Útok na kasárna v Židenicích: Pokus o převrat, nebo operetní fraška?

Přesně před 91 lety se skupina českých fašistů pokusila obsadit Svatoplukova kasárna v Brně-Židenicích a zahájit tak pokus o převzetí moci ve státě. Akce však nedopadla tak, jak si její iniciátoři představovali. Měla ale vůbec šanci uspět? Odpověď hledali také historici Pavel Šrámek a Vojtěch Blodig.

REKLAMA[seznam-ads id="4935"] [seznam-ads id="5209"]

Noc rozhodnutí

22. ledna 1933 narušila klid brněnské zimní noci skupina více než 60 mužů, která se shromáždila u Svatoplukových kasáren. Zhruba o půl jedné vyrazila část skupiny nestřežený zadní vstup do objektu, zatímco druhá skupina o kus dál přelezla plot. Muži rychle překonali dvůr a dříve, než mohl službu konající voják vyhlásit poplach, obsadili strážnici v prostoru hlavní brány.

Vůdce přepadu

Vedl je stranický činovník, nadporučík ve výslužbě Ladislav Kobzinek. Ten v kasárnách sloužil, takže je nejen dobře znal, ale také věděl, že většina zkušených vojáků a důstojníků je odvelena a kasárna jsou obsazena především nováčky. Možná i proto dokázali pučisté hlídku ve strážnici přemoci, ačkoliv sami byli ozbrojeni jen revolvery, noži a boxery.

Úryvek z Lidových novin z 23. ledna 1933
Úryvek z Lidových novin ze dne 23. leden 1933 | Foto: Se souhlasem Muzea Města Brna

Statečný praporčík

Z bitky ve strážnici však unikl kasárenský dozorčí praporčík Janoušek, kterému se podařilo doběhnout na ubikace vojáků a pokusit se je probudit. Útočníci však byli rychlejší a polospánkem omámené vojáky zneškodnili. Navíc se zmocnili skladiště zbraní roty, kde se ozbrojili puškami a náboji.

Agilnímu Janouškovi se však opět povedlo utéct a doběhnout do budovy poddůstojnické školy, kde dokázal úspěšně vyhlásit poplach. Poddůstojničtí kadeti se ozbrojili a zformovali k obraně, takže když útočníci doběhli až k nim, byli rychle vytlačeni zpátky na nádvoří. Tam došlo ke krátké, ale prudké přestřelce, na jejímž konci byl jeden mrtvý pučista.

[seznam-ads id="13661"] [seznam-ads id="5153"]

Jako když střelí do zajíců

Pohled na smrt kamaráda pučistům stačil. Jejich odpor se zhroutil, část z nich po prvních výstřelech uprchla, ostatní se v areálu kasáren poschovávali kde se dalo a čekali, až je vojáci s přivolanou policií a důstojníky vyhmátnou. Během přestřelky uprchl i iniciátor a vůdce převratu Kobzinek.

Kdo byli útočníci?

Národní obec fašistická, jejichž členové puč iniciovali, byla krajně pravicová politická strana inspirovaná italskými fašisty. V jejím čele stál bývalý legionář a náčelník generálního štábu Radola Gajda. Hojnost a stabilita stály spíše na okraji zájmu, ale jejich význam vzrostl, když na přelomu dvacátých a třicátých let vypukla velká hospodářská krize, v důsledku které mezi lidmi narůstala chudoba a nespokojenost. V roce 1933 dosáhla krize svého vrcholu. Nezaměstnanost dosahovala rekordních čísel, republika se otřásala křikem radikálů zleva i zprava, čím dál hlasitěji se ozývali sudetští Němci. Rychle se střídající vlády slabých koalic nevypadaly, že by byly schopny situaci zvládnout.

Vzhůru k moci!

V takové atmosféře se mezi fašisty šířila víra, že „krize demokracie vyvrcholila“ a „brzy přijde bouře“. Sám vůdce fašistů Gajda v jednom článku napsal: „Rok 1933 musí býti vítězstvím obce fašistické“.

O samotné přípravě puče Gajda věděl, ale přímo se do něj nezapojil. Zřejmě sám tušil, že šance jeho „junáků“ na úspěch nejsou valné. Přípravou proto tajně pověřil Ladislava Kobzinka, kterého mohl v případě neúspěchu obětovat.

[seznam-ads id="5153"]

Bez šance na úspěch

V představách Kobzinka a jeho spolupracovníků mělo být obsazení kasáren signálem k velkému povstání všech složek Národní obce fašistické a sympatizantů z řad armády. Jeho vrcholem se měla stát obdoba Mussoliniho „Pochodu na Řím“ a dosazení Gajdy do čela státu. Byla to představa od začátku naivní, hrubě přeceňující počet a bojové odhodlání fašistů, tak slovní sympatie, vyjadřované menší částí ozbrojených složek. Kromě toho to byla akce amatérsky a fušersky připravená – vždyť řemeslníci, dělníci a nezaměstnaní muži, které osudové noci Kobzinek do Brna přivezl z Bučovického údolí, ani nevěděli do čeho jdou. Do poslední chvíle si mysleli, že jedou chránit fašistickou schůzi.

Konec epizody, konec republiky?

Židenický puč byla jen epizoda, která nemohla slábnoucí republiku ohrozit. Na obzoru však již stál jiný nepřítel. Mnohem silnější a nebezpečnější. Na něj již statečnost vojáků 43. pluku stačit nemohla…

Autor: Filip Pivoňka – NašeTéma. Zdroje: Československá armáda, Historický ústav AV ČR, Národní archiv ČR.

Diskuze Vstoupit do diskuze
[seznam-ads id="4937"] [seznam-ads id="4946"]
Přidat na Seznam.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA