Vladimir Putin a Benjamin Netanjahu nabízejí ideologická vysvětlení svých válek. „Věčné Rusko“ je v permanentním konfliktu se Západem, který ho chce zničit, a židovský stát čelí existenčním hrozbám ze všech stran. Ve skutečnosti jsou války na Ukrajině a v Gaze vedeny z vlastní vůle a motivovány vlastním zájmem.
NašeTéma.cz má výhradní práva na překlad a publikování tohoto článku. Opětovné publikování článku je zakázáno. Článek se původně objevil na webových stránkách Project Syndicate a je publikován se svolením držitele autorských práv.
Demokracie a diktatury mají k válce ostře odlišné postoje. Zatímco násilné konflikty byly ústředním bodem ideologií, které pomáhaly udržovat totalitní režimy 30. let 20. století, demokracie s těmito režimy válčily pouze jako poslední možnost.
Co je Netanjahu ochoten udělat, aby se udržel u moci?
Podobně arabské režimy na současném Blízkém východě dlouho otevřeně prohlašovaly svůj záměr vyhladit Izrael, zatímco Izrael se zapojoval pouze do válek z absolutní nutnosti. Když tedy premiér Benjamin Netanjahu udržuje Izrael v patách válek dle vlastního výběru, lze jen dojít k závěru, že země už není tou demokracií, za kterou se vydává.
Probíhající izraelská válka v Gaze začala jako oprávněná reakce na masakr asi 1200 Izraelců, který 7. října 2023 spáchal Hamás. Konflikt se však rychle zvrhl v orgii bezohledného násilí, utrpení civilistů a do očí bijících válečných zločinů. Jak nedávno potvrdilo hloubkové vyšetřování deníku The New York Times, Netanjahu mohl krveprolití ukončit v několika klíčových okamžicích s plnou podporou armády, která neviděla žádnou výhodu v dalším násilí. Pokaždé se však rozhodl ve válce pokračovat.
Toto rozhodnutí bylo zcela sobecké: Netanjahu si chtěl udržet svou moc – a ubránit se před souzením za mnohočetná obvinění z korupce. Jeho křehká koaliční vláda je závislá na podpoře fašistických náboženských fanatiků, kteří by se spokojili pouze s úplným izraelským vítězstvím – což je nemožný cíl – a s neomezenou okupací Gazy. Aby tedy Netanjahu zůstal u moci, brzdí jednání o příměří, a tím oddaluje propuštění izraelských rukojmích držených Hamásem. Když bylo dosaženo dohody, Netanjahu ji porušil.
Cena za Netanjahuův cynismus je přemrštěná. Gaza prožívá těžkou a stupňující se humanitární krizi, zatímco stovky mladých izraelských vojáků zemřely a tisíce dalších byly zraněny – mnozí z nich zůstali na celý život zmrzačeni. Netanjahu navíc zmařil šance Izraele na uzavření historické mírové dohody se Saúdskou Arábií, která by znamenala praktický konec stoleté arabsko-izraelské války.
Z Netanjahuova pohledu je však jeho strategie pro Gazu ohromujícím úspěchem. Zabránil státnímu vyšetřování své odpovědnosti za masakr v roce 2023, ačkoli strávil roky napomáháním financování Hamásu Katarem a ignoroval varování zpravodajských služeb před útokem. A podařilo se mu oddálit jeho korupční proces.
Ale to je jen začátek: Netanjahu má nyní větší moc než kterýkoli předchozí izraelský premiér a využívá ji k nahrazení nejvyšších vojenských a zpravodajských představitelů spojenci a loajalisty. V rámci dlouhodobého úsilí své vlády o oslabení soudní moci a nezávislosti se mu brzy podaří sesadit svého posledního zbývajícího „nepřítele“, otevřeného generálního prokurátora Galiho Baharava-Miaru. Izraelci jsou mezitím zaplaveni vlasteneckou bombastičností ve snaze odvést pozornost od eroze demokracie.
Co mají Putin a Netanjahu společného?
Mnoho Netanjahuových taktik se podobá těm, které používá ruský prezident Vladimir Putin od zahájení totální invaze na Ukrajinu v roce 2022. Stejně jako Netanjahu i Putin využívá konflikt k posílení své moci. A stejně jako Netanjahu i Putin zahodil příležitosti k ukončení války za výhodných podmínek.
Kdyby Putin před několika měsíci přijal příměří, americký prezident Donald Trump by mu fakticky vrátil veškerou ukrajinskou půdu, kterou Rusko během invaze obsadilo. Putin ale chce víc. Chce, aby Rusko požívalo svrchovanosti nad celou východní Ukrajinou (kromě Krymu), přičemž zbytek Ukrajiny by se stal odzbrojeným „neutrálním státem“. A chce, aby se NATO stáhlo na západ, aby Kreml mohl znovu získat svou dřívější „sféru vlivu“. S ničím menším se nespokojí.
