Odvážná Bà Triệu zanechala v dějinách Vietnamu výraznou stopu. Ačkoliv kolem ní kolují různé mýty, během čínské okupace se postavila do čela armád a výrazně ovlivnila pohled na vnímání vietnamských žen. „Oplývala krásou, která dokázala otřást duší každého muže,“ popisuje ji David G. Marr v knize Vietnamese Tradition on Trial, 1920–1945.
Kolem roku 226 n. l. se do zámožné vietnamské rodiny narodila holčička, které bylo předurčeno, aby se vymanila veškerým očekáváním ze strany společnosti. Odmítla dodržovat patriarchální rozdělení rodiny a rozhodla se vzít osud do vlastních rukou. Její skutečné jméno není známo, je však nazývána jako Triệu Thị Trinh či Bà Triệu.
Když dovršila devatenácti let, její bratr jí poradil, aby se vdala. S předurčenou rolí, která jí jakožto ženě náležela, se však nehodlala smířit. Vzdorovitě oznámila, že raději bude bojovat proti Číňanům, kteří její lid po staletí utlačovali. „Chtěla bych se prohánět v bouřích, zabíjet kosatky na otevřeném moři, vyhnat agresory, dobýt zpět zemi, rozvázat pouta nevolnictví a nikdy se nepodvolit tomu, abych byla konkubínou jakéhokoli muže,“ měla pronést podle Khac Vien Nguyen, která o jejím životě píše v knize Vietnam, a Long History (Vietnam, dlouhá historie, pozn. red.).
Existuje několik verzí jejího vášnivého proslovu. „Chci prostě jezdit s větrem o závod a nořit se do vln, chci zabíjet velké velryby východního moře, vyčistit hranice a zachránit lidi před utonutím. Proč bych měla napodobovat ostatní, poklonit se mužům a být otrokem? Proč rezignuji na podřadné domácí práce?“ píše Glenn Macdonald v knize Warriors, Poets, and Radio Hosts.
V té době se Vietnam musel podřizovat nadvládě čínské dynastii Wu, která svou moc projevovala krutostí a zastrašováním. Když proběhly snahy zbavit se vietnamských vládců jednou pro vždy a zemřelo více než 10 tisíc lidí, vzedmulo se v místních obyvatelích národní uvědomění.
Bratr Bà Triệu se chtěl postavit do čela povstání, proto se rozhodla své emancipační názory přetavit v realitu. Chtěla rovněž vyjet do války proti krutým Číňanům. „Když se ale její bratr doslechl o těchto plánech, raději jí doporučil manželství,“ uvádí David E. Jones v knize Women Warriors: A History.
Bà Triệu pranic nedbala jeho slov, neboť planula pro svá přesvědčení. Shromáždila armádu, která čítala tisíce bojovníků, vycvičila je a vedla do bitvy po boku mužů svého bratra. Oplývala odhodláním, charismatem i příjemným vzhledem, proto neměla problém vybudovat si úctu a respekt.
V knize Vietnamese Tradition on Trial, 1920–1945, kterou napsal David G. Marr, je popisována následovně: „Měla také hlas, který zněl jako chrámový zvon, dokázala sníst mnoho rýžových zrn a ujít 500 mil za den. Přesto se o ní říkalo, že oplývala krásou, která dokázala otřást duší každého muže. Kvůli nekonečným hádkám zabila svou švagrovou a odešla do lesa, ve kterém shromáždila houževnatou skupinu odvážných a zaútočila na Číňany.“
Povstání bylo úspěšné. Bystrost a vůdčí schopnosti jí zajistily výsadní postavení. „Lady Trieu vedla své jednotky a připojila se k bratrově povstání, vojáci z ní udělali vůdce kvůli její statečnosti. Když šla do bitev, obvykle nosila žluté tuniky a jezdila na válečném slonovi,“ uvedl vietnamský historik Trần Trọng Kim v knize Brief History of Vietnam (Stručná historie Vietnamu, pozn. red.). Nebylo jí však přáno prožít dlouhý život plný slávy a bojů za nezávislost. Když jí bylo necelých 23 let, byla po porážce v bitvě zajata. Než by se však podvolila, raději si vzala život.
Zatímco na domácím poli byla považována za hrdinku, na čínské straně se projevovaly snahy ji z historie vyškrtnout. „Čínské záznamy Lady Trieu nezmiňují, naše znalosti o ní pocházejí pouze z vietnamských zdrojů. Z toho je patrné, že události roku 248 si obě strany pamatovaly odlišně. Číňané jen zaznamenali svůj úspěch v kupování určitých rebelských vůdců úplatky a sliby. Odboj vedený lady Trieu byl pro ně prostě jakýmsi tvrdohlavým barbarstvím, které bylo zcela samozřejmé a bez historického zájmu,“ vysvětluje americký profesor Keith Weller Taylor v knize The Birth of Vietnam (Zrození Vietnamu, pozn. red.).
Neochvějná odvaha a síla z ní však učinily legendu a dnes je ve Vietnamu uctívána jako bojovnice proti útlaku a bezpráví. „Na druhou stranu Vietnamci vzpomínali na povstání lady Trieu jako na nejdůležitější událost té doby. Její vedení se odvolávalo na silné lidové instinkty. Po smrti lady Trieu byl její duch uctíván Vietnamci. Za naše znalosti o ní vděčíme tomu, že si ji lidé zapamatovali,“ dodává profesor Taylor.
Autor: Pavla Krejčí.
