Královna Alžběta II. žila bezmála deset let s komunistickým špionem ve svém paláci a nic netušila. Anthony Blunt, respektovaný historik umění a kurátor královské sbírky, se v roce 1964 přiznal ke špionáži pro Sovětský svaz. Přestože se MI5 o jeho činnosti dozvěděla, královnu o tom neinformovali téměř deset let. Teprve v roce 1973, kdy se Blunt potýkal se zdravotními problémy, se královna dozvěděla pravdu. Vyplývá to z odtajněných dokumentů MI5, píše britský server BBC.
Anthony Blunt, respektovaný historik umění, kurátor královské sbírky a rytíř Řádu britského impéria, skrýval po desetiletí temné tajemství. Byl sovětským špionem, členem nechvalně proslulé skupiny Cambridge Five, která během druhé světové války a studené války předávala tajné informace Sovětskému svazu. Jeho zrada, která trvala celá desetiletí a byla odhalena díky tipu od FBI, otřásla britskou veřejností a vrhla stín na královskou rodinu, pro kterou Blunt pracoval.
Bluntova kariéra a špionážní činnost
Anthony Blunt se narodil 26. září 1907 v Bournemouthu v Anglii. Vystudoval historii na Trinity College v Cambridge, kde se ve 30. letech minulého století stal členem skupiny mladých mužů s levicovým smýšlením, vedené Guyem Burgessem. Pod Burgessovým vlivem se Blunt zapojil do špionážní činnosti ve prospěch Sovětského svazu.
Navzdory své špionážní činnosti Blunt budoval brilantní kariéru historika umění. Od roku 1937 publikoval desítky odborných článků a knih, kterými se významně zasloužil o rozvoj dějin umění ve Velké Británii. Stal se uznávaným odborníkem na malířství 17. století, zejména na dílo Nicolase Poussina.
Během 2. světové války sloužil Blunt v MI5, britské kontrarozvědce. Tato pozice mu umožnila předávat Sovětům tajné informace, včetně plánů Wehrmachtu, které se britská vláda rozhodla nezveřejnit. Zároveň varoval své kolegy agenty před operacemi kontrarozvědky, které by je mohly ohrozit.
V roce 1945 byl Blunt jmenován kurátorem královské sbírky obrazů a v roce 1947 se stal ředitelem Courtauld Institute of Art. „Jeho pozice mu umožňovala přístup do Buckinghamského paláce a blízký kontakt s královskou rodinou,“ píše Britannica.
Cambridge Five
Anthony Blunt byl jedním z pěti členů špionážní skupiny Cambridge Five, která působila ve Velké Británii od 30. do 50. let 20. století. Skupina se skládala z absolventů univerzity v Cambridge, kteří sdíleli levicové a komunistické ideály. Kromě Blunta byli členy skupiny Kim Philby, Guy Burgess, Donald Maclean a John Cairncross. Zajímavé je, že žádný z nich nebyl za špionáž nikdy stíhán.
Členové Cambridge Five byli rekrutováni sovětským agentem Arnoldem Deutchem, který se zaměřoval na mladé muže s komunistickými sklony na univerzitě v Cambridge. Členové skupiny zastávali vysoké pozice v britské vládě, diplomacii a tajných službách, což jim umožňovalo přístup k citlivým informacím. Jejich nejškodlivějším činem bylo předání informací o projektu Manhattan Sovětskému svazu. Jejich špionážní činnost měla značný dopad na britské a americké zpravodajské služby a otřásla důvěrou mezi oběma zeměmi.
Ačkoliv se o Cambridge Five hovoří jako o „špionážním kruhu“, což naznačuje soudržnou jednotku, ve skutečnosti to nebyla pravda. I když mezi nimi existovalo propojení a vzájemná spolupráce, každý z nich se vydal svou vlastní cestou a do značné míry fungovali nezávisle.
