Patolog, který odcizil Einsteinův mozek, kněz, jenž si ponechal Galileův prst, nebo ruce Che Guevary, které putovaly po světě – části těl slavných osobností fascinují sběratele odjakživa. Tyto moderní relikvie se dnes nacházejí v muzeích po celém světě. „A jak velký byl ve skutečnosti Napoleonův penis?“ cituje otázku německého týdeníku Der Spiegel ČTK.
Albert Einstein a jeho mozek
Když Albert Einstein 18. dubna 1955 zemřel na vnitřní krvácení v nemocnici v Princetonu, přál si, aby bylo jeho tělo spáleno a předešlo se tak tomu, že by se k jeho ostatkům lidé chodili modlit. Tento svůj záměr tehdy sdělil svému životopisci Abrahamu Paisovi. Nicméně, když jeho tělo bylo podrobeno kremaci, nejdůležitější orgán – mozek – chyběl.
Dnešní Einsteinova nadace v Berlíně to považuje za krádež. Když totiž Thomas Harvey, šéf patologů princetonské nemocnice, provedl pitvu Einsteinova těla, vyjmul jeho mozek a naložil ho do formalínu. Tento vzácný materiál si poté odnesl domů, stejně jako Einsteinovy oči. Až zpětně si Harvey zajistil souhlas od Einsteinova syna Hanse Alberta s tím, že mozek bude využíván výhradně pro vědecké účely. Harvey však očividně chtěl vědcův mozek studovat sám, aby zjistil, co dělalo myslící orgán otce teorie relativity tak výjimečným a v čem spočívala jeho genialita.
Vědci zpočátku nenašli nic výjimečného, ale až v 80. letech 20. století pomocí pokročilejších metod objevili řadu abnormalit. Mezi ně patřilo velké množství gliových buněk, neobvykle široké temenní laloky a velmi silné kalózní těleso spojující obě mozkové hemisféry. Zda tyto zvláštnosti odpovídají za Einsteinovu výjimečnou inteligenci, zůstává otázkou. Možná to byla právě kombinace specifických oblastí jeho mozku, co ho činilo tak geniálním. Harvey si části Einsteinova mozku uchovával pod svým psacím stolem až do své smrti v roce 2007 ve věku 94 let. Dnes se části tkáně nacházejí v lékařském Mütterově muzeu ve Filadelfii.
Ztracený úd Napoleona Bonaparte
Vojevůdce, vládce a císař – tak vešel do historie Napoleon Bonaparte. Ale po jeho smrti se obdivovatelé nezajímali o jeho ruku, kterou často na portrétech držel v košili, nýbrž o jeho penis. Když v roce 1821 zemřel v exilu na ostrově Svatá Helena, údajně mu lékař při posmrtné pitvě uřízl penis. Historik a autor Tony Perrottet se domnívá, že to mohlo být buď nedopatření, nebo úmysl, ale pravý důvod zůstává nejasný. Údajně kněz poté převezl Napoleonův úd na Korsiku, kde jeho stopa definitivně mizí.
Avšak v roce 1927 byl artefakt prezentovaný jako Napoleonův penis senzačně představen v New Yorku veřejnosti. Novinář magazínu Time.com ho zklamaně označil za „špatně ošetřenou tkaničku z jelení kůže“. Jiné noviny ho prý označily za „scvrklého úhoře“. „Penis získal jakýsi mytický status, přepravován v malé kožené krabičce a vysušený na vzduchu. Nebyl totiž namočený ve formalínu, vypadal trochu jako sušené maso,“ uvedl v roce 2008 historik Perrottet.
Penis pak prošel rukama několika sběratelů. Podle deníku Washington Post forenzní analýzy před několika lety potvrdily, že jde o penis. Nebylo však možné určit, zda skutečně patřil právě Napoleonovi.
Tělo Sklodowské se nerozložilo
Když zemřela na začátku července 1934 geniální vědkyně Marie Curieová-Sklodowská ve francouzském městě Passy, nikdo si nedovolil se její mrtvoly ani dotknout, natož oddělit nebo ukrást některé její části. Dvojnásobná držitelka Nobelovy ceny objevila radioaktivní polonium a radium, vystavujíc se u toho neustále nebezpečnému záření, které bylo příčinou jejího úmrtí na vzácnou nemoc kostní dřeně.
