Jednou z cest, jak se dostat na vysokou školu, jsou Národní srovnávací zkoušky. Předposlední z možných termínů SCIO testů je 1. května, tedy ve státní svátek. A ani to není zadarmo.
Přijde vám to absurdní? Pořádající organizaci SCIO a Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) evidentně ne. A to mají někteří studenti navíc to „štěstí“, že den po testu konají ještě maturitní zkoušku. Mnozí tak řeší dilema, zda se učit na maturitu, nebo jít dělat test. Bez maturity se k vysokoškolskému studiu zapsat nemohou, i kdyby v testu uspěli, bez dobrého výsledku v Národních srovnávacích zkouškách se zase nedostanou na více než 80 fakult českých a slovenských vysokých škol, které testy uznávají.
Na den volna mohou zapomenout nejen studenti, ale i zaměstnanci škol, kde se testy konají. A to všechno si ještě studenti musí zaplatit.
V případě, že se nějaký student nepřihlásil předem, cena už je poměrně vysoká. „Protože vaši zkoušku budeme zpracovávat individuálně, je registrace zpoplatněna částkou 3.000 Kč / 120 eur (můžete zaplatit na místě). Přihlášení na místě je také omezeno kapacitou: Téměř vždy se nám podaří vyjít všem vstříc, ale nemůžeme to garantovat,“ uvádí SCIO na svém webu.
Pravdou je, že v případě včasného přihlášení je cena nižší. Základní varianta, tedy zkouška s vyhodnocením, přijde při online variantě na 650 Kč, prezenčně na 790 Kč. Pokud chcete analýzu svého výsledku, případně certifikát, připlatíte si víc. Některé fakulty pak zkoušku plně nebo částečně přispívají, zvýhodnění mají taky sociálně slabší a hendikepovaní uchazeči.
I když mám sama vysokoškolské vzdělání, celé mi to přijde zbytečně složité. Studenti sice mají více pokusů, z nichž se jim počítá ten nejlepší, ale vzhledem k tomu, že testy v odborných předmětech odpovídají středoškolskému učivu, vy byste na test šli několik měsíců před koncem výuky v maturitním ročníku? První termín totiž byl už těsně před Vánoci, kdy z učiva 4. ročníku studenti ještě dost velkou část neprobrali.
Nechápu, proč musíme mít speciální instituce už na to, aby se dítě dostalo na střední školu, aby odmaturovalo a pak se dostalo na vysokou. Celé testování je jeden velký byznys – platí se nejen za testy, ale i za přípravu na ně.
Není na čase se vrátit k zdravému rozumu a nechat školy, ať si své zkoušky a jejich obsah organizují samostatně? Opravdu chceme školy, kde se bifluje na testy kvůli přijetí na střední a pak se znova bifluje kvůli zkouškám na VŠ? A mezitím se bifluje na maturitu?
Chceme využívat individuální schopnosti jednotlivých mladých lidí, nebo si je všechny nacpat do jednotných škatulek? Celý resort školství je jedna velká administrativní džungle, ale místo zlepšení se to neustále zhoršuje.
Najde se nějaký ministr s odvahou nejen do systému přijímaček, ale i do toho ostatního konečně výrazně zasáhnout? Obávám se, že ne. Ať na ministerstvu sedí kdokoli, regulací, dotazníků a dalších papírů jen přibývá.
Nepřekvapuje mě, že stále více dětí a mladých má psychické problémy. Divím se, proč se jejich rodiče proti absurditě našeho vzdělávacího systému víc neozývají. Vlastně nedivím. Rodiče honí děti, aby se učily na testy, a honí i sami sebe, aby na zaplacení všech testů vydělali. Vítejte v Česku.
Autor komentáře: Mirka Nová