Upravené závodiště a na tribunách Velké pardubické tisíce návštěvníků, kteří s napětím očekávají start tohoto prestižního překážkového dostihu, který se koná jen jednou ročně. Kolik koní doběhne? Kdo překoná Taxis? A hlavně, kdo proběhne cílem jako první?
135. ročník se poběží v neděli
Na další ročník této významné steeplechase se můžeme těšit v neděli 12. října, start je naplánovaný na 15:30. Jedná se tradičně o v pořadí 7. dostih v rámci pardubického dostihového dne.
Startovní listina se uzavřela ve čtvrtek 2. října 2025. Vyplývá z ní, že na startu bude stát 15 koní, což je optimální počet. Jak je uvedeno v podmínkách pro účast v tomto dostihu, účastnit se jej mohou 6 a víceletí koně, kteří musí splnit kvalifikační předpoklady.
Diváci se mohou těšit na valacha Sexy Lorda, jednoho z vítězů loňského ročníku, v jehož sedle bude stejně jako loni žokej Jaroslav Myška. Druhý loňský vítězný kůň, valach Godfrey, se bohužel zranil v tréninku a na startu tak bude chybět. Žokej Jan Faltejsek, který s ním vítězně dojel do cíle v roce 2024, bude letos ve Velké pardubické sedlat valacha High in the Sky.
Unikátní doběh předchozího, 134. ročníku
Za celou dobu historie konání Velké pardubické měl dostih vždy jen jednoho vítěze, to se však v roce 2024 změnilo. I když to v cílové rovině vypadalo na vítězství Sexy Lorda v sedle s Jaroslavem Myškou, dotáhl se na něj Godfrey s Janem Faltejskem a cílem proběhli současně.
Dlouho se čekalo na výrok rozhodčích, protože i dříve se stalo, že rozdíl mezi koněm na prvním a druhém místě byl nepatrný a vítězství bylo „o nos“. V tomto případě však vinou lidské chyby nedošlo k pořízení cílové fotografie a po pečlivém zkoumání dostupného záznamového materiálu zněl nakonec výrok rozhodčích „tuhý boj-současně“, což se stalo poprvé. Finanční odměny určené pro 1. a 2. místo se tak sečetly a rozdělily napůl.
Velká pardubická má dlouhou tradici
„Velká pardubická“ je zažitý zkrácený název pro Velkou pardubickou steeplechase, tedy překážkový dostih, který patří k nejtěžším dostihům tohoto typu na evropském kontinentu. Délka trati je úctyhodných 6900 m a účastníci musí překonat 31 překážek, než se dostanou do cíle.
Éře překážkových dostihů předcházely zejména francouzské parforsní hony a když se podíváme na jejich organizaci, skutečně v mnohém připomínají moderní překážkové dostihy. Konaly se v oboře, tedy na ohraničeném území, na kterém byla vytyčena trasa, po které lovci na koních, které doprovázeli lovečtí psi, štvali jelena. Trasa byla naplánována tak, aby lovci předvedli nejen lovecké, ale také jezdecké umění a aby se zároveň otestovala fyzická zdatnost a ovladatelnost koní.
Nedílnou součástí honu bylo také publikum, které z vyvýšených míst mělo příležitost sledovat jak průběh honu, tak také jeho finále. A protože z Francie do Pardubic není moc daleko, je v roce 1841 založena Pardubická parforsní společnost a od ní už je jen krůček k začátkům slavného dostihu.
První Velká pardubická se na známém závodišti běžela v roce 1874, kdy se na její start postavilo 14 koní a jezdců, z nichž se do cíle dostalo 6. Prvním vítězem se stal francouzský hřebec Fantôme, který patřil německému majiteli a v jeho sedle byl Angličan George Seyers. Zvítězil o dvě délky.
Jezdci musí přesně vědět kudy jet aneb Vítězí i hlavou
Vymezení území závodiště, počet a typ překážek, to vše se samozřejmě za více než 150 let historie tohoto dostihu měnilo a vyvíjelo. Na závodišti je aktuálně více než 50 překážek, přičemž každá je označena číslem a pojmenována, aby si jezdci mohli dobře zapamatovat jejich pořadí pro každý dostih.
Jezdci startující ve Velké pardubické musí dodržet předepsaný kurs, tedy trasu, zahrnující nejen všech 31 překážek v daném pořadí, ale také točné body, z nichž některé je nutno objet z určité strany.
Bezchybná znalost a dodržení kursu je jednou z podstatných podmínek pro úspěšné absolvování dostihu, o čem svědčí např. případ žokeje Marka Stromského, který na valachovi Amant Gris v roce 2008 projel sice cílem jako první, dokonce v rekordním čase, ale právě pro neprojetí točného bodu, který správně neobjel, byl diskvalifikován a vítězem se tak stal Josef Bartoš s klisnou Sixteen.
Soustředění je nutné od startu až do cíle
Na trase Velké pardubické je sice několik obávaných, náročných skoků, to ale neznamená, že ty ostatní jsou snadné nebo že snad jezdci mohou polevit v soustředění. Historie závodu totiž ukazuje, že některá zaváhání mohou mít vážné následky.
Ti, kteří tento dostih sledují, vědí, že v jeho kursu je Poplerův skok, na první pohled nenápadné dvojbradlí, které je vysoké 80 cm. V roce 1932 na něm klopýtl kůň npr. Rudolfa Poplera, zalehl ho a jezdec při převozu do nemocnice těžkým zraněním podlehl. V roce 2005 se běžel 115. ročník a největší favoritkou byla klisna Registana, která s německým jezdcem Peterem Gehmem zvítězila ve dvou předchozích ročnících.
