Stále častěji tolerujeme vulgaritu, nadávky i nedostatek prosté lidské slušnosti na veřejnosti. Společnost hrubne a můžou za to jak ti, kteří se vyjadřují hrubě, tak ti, kterým to sice vadí, ale proti takovému chování se nijak neohradí. Komentuje chování společnosti redaktorka Mirka Nová.
Velmi vulgární výrazy z úst mladičkých dívek, které vypadají jako z módního časopisu a jdou centrem Prahy, působí jako facka. Bohužel se nejedná o nic výjimečného. První sprostá slova děti obvykle pochytí už ve školce, pokud už je náhodou předtím neznaly od rodičů nebo starších sourozenců.
V 1. třídě už zvládají i výrazy, které by naše babičky nevypustily z úst. V médiích, na sociálních sítí, ale i všude na veřejnosti se sprostota stala v podstatě normou, takže děti někdy ani netuší, že říkají něco špatného.
Ryba smrdí od hlavy
Směřujeme k tomu již déle, ale já osobně to ve svém okolí a v médiích cítím asi deset, jedenáct let. V té době se do vrcholných funkcí dostali lidé, kterým vulgarita nebyla cizí. Proč by se měli obyčejní lidé krotit ve svém výrazovém slovníku, když naprosto nevhodná slova padají z úst nejvyšších ústavních činitelů třeba v přímém přenosu?
Proč by se měli k sobě chovat slušně, když v českém parlamentu se jsou poslanci schopni dokonce fyzicky napadat? Proč být slušný, když lež a podrazy se vyplácí víc nejen v politice, ale i v podnikání?
Nejsme na tom tak špatně, ale…
Vždy, když nastane nějaká krize, český národ se vzepne k něčemu, co se od něj v podstatě ani nečeká, ať už jde o pomoc po živelných pohromách, svépomoc při covidové epidemii, bleskurychle vybrané miliony pro nemocné dítě, nebo třeba podpora Ukrajiny. Jenže zároveň s těmi, co pomáhají a chovají se slušně, jsou tu i ti druzí. Ti, co místo pomoci, jdou k postiženým ještě krást, prodávají naději na vyléčení pomocí nejrůznějších podvodů, případně aspoň na sociálních sítích závidí, nenávidí a píší hromady sprostých slov.
Čeština je v tom ohledu nekonečně hlubokou studnicí variant, takže žádné roboty je nestačí zachytit, i kdyby snad majitelé těchto sítí chtěli moderovat diskuse. Většinou nechtějí, takže projde v podstatě cokoli – antisemitismus, rasismus, xenofobie, urážky menšin a mnoho dalšího.
Hrubnutí je nakažlivé
Strašně závisí na tom, v jakém prostředí se pohybujete. Pokud například nastoupíte do firmy, kde jsou sprostá slova součástí firemní kultury, velmi rychle začnete být hrubý i ve svém soukromí. Stejně tak táhnou umělci, sportovci a další celebrity, které máme tendenci napodobovat i v tom špatném. Existují velmi chytří a veřejně působící lidé, kterých si jinak vážím, ale jejich vyjadřování mi rve uši. I když někdy mají důvod se naštvat, nechápu tu záplavu vulgarit, které jsou schopni (i schopny) říct nebo napsat veřejně a bez začervenání.
Jak z toho ven?
Popravdě řečeno, netuším. Snad bychom měli začít každý sám u sebe a zkusit cíleně být slušný, a to nejen výběrem slov. Být schopen pozdravit, poděkovat a klidně se i usmát je přeci úplně normální, jen na to hodně lidí zapomíná. Nevylévat si svůj stres na lidech, kteří pracují v obchodech, na úřadech, ve školách a na mnoha dalších místech s výskytem mnoha osob. Existují tisíce možností, jak nebýt sprosťák. Stačí si vybrat.
[democracy id=“15″]
Autor komentáře: Mirka Nová – NašeTéma.