Když bylo tělo Curieové-Sklodowské v roce 1995 exhumováno, zjistilo se, že rakev vědkyně byla pokrytá 2,5milimetrovou vrstvou olova. Měření záření podle britského časopisu o historii radiologie ale ukázalo jen nízkou úroveň ozáření. Přibližně 60 let po smrti se tělo Curieové téměř nerozložilo.
Nakonec bylo převezeno do pařížského Panthéonu, pohřebiště slavných francouzských osobností. Věci Curieové, jako například zápisníky, jsou však stále radioaktivní a jsou uloženy ve speciálních olověných schránkách ve francouzské Národní knihovně.
Galileo Galilei přišel po smrti o prostředníček
Galileo Galilei dnes návštěvníkům muzea vztyčuje prostředníček. Galileovo muzeum ve Florencii vystavilo prst tohoto inženýra, matematika a vzdělance. Galileo si za svého života znepřátelil církev, protože svými pozorováními potvrdil, že Země obíhá kolem Slunce, a nikoliv naopak. Když měly být o téměř 100 let později jeho ostatky přeneseny do velké hrobky, využil toho zřejmě badatel a kněz Anton Francesco Gori. Z Galileovy kostry, která byla později vystavena ve slavné Medicejské knihovně sv. Vavřince ve Florencii, údajně odřízl prostředníček. Od té doby prostředníček putoval po několika muzeích.
Kde se ukrývají ruce Che Guevary?
„Amputujte mu ruce,“ zněl příkaz, když 9. října 1967 nechal vládce Bolívie René Barrientos Ortuno popravit Che Guevaru, nejslavnějšího partyzána na světě. Oficiální vysvětlení znělo, že tak bude snazší porovnat otisky prstů s otisky na Guevarových argentinských dokladech.
Ruce měly být ve skutečnosti zničeny na Barrientosův příkaz. Ministr vnitra Antonio Arguedas, tajný obdivovatel Che Guevary, si je však vzal domů ve sklenici naplněné formalínem.
Později Guevarovy ruce putovaly přes půl světa do Moskvy a nakonec na Kubu k Che Guevarovu starému příteli Fidelu Castrovi. Castro byl prý velice dojatý. Kde přesně se na Kubě ruce Ernesta Che Guevary dnes nacházejí, je státním tajemstvím.
Edisonova „duše“ skončila ve zkumavce
Světoznámý vynálezce Thomas Edison o žádnou část svého těla po smrti nepřišel, co mu ovšem bylo odebráno, byl kousek duše do zkumavky. Tedy jen v případě, že člověk věří, že s posledním výdechem opouští tělo i jeho duše.
Když Edison 18. října 1931 ve svém domě v New Jersey umíral, odebral jeho syn Charles kousek „duše“ do zkumavky, kterou věnoval Henry Fordovi – příteli a obchodnímu partnerovi jeho otce.
Ford si darovanou zkumavku ponechal a spolu s dalšími upomínkami na Edisona uchoval, nyní jsou artefakty vystaveny ve Fordově muzeu v Michiganu.
Lenin, Mengele a Colesová
„Mezi dalšími relikviemi, které příznivci slavných zločinců zkoumali a uctívali i po jejich smrti, je například Leninův mozek či lebka Josefa Mengeleho,“ připomíná ČTK.
Slavnou částí těla už ne tak slavné osobnosti je ale například také nervová soustava Harriety Colesové, na které docent anatomie Rufus Weaver demonstroval podobu lidského systému nervů. Obrázky tohoto nervového systému se prý objevily ve stovkách učebnic, laboratořích a ordinacích lékařů. Weaver byl za svůj úspěch oslavován, ale dlouho nebyl původ tohoto učebnicového materiálu široké veřejnosti znám.
Autor: Ema Klein. Zdroje: Der Spiegel, ČTK.