Hned na druhé překážce dostihu, což je živý plot s příkopem, který jezdcům ani koním tradičně nečiní žádný problém, však Registana, v jejímž sedle byl anglický žokej James Crowley, upadla. Naštěstí se jí ani jezdci nic vážného nestalo, ale téměř ihned po startu tak skončila její šance na třetí titul v pořadí.
Taxis
První zkouškou ohněm je překážka, na kterou jezdci i diváci čekají nejvíce. Jde o čtvrtou překážku kursu, Velký Taxisův příkop, známý jako Taxis. Tato překážka je jedinečná nejen svými rozměry a obtížností, protože budí respekt nejen v Evropě, ale v celém světě, ale také tím, že se skáče jen jednou za rok, a to právě v rámci Velké pardubické.
V historii došlo k několika úpravám této překážky, a to zejména z bezpečnostních důvodů. Dnes jde o živý plot, který má výšku 150 cm a je 180 cm dlouhý. Za 160 cm vysokou zadní hranou plotu následuje příkop, který je 100 cm hluboký, s postupně se zmenšující hloubkou ve směru doskoku, a 400 cm široký.
Pro úspěšné překonání Taxisu je nezbytné, aby kůň měl dostatečnou rychlost a aby měl kolem sebe dostatek místa, a to jak při odrazu, tak zejména při doskoku. Dříve se stávalo, že Taxis nepřekonalo i větší množství koní, ale po úpravách překážky a zejména při stoupající náročnosti kvalifikace na Velkou pardubickou nejsou již její statistiky nijak hrozivé a představuje tak spíše jedinečný sportovní zážitek.
Projděte se s námi kursem Velké pardubické
Z dalších překážek, které jsou těžké jak svými rozměry, tak některé i atypickým tvarem, je možno uvést Irskou lavici, která následuje hned za Taxisem a jedná se o val, jehož překonání vyžaduje jak jezdeckou dovednost žokeje, tak také určitou zkušenost koně, protože před neznámou, mohutnou překážkou mohou koně snadno odmítnout poslušnost. Val má výšku 200 cm a jeho délka od hrany k hraně je 700 cm.
Poměrně nenápadná, ale rovněž zrádná je překážka č. 6, Popkovický skok. Jde sice o standardní, 130 cm vysoký živý plot, najíždí se na něj ale zešikma a hrozí zde nejen skrumáž a pád, ale také vybočení koně z kursu a následná diskvalifikace. I renomovaní žokejové berou tuto překážku vážně a mají z ní respekt.
Poměrně atypický je také Drop, překážka č. 15, což je svažující se val s výškou 100 cm a délkou 200 cm, která některým koním i opakovaně dělá potíže a dochází i k pádům jezdce ze sedla. Zejména zahraničním účastníkům dostihu činí obtíže také dvě zdvojené překážky, tedy Malé a Velké zahrádky, překážky č. 8 a 9 a č. 20 a 21, které jsou náročné na soustředění a také ovládání koně, kdy někteří mohou mít tendenci po první překážce vybočit. Jak říkají žokejové, jedná se o typickou pardubickou specialitu.
Mezi obtížné překážky patří také např. č. 25, Anglický skok, který se skáče do kopce, a Havlův skok, překážka č. 27. Tyto náročné skoky jezdci navíc absolvují již v závěrečné části dostihu, kdy koním pomalu ubývají síly.
Není tedy divu, že nejen vítězství ve Velké pardubické nebo umístění do sedmého dotovaného místa si jezdci, majitelé koní i trenéři nesmírně považují, ale i samotné dokončení tohoto náročného dostihu si zaslouží uznání. Vždyť kromě těžkých skoků se musí koně i jezdci vyrovnat také s měnícím se povrchem, kdy se tráva střídá s oranicí, která ve velmi suchých dnech bývá někdy velice prašná a po silných deštích hluboká a ještě náročnější na překonání.
Pokud byste se chtěli s prostředím a atmosférou závodiště seznámit blíže, ale v klidu a bez plných tribun, můžete se zúčastnit komentované prohlídky, které celoročně, s výjimkou září a října, organizuje Dostihový spolek a.s. Projdete si část trasy, dozvíte se řadu zajímavostí a získáte úplný jiný pohled na překážky, než při sledování dostihů z tribuny nebo v rámci přenosu.
Hrdá součást prestižního evropského Crystal Cup
Velká pardubická není jen ryze českou záležitostí, což se projevuje i tím, že o start na ní a samozřejmě i o úspěch mají každoročně zájem také účastníci ze zahraničí. Tento dostih je totiž také součástí elitního Crystal Cup, tedy Křišťálového poháru.
Jedná se o 12 významných dostihů na premiérových evropských závodištích, a to v Belgii, kde se běží dostih ve Waregemu, ve Francii, kde se koná pět dostihů, a to v Craon, Compiegne, Pau, Fontainebleau a Lion d’Angers, v Itálii, která pořádá slavný dostih v Meranu, v České republice, kde se běží dostih v Pardubicích, v Polsku, s jedním dostihem ve Wroclawi, ve Velké Británii, se dvěma dostihy v Cheltenhamu, a v Irsku, které pořádá dostih v Punchestownu.
Velká pardubická patří spolu s dostihy v belgickém Waregemu a francouzském Lion d’Angers k závodům s největší finanční dotací, kdy se v případě pardubického dostihu jedná o částku 5 mil. Kč.
V rámci Crystal Cup se mimo jiné hodnotí také úspěšnost trenérů a aktuálně je na první pozici Josef Váňa starší.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Úřadující král Oktagonu jako filmová hvězda. Karlos Vémola opět stane na plátnech kin