Putin a Netanjahu mají ještě něco společného: jsou odhodláni izolovat klíčové politické skupiny od dopadů svých válek. Putin si dobře pamatuje, jak rostoucí počet obětí v Afghánistánu pomohl přesvědčit sovětské elity k opuštění režimu. Proto se vyhýbal rozsáhlému odvodu (a držel ruské městské střední třídy a byrokratické elity mimo bojiště) tím, že udržoval obrovskou smluvní armádu rekrutovanou za masivní výplaty z chudších ruských provincií. Zatímco ruské oběti na Ukrajině prudce rostou, přesná čísla je nemožné s jistotou zjistit; ruská média o nich rozhodně neinformují.
V Izraeli existuje rčení: Bnej Brak, domov největší ultraortodoxní komunity v zemi, je „bez vojenských pohřbů a pozůstalých matek“. Netanjahu se o to postaral tím, že ultraortodoxním mužům zaručil osvobození od vojenské služby. Vzhledem k tomu, že ultraortodoxní frakce jsou klíčové pro přežití Netanjahuovy koalice, drasticky rozšířil také štědré dotace, které této komunitě umožňují vést parazitický způsob života, a to i v době, kdy se Izrael potýká s náklady na války proti Hamásu, Hizballáhu, Hútíům a Íránu.
Putin a Netanjahu opatrně zahalují své skutečné úmysly ideologií. „Věčné Rusko“ je uvězněno v permanentním konfliktu se zvráceným Západem, který se ho snaží zničit, a obléhaný židovský stát čelí existenčním hrozbám ze všech stran, v neposlední řadě i od Hamásu. Oba vůdci přirovnávají své nepřátele k nacistům.
Realita je však mnohem bezútěšnější. Rusko a Izrael jsou uvězněny v nekonečných válkách, které si sami zvolí, přičemž každá z nich je udržována cynismem a sobeckým zájmem jednoho muže. V obou případech jim úpadek „na pravidlech založeného“ mezinárodního řádu, který povstal z popela druhé světové války, umožnil pokračovat.
Tento článek je osobním názorem autora, redakce NašeTéma.cz jej nemusí sdílet.
Autor: Šlomo Ben-Ami, bývalý izraelský ministr zahraničí, je místopředsedou Mezinárodního mírového centra v Toledu a autorem knihy Prophets Without Honor: The 2000 Camp David Summit and the End of the Two-State Solution (Oxford University Press, 2022).
Copyright: Project Syndicate, 2025.
www.project-syndicate.org
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Válka na Ukrajině určí budoucnost celého světa
Demokracie a diktatury mají k válce ostře odlišné postoje. Zatímco násilné konflikty byly ústředním bodem ideologií, které pomáhaly udržovat totalitní režimy 30. let 20. století, demokracie s těmito režimy válčily pouze jako poslední možnost.
Co je Netanjahu ochoten udělat, aby se udržel u moci?
Podobně arabské režimy na současném Blízkém východě dlouho otevřeně prohlašovaly svůj záměr vyhladit Izrael, zatímco Izrael se zapojoval pouze do válek z absolutní nutnosti. Když tedy premiér Benjamin Netanjahu udržuje Izrael v patách válek dle vlastního výběru, lze jen dojít k závěru, že země už není tou demokracií, za kterou se vydává.
Probíhající izraelská válka v Gaze začala jako oprávněná reakce na masakr asi 1200 Izraelců, který 7. října 2023 spáchal Hamás. Konflikt se však rychle zvrhl v orgii bezohledného násilí, utrpení civilistů a do očí bijících válečných zločinů. Jak nedávno potvrdilo hloubkové vyšetřování deníku The New York Times, Netanjahu mohl krveprolití ukončit v několika klíčových okamžicích s plnou podporou armády, která neviděla žádnou výhodu v dalším násilí. Pokaždé se však rozhodl ve válce pokračovat.
Toto rozhodnutí bylo zcela sobecké: Netanjahu si chtěl udržet svou moc – a ubránit se před souzením za mnohočetná obvinění z korupce. Jeho křehká koaliční vláda je závislá na podpoře fašistických náboženských fanatiků, kteří by se spokojili pouze s úplným izraelským vítězstvím – což je nemožný cíl – a s neomezenou okupací Gazy. Aby tedy Netanjahu zůstal u moci, brzdí jednání o příměří, a tím oddaluje propuštění izraelských rukojmích držených Hamásem. Když bylo dosaženo dohody, Netanjahu ji porušil.
