REKLAMA

Československo pod vedením Tomáše G. Masaryka pomohlo bolševickému Rusku během hladomoru

Československo v čele s prezidentem Tomášem G. Masarykem hrálo klíčovou roli v pomoci Rusku během jednoho z nejhorších hladomorů. S odkazem na slovenský Denník N se zaměřujeme na zoufalé přežití obyvatel. Kanibalismus se stal nevyhnutelnou součástí historie Ruska.

REKLAMA

„Humanitární pomoc hladovějící zemi posílalo také Československo,“ napsal před lety slovenský portál Denník N.

Hladomor, který zasáhl Rusko v letech 1921 až 1923, byl jednou z nejtemnějších kapitol v dějinách této země.

Hladomor byl důsledkem neúrody, zdecimované krajiny po občanské válce a drsné politiky bolševické vlády. Ta zabavovala rolníkům úrodu, rekvírovala obilí, dobytek a potraviny. Historické prameny podle rusisty Jakuba Šedivého uvádějí, že bylo zabaveno až devět desetin úrody, což rolníkům znemožnilo, aby v následujícím roce znovu zaseli.

„Říká se, že tímto hladomorem bylo postiženo až 40 milionů lidí v Rusku. V historických pramenech se uvádí, že zemřelo kolem 5 milionů lidí. Takže šlo od středověku o největší demografickou katastrofu v Evropě,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas rusista a překladatel Šedivý.

Ruský režim se snaží tuto tragédii vymazat z paměti národa (dokládá to například zákaz promítání dokumentu Golod v ruských kinech, jak uvedlo v roce 2022 tamní ministerstvo kultury, pozn. red.), ale nezapomenutelné vzpomínky na zoufalství a beznaděj zůstávají.

Obyvatelé bolševického Ruska se tehdy ocitli v bezvýchodní situaci, v níž byly nejhorší lidské instinkty vyzkoušeny na maximum. Kanibalismus se tehdy stal realitou.

Na podzim roku 1921 se začaly objevovat zprávy, které ohromily nejen místní obyvatele, ale i celý svět. Například jedna žena, která odmítla vydat tělo svého zesnulého manžela, prohlásila: „Nevzdáme se ho. Sami ho sníme.“ Tento příběh, zdokumentovaný americkým historikem Douglasem Smithem, ilustruje, jak daleko byli lidé ochotni zajít v boji o přežití. Případy, kdy skupiny lidí v noci vykopávaly čerstvě pohřbené mrtvoly, aby je zkonzumovaly, byly zcela běžné. Města byla nucena hlídat hřbitovy, aby zabránila těmto ohavným činům.

Historik Bertrand M. Patenaude ze Stanfordské univerzity poukazuje na to, že pojídání mrtvol bylo rozšířenější, než se původně předpokládalo. „Nejednalo se o epidemii, ale počet případů byl šokující,“ říká.

Sergej Lukaševský, ruský historik, dodává, že se objevily i případy kanibalismu, kdy lidé zabíjeli své blízké, aby se najedli. „Jen ve čtyřech uralských okresech bylo oficiálně oznámeno 350 případů kanibalismu,“ tvrdí Lukaševský s tím, že skutečný počet byl mnohem vyšší.

Smutnou kapitolou byly i případy, kdy rodiče z nedostatku potravin snědli své vlastní děti. V dokumentu Golod (Hladomor, pozn. red.) se hovoří o tom, že vztah ruských rolníků k dětem byl odlišný od toho, jaký znají na Západě. Místní obyvatelé si často neuvědomovali, proč by měli upřednostňovat pomoc dětem, když pro rodinu nepřinášejí takový užitek jako dospělí.

V této tragické situaci se Československo pod vedením prezidenta Tomáše G. Masaryka rozhodlo jednat. Aleš Ziegler, absolvent historie, ve své doktorské práci popisuje, jak byla zorganizována humanitární pomoc, kterou Československo poslalo do postižených oblastí. Na žádost Maxima Gorkého se prezident Masaryk obrátil na ministra zahraničí Edvarda Beneše a naší zemi zapojil do záchranných operací.

Československo se stalo prvním evropským státem, jehož vláda vytvořila zahájený projekt na záchranu hladovějících. „Naše země byla jednou z nejaktivnějších v poskytování pomoci. Přidělené oblasti zahrnovaly regiony na Volze, kde jsme zachránili před hladomorem přibližně 20 tisíc lidí, a Záporoží, kde jsme nasytili dalších 13 tisíc,“ dodává Ziegler.

Mezinárodní výbor pro pomoc Rusku, jehož předsedou byl Fridtjof Nansen, vznikl také na popud Československa. Pomoc byla důležitá a trvala až do léta 1923, kdy se americká ARA z Ruska stáhla.

Zajímavá je skutečnost, že i v USA není obecně známo, že Američané podporovali takovou pomoc, pravděpodobně kvůli tomu, že během studené války nebylo příliš vhodné připomínat spolupráci s komunistickým režimem.

Československo, tedy země, která se tehdy ještě hledala, ukázala, co znamená lidskost a solidarita v těžkých časech.

Autor: Jan Brož. Zdroje: Dennikn.sk, Český rozhlas

Diskuze Vstoupit do diskuze
REKLAMA
REKLAMA

AKTUÁLNÍ ZPRÁVY

V Praze se chystá demonstrace na podporu prezidenta. Organizátoři mluví o...

Demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla se uskuteční v neděli 1. února od tří hodin odpoledne na...

Hodiny posledního soudu byly aktualizovány. Čas se krátí, do globální katastrofy...

Symbolické hodiny soudného dne byly aktualizovány na 85 sekund do zkázy. Vědci jako důvody uvedli agresivní chování...

Na Česko se valí sníh. Nejvíce by mělo napadnout na jihu,...

Ve čtvrtek bude v části Česka vydatně sněžit, Český hydrometeorologický ústav proto vydal výstrahu. Na některých místech...

Kombinace, která ulevuje zádům i kloubům

Bolesti zad nejsou jen otázkou věku. Existuje moderní metoda, která pomáhá bez operací a společně s pravidelnou...

Proč je Dali Sonik skvělou volbou na dlouhá léta – proč...

Svět spotřební elektroniky se mění neuvěřitelnou rychlostí. To, co bylo včera považováno za vrchol technologického pokroku, je...

Podobně vydíralo gestapo Emila Háchu, reagoval poslanec Výborný na jednání ministra...

Prezident Petr Pavel v úterý na mimořádném brífinku obvinil ministra zahraničí Petra Macinku z vydírání a zastrašování....

Od OSVČ k firmě: Co vás čeká a jak se na...

Daří se. Zakázky přibývají, práce má smysl a podnikání funguje jako dobře namazaný stroj. Gratulujeme. Jako podnikatel...

Okamura stupňuje útoky na Ukrajince. Církvím to připomíná útoky na Židy,...

Tomio Okamura svými výroky o ukrajinských uprchlících překročil podle církví hranici přijatelné politické debaty. Církve ve svém...
REKLAMA

VÝBĚR ČLÁNKŮ

REKLAMA