Chcete zažít nezapomenutelnou dovolenou na lodi v Chorvatsku? Investor Radovan Vávra v rozhovoru tvrdí, že nemusíte být Cristiano Ronaldo. Jachtaření na Jadranu nabízí kouzlo opuštěných zátok a autentičnost ostrovního života. Dopřát si tento luxus může každý.
V malebném prostředí ACI Marina Split se redaktor Jan Votruba setkal s investorem Radovanem Vávrou, vášnivým jachtařem a majitelem luxusní jachty Sunseeker Predator 62. V rozhovoru Vávra odhaluje, jak ho jachting přivedl k Chorvatsku, a sdílí své zážitky z Jadranu. Přečtěte si, proč podle něj nemusíte být Cristiano Ronaldo nebo Pavel Nedvěd, abyste si mohli dopřát nezapomenutelnou dovolenou na lodi.
Co vás přivedlo k rozhodnutí trávit léto na lodi v Chorvatsku?
Když mí rodiče jeli za hluboké totality, komunisté chtěli, abych zůstal doma s dědou a babičkou jako rukojmí. Aby měli jistotu, že se naši v roce 1969 vrátí. Nikdy jsem nebyl v Jugoslávii a do Chorvatska jsem přijel až v devadesátých letech.
A protože spousta mých kamarádů byli potápěči a jezdili se potápět do Rovinje, vyrazil jsem s nimi jako mnoho jiných na klasický potápěčský zájezd. Rovinj a Istrie mě tehdy po prvním kontaktu úplně okouzlily do té míry, že to připomínalo až mentální otroctví. Prostě jsem se do všeho, co tady je dodnes, vášnivě zamiloval.
Takže jsem si pak vygooglil, jestli nemám nějakou diagnózu, a ukázalo se, že mám. Zjistil jsem, že Istrie je mi souzená. Do dneška se tam cítím jako doma, a od té doby tam jezdím. V devadesátkách jsem si tam poprvé přivezl svou první lodičku, což byl pětimetrový americký motoráček, se kterým jsem obrážel místní ostrovy a zažíval, co to je být hrdým majitelem motorové lodi.
Někdy od roku 2000, když jsem byl generálním ředitelem Komerční banky, jsem zásadně nejezdil na žádné mezinárodní akce a veletrhy, kam jsem byl zvaný. Měl jsem prostě pocit, že musím být v té bance a řídit ji. Jednou mi však přišla pozvánka od renomované světové finanční instituce na kongres v Rovinji, a na ten jsem tedy s manželkou jel.
Vynechal jsem kvůli tomu i svou první dozorčí radu v Komerční bance, z čehož tehdy vznikl strašný rozruch. To ukazuje na moji závislost na Chorvatsku, jachtingu a na tom fantastickém mixu „Old School“ přírodního autentického života, bez těch pozlátek, které úplně nesnáším.
Od roku 2000 do roku 2010 jsme s manželkou jezdili do Chorvatska každoročně na dovolenou a loď jsme si vždycky pronajímali. Vlastnit loď není primárně o penězích, ale o čase. Je to trochu jako golf, se kterým začnete podvádět manželku, protože už je vám trapné říkat, že jdete zase s kamarády na golf a na celý den zmizíte. Když nemáte čas, nikdy nebudete dobrým golfistou a nikdy vás to vlastně nebude bavit. S jachtingem je to přesně stejné.
To znamená, že v mých téměř 50 letech jsem si řekl: „Hele, mému synovi je 7 let a teď máme dekádu, kdy mně je 47 a můžeme být spolu, kdy on je můj rukojmí, protože když ho zavřu na tu loď, nemá kam uprchnout.“ Kvůli tomu jsem první velkou loď, sedmnáctimetrový Sunseeker, koupil až v roce 2011. Tam už pak začala tato etapa mého života, která trvá dodnes. To znamená, že jsem majitelem jachty, která na zdejší poměry je velká loď poskytující veškerý komfort. To je důvod, proč jsem přes léto v Chorvatsku a ne v Průhonicích (Praha, pozn. red.).
Jakou cenu má vaše současná jachta?
Loď, kterou vlastním (Sunseeker Predator 62, pozn. red.), stojí přibližně 20 milionů korun. V tom stavu, v jakém ji máme my, což znamená, že je 15 let stará. Každý námořník musí počítat s tím, že roční provoz bude stát 10 % z aktuální ceny lodi.
Jakou spotřebu nafty má vaše jachta?
