Sebevraždy mužů v Česku narůstají alarmujícím tempem. Potřebujeme nový přístup k maskulinitě, který umožní mužům objevit nové aspekty své osobnosti a najít smysl života mimo tradiční genderové role.
Již několik let se Česko potýká s nárůstem sebevražd u mužů, kteří se snaží vyrovnat s moderními společenskými očekáváními a měnícími se definicemi maskulinity. Tento fenomén se objevuje v době, kdy se v krizi hraje o mužskou identitu v 21. století, která je často spojována s rostoucím vlivem feminismu a změn v tradičních genderových rolích.
Statistiky Českého statistického úřadu ukazují, že sebevraždy jsou u mužů v Česku čtyřikrát častější než u žen, a to s převažujícími výpověďmi o pocitu neužitečnosti a bezcennosti. Příkladem může být příběh amerického investora George Wellingtona Lytlea z roku 1929, jehož tragický osud ilustruje, jak hluboko může být v mužích tento pocit zakořeněn.
Muži ztrácejí smysl života
Hlavní příčinou tohoto alarmujícího stavu se zdá být tradiční vnímání maskulinity, které muže svazuje a nutí je cítit se nedostatečně. Tento pocit je umocněn narůstající emancipací žen a rozostřením genderových rolí. V důsledku toho mnozí muži ztrácejí smysl svého života a pociťují nejistotu ohledně svého místa ve společnosti.
Zajímavé je, že ženy dokážou nacházet smysl života v různých rolích – jako matky, kariérní ženy, nebo přítelkyně. Naopak muži se často cítí omezeni jen na roli živitelů a ochránců, což může vést k jednostrannému a omezujícímu vnímání vlastní identity.
Příklad investora George Wellingtona Lytleho, který se v roce 1929 stal obětí ekonomického krachu, ilustruje, jak hluboko mohou být tyto problémy zakořeněny. Jeho příběh ukazuje, jak tlak na úspěch a užitečnost může vést k tragickým koncům.
V současné době je třeba změnit přístup k mužům. Je nezbytné podporovat muže v tom, aby si potvrdili, že jejich hodnota nespočívá pouze v úspěchu a materiálním zajištění, ale také v jejich schopnosti být empatickými partnery, starostlivými otci a emocionálně vyrovnanými jedinci.
Feminismus, často kritizovaný za podkopávání tradičních mužských rolí, může ve skutečnosti nalézt cestu k novému pojetí maskulinity. Dle mého názoru je potřeba mužům nabídnout možnost osvobodit se od příliš úzkých sociálních očekávání a objevit mnohé další aspekty své osobnosti.
V konečném důsledku je nutné zaměřit se na podporu mužů v hledání nových forem sebe projevu, které jsou v souladu s jejich skutečnými potřebami a touhami. Tato změna paradigmatu může vést k zdravější a plnější společnosti, kde muži nejsou jen omezováni rigidními definicemi maskulinity.