Dva z členů skupiny, Guy Burgess a Donald Maclean, byli notoricky známí alkoholici a promiskuitní osoby s nestálou povahou. Přesto zastávali vysoké funkce v Londýně a na britském velvyslanectví ve Washingtonu. Termín „Pětka“ se začal používat v roce 1961, kdy přeběhlík KGB Anatolij Golitsyn jmenoval Macleane a Burgesse jako součást „Kruhu pěti“, přičemž Philby byl „pravděpodobně“ třetím, spolu s dalšími dvěma agenty, které neznal.
Odhalení a následky
V roce 1964 se Blunt přiznal ke špionáži pro Sovětský svaz výměnou za imunitu před trestním stíháním. V jednom z nově zveřejněných dokumentů si důstojník MI5 poznamenal, že Blunt pociťoval „hlubokou úlevu“ poté, co se přiznal. Britská vláda se rozhodla jeho zradu utajit, aby se vyhnula skandálu.
Královna Alžběta II. byla o Bluntově činnosti informována až v roce 1973, kdy se Blunt potýkal se zdravotními problémy a vláda se obávala mediálního rozruchu po jeho smrti. Vláda se rozhodla informovat královnu prostřednictvím jejího soukromého tajemníka, Lorda Charterise.
Podle historika Christophera Andrewa královna o Bluntově podezřelé minulosti věděla již dříve, ale ne v plném rozsahu. „Když se královna dozvěděla celou pravdu, reagovala s charakteristickým klidem a bez překvapení,“ píše BBC. Vzpomněla si, že Blunt byl podezřelý už v 50. letech.
Bluntova špionážní činnost byla veřejně odhalena až v listopadu 1979 premiérkou Margaret Thatcherovou v Dolní sněmovně. Blunt byl zbaven rytířského titulu, ale nikdy nebyl trestně stíhán. Zemřel v roce 1983 ve věku 75 let.
Důsledky Bluntovy zrady
Bluntova zrada měla dalekosáhlé důsledky pro britskou společnost a monarchii. Jeho případ vyvolal otázky o loajalitě a důvěryhodnosti britských elit a o schopnosti tajných služeb chránit národní zájmy. Zároveň poškodil pověst královské rodiny, která byla spojována s osobou usvědčenou ze špionáže.
Aféra Cambridge Five a Bluntova zrada zůstávají dodnes kontroverzním tématem. Někteří historici zdůrazňují Bluntovy motivy, které pramenily z jeho ideologického přesvědčení a touhy po sociální spravedlnosti. V období mezi světovými válkami se komunistické ideály šířily mezi intelektuály a studenty, kteří byli znechuceni sociální nerovností a vzestupem fašismu. Blunt a jeho kolegové z Cambridge Five byli ovlivněni touto atmosférou a věřili, že Sovětský svaz představuje naději na lepší budoucnost.
Jiní zase kritizují Bluntovu zradu a zdůrazňují škody, které způsobil britským zájmům. Předávání tajných informací Sovětskému svazu během studené války mělo negativní dopad na britskou zahraniční politiku a bezpečnost. Ztráta důvěry mezi Velkou Británií a Spojenými státy v důsledku aféry Cambridge Five oslabila západní blok v boji proti komunismu.
Etické dilema spojené s Bluntovým případem spočívá v rozhodnutí britské vlády udělit mu imunitu výměnou za informace. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně motivováno snahou minimalizovat škody a vyhnout se skandálu, který by mohl ohrozit národní bezpečnost. Nicméně, někteří kritici tvrdí, že Blunt měl být postaven před soud a potrestán za své zločiny. Udělení imunity mohlo vyslat signál, že zrada je tolerována, pokud pachatel spolupracuje s úřady.
Anthony Blunt byl komplexní a kontroverzní postavou. Jeho životní příběh je připomínkou složitosti studené války a ideologických konfliktů, které formovaly 20. století. Zároveň je mementem toho, jak snadno se může i zdánlivě bezúhonný člověk stát nástrojem cizí moci.
Některé z nově zveřejněných dokumentů týkajících se Bluntova případu budou vystaveny na výstavě s názvem „MI5: Oficiální tajemství“, která se bude konat v Národním archivu v Londýně.