Když budu žít jako poslední dva týdny, kdy jsem opravdu tábořil v zátoce, z těch 3 tisíc litrů (Vávrova jachta má nádrž na 3 tisíce litrů) nespálím nic, protože běží jen generátor. Ten má neměřitelnou spotřebu. Ale když se rozhodnu, že až tady dokouříme a dopijeme kávu, pojedeme ze Splitu na Lastovo, spálíme tisíc litrů nafty, než se tam dostaneme. Na rozdíl od plachetnice tam nepojedeme den nebo dva, ale budeme tam za tři až čtyři hodiny.
Co vás nejvíce baví na pobytu na lodi?
Možná to bude znít zvláštně, ale nejvíc mě baví, že je to práce. Kdyby mě manželka chtěla potrestat, zabookovala by pětihvězdičkový hotel někde v resortu a každé ráno mě nutila opalovat se, chodit na pětichodové obědy a večer na nějakou animaci. Za tři dny bych umřel. To se vám na lodi nestane, protože od vás pořád něco chce. Všechno to vyžaduje značnou fyzickou námahu. Všechno na lodi je těžké a musím mít mozek pořád zapnutý na 120 %. O jachtaření se říká, že máte bezvadný apartmán, který má vždycky výhled na moře. A to je neoddiskutovatelné. Když se probudíte ráno v opuštěné zátoce na kotvě, vylezete z postele, sundáte si pyžamo a nahý skočíte do moře, které je v tu chvíli jen vaše. To se nedá koupit v žádném sedmihvězdičkovém resortu v Dubaji.
Jaká místa na Jadranu máte nejraději?
Nejraději mám úplně ta nejopuštěnější a nejvzdálenější místa, kde jsem jen já a paní domácí, která se mě zeptá, co bych si dal. Já jí řeknu, že cokoliv, co má, a ona mi ukáže tu rybu, kterou její muž ráno chytil. A já řeknu, že to je skvělé, a ona řekne, ať za hodinu přijdu. To je můj sen a kvůli tomu sem rád jezdím. A pozor, tohle není něco, co je rezervované jen pro jachtaře. To může udělat úplně každý. Když už se z Česka těch tisíc kilometrů autem dohrkám, přejet trajektem na jakýkoliv ostrov a najít nějakou opuštěnou restauraci může každý, a spousta Čechů to tak dělá.
Ale pokud nejste v téhle životní fázi, tak nechápu lidi, kteří jedou do Chorvatska na pevninu, a vysvětlím proč. Představte si, že máte strýce z Opavy, který nikdy nebyl v Praze a všichni mu říkají, že Praha je krásná. Tak strýc si jednoho dne sedne do oktávky, přijede na Jižní Město a přes Airbnb si pronajme na týden byt. Pokud strávíte ten týden na Jižním Městě a pak se vrátíte do Opavy, budete mít jinou zkušenost, než kdybyste se podívali na Pražský hrad nebo do Stromovky.
Vůbec nechápu lidi, kteří sem jedou těch tisíc kilometrů po silnicích v autech, dojedou do Chorvatska a pak už neudělají ten poslední krok, zůstanou na pevnině a nejedou na ostrovy. To skutečné Chorvatsko se odehrává až na těch ostrovech, a já nechápu lidi, kteří všechny ty náklady, všechen ten vopruz a všechny ty složitosti absolvují, ale pak se neodmění tím, že se na ty ostrovy nepodívají. To je to, co pořád Čechům doporučuji, když už jedou do Chorvatska.
Na ostrovech poznáte unikátní věci, které nikde jinde nejsou, takže každý ostrov je skutečně jiný. Když jste například dole v Dubrovníku a nepodíváte se na Mljet (Mljet se pokládá za jeden z nejkrásnějších chorvatských ostrovů, pozn. red.), tak to je smrtelný hřích, protože takový ráj na zemi, jaký je na Mljetu, je úplně neuvěřitelný. Slibuji, že na to udělám velké video, protože chci, aby tamní krásu vidělo co nejvíce lidí.
Jaký je váš denní režim na lodi?
Spát chodím tak, abych ve 22 hodin opravdu spolehlivě spal. Mé spánkové skóre mám pravidelně okolo 94 %, což znamená, že jsem se dobře vyspal. Spontánně se budím kolem 6 až 7 hodiny, záleží na tom, jestli si v ložnici stáhnu žaluzie. Jak jsem již zmínil, loď je fyzicky vyčerpávající koníček a pokud nejste dobře vyspalý, může to druhý den dopadnout špatně. Prostě uděláte chybu. Každý nevyspalý člověk je zlo, a když to dopadne jenom tak, že dáte facku dítěti nebo se pohádáte s manželkou, je to sice špatné, ale není to taková tragédie, jako když někoho poškodíte lodí.
