Označení „terorista“ má váhu. Evokuje výbušniny, mrtvé a domy v troskách. Není to nadávka, kterou si přehazujeme přes plot se sousedem, jehož pes pokousal naši kočku. A přece ministr zahraničí a místopředseda vlády Petr Macinka bez mrknutí oka onálepkoval organizaci Hnutí Duha, jejíž největší „útok“ spočívá v tom, že sází stromy, hlídá čistotu řek a lobbuje za lepší klimatickou politiku.
Hnutí Duha, „teroristi“. To by se hodilo leda tak jako titulek satirického webu. Jenže ministr Petr Macinka (Motoristé sobě) to myslel vážně.
Macinka pro ČTK uvedl, že ekologickou organizaci považuje za „teroristickou“. Možná si myslí, že jde o pikantní poznámku, která ho u jeho fanoušků vykreslí jako drsného a nekompromisního politika. Jenže zapomněl na detail: slova mají důsledky, zvláště když je pronáší místopředseda vlády a ministr demokratického státu. Hnutí Duha to nenechalo jen tak a zaslalo Macinkovi předžalobní výzvu, v níž požaduje veřejnou omluvu. Pokud ji nedostane, žaloba zamíří k soudu.
A teď ta skutečně nepříjemná část pro ministra.
V Rusku existuje zákon, který dává prokurátorům pravomoc mimosoudně prohlásit organizace za „hrozbu ústavnímu pořádku“, a takto označené pak mají zakázáno pořádat veřejné akce, banky s nimi odmítají spolupracovat a její členové mohou skončit za mřížemi. Není to science fiction. Je to reálný represivní nástroj, který Kreml používá k likvidaci nepohodlné občanské společnosti. Postup je přitom vždy stejný. Nejprve přijde nálepka extremista, agent cizí moci, terorista. A teprve potom represe. Pořadí je důležité. Nálepka přichází první, protože legitimizuje vše, co přijde potom.
Zuzana Lenhartová, ředitelka Hnutí Duha, to pojmenovala přesně: „Nálepkování názorových oponentů jako teroristů či extremistů jako první krok k následným represím můžeme dlouhodobě sledovat v Rusku a dalších autoritářských režimech.“ Macinka by si mohl tuto větu s poslancem Filipem Turkem a rádcem Václavem Klausem přečíst dvakrát. Nebo raději třikrát. Pomalým tempem, aby ji pochopil. Možná to ale chápe až příliš dobře a nálepkuje už z podstaty ideologie strany Motoristé sobě, která na svém webu uvádí, že ten, kdo nesouhlasí s její ideologií, bude vnímán jako nepřítel. „K tomu nám dopomáhej rodina v bezpečí, národ ve svých hranicích a Bůh,“ uvádějí Motoristé.
To, co Macinka v poslední době předvádí, není jen nešikovnost nebo ujetý jazyk. Je to ideologická metoda, která nese znaky totalitních režimů. Odborníci přitom dlouhodobě upozorňují, že slovo „terorismus“ má v posledních dvaceti letech velmi silný emotivní náboj, a otázkou zůstává, zda je dobré ho nadužívat v kontextech, kde tradičně užíváno nebylo a kam ze své podstaty nepatří. Jenže pro vládního politika Petra Macinku, který chce umlčet oponenty a kritiky pohodlněji než věcnou argumentací, je to přesně ten nástroj, který hledá. Nepotřebujete fakta. Stačí nálepka a polarizace společnosti.
Mimochodem, odborné texty věnované extremismu výslovně uvádějí, že organizace jako Hnutí Duha mezi skutečně radikální či ilegální organizace nepatří. A to nejsou texty z dílny ekologického aktivismu, ale ze zdrojů, které se problematikou extremismu odborně zabývají.
Terorismus má jasnou právní definici. Podle policie „zahrnuje násilí nebo jeho hrozbu“. Hnutí Duha za více než třicet let své existence nenaplnilo tuto definici ani jednou.
Zajímavá je ještě jedna věc. Petr Macinka si v březnu posteskl, že když kritici připravovaného zákona o neziskových organizacích přirovnávají vládní návrh k ruské předloze, jde o podpásovku. „Když nemáte argumenty, tak tam hoďte Rusko, to je klasika,“ okomentoval tehdy výtky opozice. Těžko říct, zda mu tato věta zní v hlavě ještě dnes, když sám nálepkuje neziskové organizace způsobem, který by Vladimir Putin jistě ocenil.
Demokracie se nehroutí přes noc. Hroutí se po kouscích, nenápadnými zkratkami v jazyce, posouváním hranic toho, co je ještě přijatelné říct z vládní pozice.
Hnutí Duha se rozhodlo bránit a nejen sebe, ale i standard, který by měl platit pro celou občanskou společnost. Protože menší organizace, na které by podobná nálepka dopadla, prostředky na právní obranu často nemají.
Macinka má teď jednoduchou možnost. Omluvit se a přiznat, že přestřelil. Je to sice trapné, ale trapné věci se ministrům stávají. Druhou možností je soudní spor, ostuda, mediální pozornost a dlouhá debata o tom, kde přesně leží hranice mezi kritikou a nactiutrháním, vedená přesně v době, kdy Česko potřebuje řešit něco úplně jiného.
Volba je jeho. Jsem hrozná, já vím.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Glosa: Nejde o poplatky pro veřejnoprávní média. Jde o kontrolu a moc
