GLOSA | Europoslanec Filip Turek prohlásil, že je v „kulturně politické válce“ proti všem, a láká voliče na „selský rozum“. Proč však Motoristé padají v průzkumech? Glosa redaktora Milana Poláka rozebírá Turkovu rétoriku, propad na 2,8 % a jeho rozporuplné tažení za pozorností.
Ještě před pár dny si Filip Turek pochvaloval, jak mu média servírují kampaň zadarmo. Když se v dubnu řítil dálnicí D5 přes 200 km/h a pyšně sdílel selfie s tachometrem na sociálních sítích, bulvár i mainstreamová média se předháněly v rozborech jeho „závodnické duše“.
Dokonce i odhalení datových novinářů Mahdalové a Škopa, že v amatérském závodě porazil jen patnáctiletého juniora a obvodního lékaře, bral s nadhledem. „Díky za PR,“ usmíval se tehdy, když se stal terčem kritiky za svou „hranatou“ jízdu na dálnici, která spíš připomínala frašku než hrdinský čin. Média mu dávala prostor, který by si jinak musel draze platit.
V pondělí 26. května se však jeho rétorika změnila. Na Instagramu Hranatost a MotorGen prohlásil: „My teď jsme v podstatě v kulturně politické válce. Vidíte, že se nás snaží zničit, že proti nám jdou mainstreamová média. Jdou proti nám úplně všichni.“ Mainstreamová média, dříve jeho nechtění spojenci, jsou najednou nepřátelé číslo jedna.
Co se stalo, že by prozřel? Realita pro Turka začala být zjevně nepříjemná. Podle průzkumu STEM z května 2025 Motoristům upadají preference, hluboko pod pětiprocentní hranicí pro vstup do Sněmovny.
Turek se tak začal stylizovat do role mučedníka (což někteří politologové před pár dny předpovídali, pozn. red.), vidí spiknutí všude kolem sebe. Média, která ho dřív glorifikovala za ignorování dopravních předpisů, jsou podle něj nyní součástí komplotu proti jeho vizi „správného směru“.
Následky jeho rychlé jízdy okomentoval i Macinka. „Rychlá jízda Turka nás poškodila víc, než jsme si mysleli,“ přiznal minulý týden předseda Motoristů Petr Macinka v pořadu Ptám se já na SeznamZprávách. Když už i šéf strany lamentuje, není něco špatně?
Přesto Filip Turek nepolevuje. Vyzval voliče, zejména mladé, aby se přidali k boji za „odbornost“, „pravicové hodnoty“ a „selský rozum“. „Právě teď je jedinečná příležitost stát se součástí změny,“ láká na Motorgen a Motoristé sobě, varuje před „populismem a chaosem“ a straší, že bez úsilí „to může dopadnout fakt špatně“.
Jeho slova jsou jako z příručky politického marketingu: emotivní, vágní a cílená na unavené z establishmentu. Apeluje na mladé, kteří „vidí svět podobně“, a slibuje, že mohou „změnit budoucnost“. Jenže co přesně ta změna znamená? Konkrétní plán chybí. Místo programu nabízí hesla, která znějí jako ozvěna antisystémových kampaní.
Turkovy výzvy k „selskému rozumu“ působí jako trik, jak zaplnit řady fanoušků, kteří obdivují jeho image rebela. Jenže rebelství volby nevyhrává. Když se mu hodilo, média byla megafonem – ať už psala o jeho autech, kontroverzích, útocích na novináře nebo ambicích. Když preference klesají pod únosnou hodnotu, jsou najednou součástí „kulturně politické války“.
Jeho přístup je rozporuplný: staví se proti systému, ale využívá ho, kdykoli se hodí. Propad Motoristů a Macinkovo komentář naznačují, že voliči – a možná i Motoristé – začínají vidět za fasádu jeho „hranaté“ rétoriky.
Filip Turek jede rychle, nejen na dálnici, ale i v politice. Možná by měl zpomalit a nabídnout víc než hesla. Jinak jeho „kulturně politická válka“ skončí jen jako další kolo v závodě o pozornost, které, jak Macinka naznačil, škodí víc, než pomáhá. Chtělo by to více sebereflexe.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hranatá legenda Filipa Turka: Nakladatelství tají počet výtisků