Od 9 hodin se na lodi bezprizorně plácám. Probouzím se a dávám reelsy na Instagram, aby se mí fanoušci, když se ráno probudí, mohli u snídaně podívat, co je tady nového. V 11 hodin jdu cvičit každý den úplně neochvějně. To znamená, že si zapnu klimatizaci po celé lodi, abych tam měl těch dvaadvacet stupňů. Pustím si nějaký oblíbený podcast a hodinu opravdu intenzivně cvičím. Pak, když jsem na kotvě nebo na boji, se jdu vykoupat a ve 3 hodiny jdu na oběd. Z oběda se vrátím ve 4 hodiny, zase se koupu, plácám a odpoledne už nic moc nedělám.
Odpoledne už jen tak relaxuji, aby se tělo připravilo na to, že půjde brzo spát. Jsem zastáncem pravidla tři, dva, jedna. Všem doporučuji: tři hodiny před spaním nejíst, dvě hodiny před spaním nepít a hodinu před spaním se vyhnout modré obrazovce, tedy žádnému modrému světlu. Takže od nějakých šesti až sedmi hodin večer se na lodi jen tak bimbám a plánuji třeba jízdu na příští den. To je věc, kterou vaši čtenáři asi neocení, protože to dělají jenom jachtaři. Existují aplikace, kde si zadáte, kde jste a kam chcete jet.
Byla koupě jachty v rodině dilematem?
Ve velkém detailu jsem o tom diskutoval s manželkou Lucií. Za stejné peníze, co jsme tehdy dali za loď, jsme mohli koupit obrovskou vilu na Floridě, což jsme hodně zvažovali. Lucie i já máme Ameriku rádi. Pepa (syn Radovana, pozn. red.) mluví anglicky lépe než česky, takže to pro nás bylo velké dilema, jestli zvolit jedno, nebo druhé. Když jsem Lucii přemluvil, že loď je lepší volba než dům, musel jsem jí dát dva sliby. První slib byl, že pokud nebude chtít, nebude na lodi nikdy muset spát. Je to zvláštní, ale mám dost kamarádů, kteří špatně snášejí pocit, že pod nimi je stometrová hloubka. Vždycky jim říkám: „Hele, utopíš se ve 30 centimetrech, jestli je tam 30 cm nebo 100 metrů, je úplně jedno.“ Druhý slib, který jsem jí musel dát, byl, že na lodi nikdy nebude muset dělat nic ve smyslu námořnictví. Moje manželka a syn jsou na lodi hosté.
Co vy a chorvatská kuchyně?
Mám rád všechno z moře. Všechno, co předtím, než skončilo na mém talíři, bydlelo v moři. Kvůli tomu jsem tady. A také všechno, co rostlo na zahrádce. Moje strava je proto strašně monotónní.
Jaký je váš nejhlubší zážitek z Jadranu?
Ten nejhorší scénář, který se mi tady stal asi před 8 lety na mé první velké lodi, byl, že loď nebyla schopná plavby a byli jsme uprostřed moře. Aby toho nebylo málo, stalo se to ve Splitských vratech, což je úzké místo mezi ostrovy Brač a Šolta. Je to na hlavní velmi frekventované trase velkých trajektů. Obě kormidla se nám zasekla kolmo k lodi. Horší místo už jsme si nemohli vybrat. Ráno celé Chorvatsko spalo a my byli zaseknutí mezi ostrovy a loď neplula. Co jsem tedy udělal? Připravil jsem loď k evakuaci, protože skutečně hrozilo, že si nás nikdo nevšimne. Nemůžete v takové situaci spoléhat na to, že vás někdo uvidí a vyhne se vám. Naštěstí nás „pašáci“ odtáhli k pevnině a vše dopadlo dobře.
Jakým způsobem trávíte volný čas, když zrovna nejste na lodi?
Poznávacími výlety. Třeba na ostrově Vis, což je relativně velký a zajímavý ostrov. Často si půjčuji auto a vrhám se do vnitrozemí. Díky tomu vím, že pobřeží Visu je provrtané systémem tunelů, kde se schovávaly ponorky. Vis má dokonce i vojenské letiště z 2. světové války, je to famózní. Mám tam jednu oblíbenou restauraci v takovém provensálském stylu, prostě ostrov na vás dýchá pocitem zastaveného času. Nejste schopni moc říct, v jaké zemi jste. Je to úplně svět sám pro sebe, a vedle zmíněného letiště má svůj domovský klub chorvatský národní kriketový tým. To jsou ty věci, které aktivně vyhledávám.
Jaké jsou vaše zkušenosti s Chorvaty?
Já k Chorvatsku vždy přistupuji tak, že jsem tady host. Tohle je jejich země a zrovna dnes (Victory Day 5. srpna, pozn. red.) slaví, že si ji vybojovali se zbraní v ruce, a to docela nedávno. Chorvati to mají v sobě, prostě je to jejich země, a to je jedna z věcí, které tady miluji. Ať už má na migraci názor kdo chce jakýkoliv, Chorvati mají velmi specifický postoj a podle mě by raději vystoupili z EU, než aby přišli o svou národní autenticitu.
Jezdím sem na Velikonoce a dokonce i na jiné svátky. Když vidíte ta procesí místních lidí, je vám jasné, že to není atrakce pro turisty, protože například na Velikonoce jsem tady sám. Je to autentický projev kultury toho národa, který si své země váží.
Ta země už nikdy nebude laciná, ale navždy to bude Chorvatsko. Tady se vám například nestane, že vás jako v Monaku přepadne gang a ukradne vám hodinky. Tady se cítím bezpečně. Proto trávím čas buď v Dubaji nebo tady, takže takhle k tomu přistupuji.
Dá se skloubit vaše práce s životem na lodi?
Velmi snadno, protože podstata mé práce je digitální. Jsem investor, takže potřebuji vědět, co se děje. Když tady takhle sedíme v přístavu, už nyní vím (5. srpna, čas: 9:05 hod., pozn. red.), že dnešní den se zapíše do historie jako krvavé pondělí. O tom se budou děti učit ve školách.
Co se dnes stane?
Na burze, která se dnes otevře ve tři odpoledne, poteče krev a může to být spouštěč opravdu velké finanční události, která poznamená příští 2 až 3 roky. Myslím si, že se to stane. Viděl jsem to přicházet někdy od ledna loňského roku, takže v lednu jsem prodal své poslední akcie Tesly za 210 $ a od té doby čekám na tento finanční Armagedon.
Zpět k otázce. Dokud mám připojení k internetu, je vlastně jedno, jestli jsem v Dubaji, v Průhonicích nebo ve Splitu. Podstata mé práce je rozhodování se na základě aktuálních informací ze světa. Abych se mohl rozhodovat, potřebuji vygenerovat nějakou tezi, a tu tezi vygeneruji na základě toho, že si informace nějak pospojuji. Někdy je teze pravdivá a vydělám. Někdy není pravdivá. Je to prostě život investora.
Co byste poradil lidem, kteří chtějí vyzkoušet léto na lodi?
Peníze nejsou až tak důležité, jde jen o to, co v životě chcete nebo nechcete. První rada je určitě vyzkoušejte si to s někým, kdo to umí. Na českých webech najdete spoustu možností, jak se můžete k někomu přidat. Například na plachetnici se vejde třeba šest lidí, takže můžete být dva z těch šesti a náklady si jednoduše rozdělíte. Pro úplně nejmladší lidi doporučuji International Yachting Week, což je přesně to, co to říká. Na webu si vše objednáte, místa jsou i pro singles. Doporučuji všem vyzkoušet. Stojí to za ty peníze, které si každý může vydělat na letní brigádě. Je to mezinárodní trend, takže se tam potkáte s Američany, Angličany, Němci nebo třeba s Holanďany. Procvičíte si angličtinu a zažijete úžasný týdenní mejdan.
Nemusíte být Pavel Nedvěd nebo Cristiano Ronaldo, abyste mohli strávit léto na lodi v Chorvatsku. Samozřejmě, nepoštěstí se vám žít na velké privátní jachtě, ale pronajmout si na týden jachtu i s posádkou vyjde podobně jako dovolená na pobřeží v apartmánu.
O Radovanovi Vávrovi
Radovan Vávra je známý český investor a podnikatel s pestrou kariérou v oblasti financí a investic. Bývalý bankéř a ředitel Komerční banky se v posledních letech stal výraznou postavou české investiční scény, často komentuje ekonomické dění a radí začínajícím podnikatelům. Vávra je známý svou otevřeností a nebojí se veřejně sdílet své názory na aktuální ekonomické a politické dění.
Kromě své profesionální kariéry je Vávra vášnivým milovníkem jachtingu, což dokazuje jeho luxusní jachta Sunseeker Predator 62. Tato záliba ho často přivádí k chorvatským destinacím, kde si užívá dovolené na Jadranu. Jeho životní styl a investiční úspěchy z něj činí inspirativní osobnost pro mnohé, kteří se chtějí prosadit ve světě financí a investic.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Letos v létě Radovan Vávra na svém Instagramu, kde jej sleduje přes 64 tisíc fanoušků, pravidelně každý den sdílí své zážitky z Jadranu na jachtě a informuje o všem, co se týká provozu jachty.
Autor: Jan Votruba