Cena za Netanjahuův cynismus je přemrštěná. Gaza prožívá těžkou a stupňující se humanitární krizi, zatímco stovky mladých izraelských vojáků zemřely a tisíce dalších byly zraněny – mnozí z nich zůstali na celý život zmrzačeni. Netanjahu navíc zmařil šance Izraele na uzavření historické mírové dohody se Saúdskou Arábií, která by znamenala praktický konec stoleté arabsko-izraelské války.
Z Netanjahuova pohledu je však jeho strategie pro Gazu ohromujícím úspěchem. Zabránil státnímu vyšetřování své odpovědnosti za masakr v roce 2023, ačkoli strávil roky napomáháním financování Hamásu Katarem a ignoroval varování zpravodajských služeb před útokem. A podařilo se mu oddálit jeho korupční proces.
Ale to je jen začátek: Netanjahu má nyní větší moc než kterýkoli předchozí izraelský premiér a využívá ji k nahrazení nejvyšších vojenských a zpravodajských představitelů spojenci a loajalisty. V rámci dlouhodobého úsilí své vlády o oslabení soudní moci a nezávislosti se mu brzy podaří sesadit svého posledního zbývajícího „nepřítele“, otevřeného generálního prokurátora Galiho Baharava-Miaru. Izraelci jsou mezitím zaplaveni vlasteneckou bombastičností ve snaze odvést pozornost od eroze demokracie.
Co mají Putin a Netanjahu společného?
Mnoho Netanjahuových taktik se podobá těm, které používá ruský prezident Vladimir Putin od zahájení totální invaze na Ukrajinu v roce 2022. Stejně jako Netanjahu i Putin využívá konflikt k posílení své moci. A stejně jako Netanjahu i Putin zahodil příležitosti k ukončení války za výhodných podmínek.
Kdyby Putin před několika měsíci přijal příměří, americký prezident Donald Trump by mu fakticky vrátil veškerou ukrajinskou půdu, kterou Rusko během invaze obsadilo. Putin ale chce víc. Chce, aby Rusko požívalo svrchovanosti nad celou východní Ukrajinou (kromě Krymu), přičemž zbytek Ukrajiny by se stal odzbrojeným „neutrálním státem“. A chce, aby se NATO stáhlo na západ, aby Kreml mohl znovu získat svou dřívější „sféru vlivu“. S ničím menším se nespokojí.
Putin a Netanjahu mají ještě něco společného: jsou odhodláni izolovat klíčové politické skupiny od dopadů svých válek. Putin si dobře pamatuje, jak rostoucí počet obětí v Afghánistánu pomohl přesvědčit sovětské elity k opuštění režimu. Proto se vyhýbal rozsáhlému odvodu (a držel ruské městské střední třídy a byrokratické elity mimo bojiště) tím, že udržoval obrovskou smluvní armádu rekrutovanou za masivní výplaty z chudších ruských provincií. Zatímco ruské oběti na Ukrajině prudce rostou, přesná čísla je nemožné s jistotou zjistit; ruská média o nich rozhodně neinformují.
V Izraeli existuje rčení: Bnej Brak, domov největší ultraortodoxní komunity v zemi, je „bez vojenských pohřbů a pozůstalých matek“. Netanjahu se o to postaral tím, že ultraortodoxním mužům zaručil osvobození od vojenské služby. Vzhledem k tomu, že ultraortodoxní frakce jsou klíčové pro přežití Netanjahuovy koalice, drasticky rozšířil také štědré dotace, které této komunitě umožňují vést parazitický způsob života, a to i v době, kdy se Izrael potýká s náklady na války proti Hamásu, Hizballáhu, Hútíům a Íránu.
Putin a Netanjahu opatrně zahalují své skutečné úmysly ideologií. „Věčné Rusko“ je uvězněno v permanentním konfliktu se zvráceným Západem, který se ho snaží zničit, a obléhaný židovský stát čelí existenčním hrozbám ze všech stran, v neposlední řadě i od Hamásu. Oba vůdci přirovnávají své nepřátele k nacistům.
Realita je však mnohem bezútěšnější. Rusko a Izrael jsou uvězněny v nekonečných válkách, které si sami zvolí, přičemž každá z nich je udržována cynismem a sobeckým zájmem jednoho muže. V obou případech jim úpadek „na pravidlech založeného“ mezinárodního řádu, který povstal z popela druhé světové války, umožnil pokračovat.
Tento článek je osobním názorem autora, redakce NašeTéma.cz jej nemusí sdílet.
Autor: Šlomo Ben-Ami, bývalý izraelský ministr zahraničí, je místopředsedou Mezinárodního mírového centra v Toledu a autorem knihy Prophets Without Honor: The 2000 Camp David Summit and the End of the Two-State Solution (Oxford University Press, 2022).
Copyright: Project Syndicate, 2025.
www.project-syndicate.org
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Válka na Ukrajině určí budoucnost celého světa