Analýza: Hledání míru pro Ukrajinu naráží v USA na tvrdý odpor

V pátek se v Oválné pracovně Bílého domu odehrálo mimořádně vyhrocené jednání mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Schůzka, jejímž cílem bylo projednat možnosti ukončení války na Ukrajině, skončila předčasně poté, co diskuse před zraky novinářů přerostla v ostrou roztržku. Oba státníci si vyměňovali názory velmi emotivně a nahlas, což vedlo k tomu, že plánovaná dohoda zůstala nepodepsána a ukrajinská delegace odjela z Bílého domu dříve, než bylo původně v plánu​. Incident odhalil hluboké neshody ohledně toho, jak dosáhnout míru, a vyvolal okamžité reakce po celém světě.

Střet v Oválné pracovně

Průběh setkání rychle nabral na obrátkách. Napětí eskalovalo ve chvíli, kdy americký viceprezident J. D. Vance zdůraznil potřebu diplomatického jednání s Ruskem – návrh, který Zelenskyj zpochybnil s odkazem na dosavadní neúspěšné pokusy o mírové rozhovory​. Následovala ostrá slovní výměna: Trump zvýšil hlas a varoval, že Ukrajina si „zahrává se třetí světovou válkou“, zároveň obvinil Zelenského, že se chová neuctivě vůči Spojeným státům​.

Oba prezidenti a viceprezident Vance se překřikovali, přičemž americká strana dávala najevo frustraci z postoje Kyjeva. Zelenskyj oponoval, že ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi se nedá věřit, a připomněl, že Vance osobně nikdy nenavštívil válkou zasaženou Ukrajinu​.

„O jaké diplomacii to mluvíte?“ obrátil se Zelenskyj na viceprezidenta s tím, že „Putinem řízenou agresi nelze ukončit naivními kompromisy“ – čímž zdůraznil své přesvědčení, že ústupky vůči „vrahovi“ Putinovi nejsou cestou k trvalému míru​.

Napjatá atmosféra vyvrcholila tím, že Trump po krátké poradě se svými poradci náhle ukončil jednání a nechal hosty vykázat​

Podle informací CNN byla ukrajinská delegace po konfrontaci odvedena do jiné místnosti, zatímco Trump se svým týmem zvažoval další postup – poté padlo rozhodnutí setkání předčasně ukončit​. K podpisu složitě vyjednané rámcové dohody o ukrajinském nerostném bohatství, od níž si Kyjev sliboval bezpečnostní záruky a Trump na oplátku finanční vyrovnání za dosavadní americkou pomoc, již vůbec nedošlo​.

Právě tato plánovaná dohoda o využití ukrajinských surovin – symbol možného „obchodu“ mezi oběma stranami – zůstala po krachu schůzky ležet na stole jako připomínka nejednoty v klíčových otázkách​.

Hlavní body diskuse: mír versus podmínky

Ústředním tématem rozhovorů byl způsob, jak dosáhnout ukončení ruské agrese na Ukrajině. Obě strany však měly odlišné představy o podmínkách míru a k zásadnímu sblížení stanovisek nedošlo. Volodymyr Zelenskyj do Washingtonu přiletěl s jasným poselstvím: „Nikdo nechce ukončit ruskou válku víc než Ukrajinci,“ prohlásil v rozhovoru pro Fox News po vyhroceném jednání​.

Zdůraznil, že Ukrajina stojí o „spravedlivý a trvalý mír“ – tedy takový, který zachová její suverenitu a bezpečnost​. Podle Zelenského je Kyjev připraven jednat s Ruskem, pokud mu Spojené státy a spojenci poskytnou spolehlivé bezpečnostní záruky​. Ty by měly zajistit, že se konflikt po případné dohodě znovu nerozhoří a že Moskva nebude moci beztrestně pokračovat v agresi.

Prezident Ukrajiny zároveň varoval před unáhlenými kompromisy – připomněl, že konflikt není jen otázkou území, ale otázkou přežití národa: „Není to jen o území, je to o domech, životech lidí,“ odmítl některé návrhy, aby Kyjev přistoupil na územní ústupky výměnou za mír​.

V podobném duchu se vyjádřil i k „odpuštěním“ ruské agrese: „Nikdo nechce odpustit Putinovi…,“ konstatoval Zelenskyj, čímž dal najevo, že mír nesmí znamenat legitimizaci ruské okupace​..Donald Trump naproti tomu dal opakovaně najevo frustraci z toho, co označil za neochotu Kyjeva přistoupit na okamžité urovnání konfliktu. Podle jednání Trump Zelenskému vyčetl, že dostatečně neprojevuje vděčnost za americkou vojenskou pomoc a „není připravený na mír“.​

Šéf Bílého domu prohlásil, že ukrajinský prezident „chce bojovat, bojovat, bojovat“ namísto toho, aby hledal cestu k ukončení krveprolití​. Trump během ostré debaty také zdůrazňoval, že Ukrajina je nyní ve slabé vyjednávací pozici a měla by si uvědomit realitu na bojišti. „Nemáš teď dobré karty,“ řekl podle Trump Zelenskému, čímž naznačil, že pokračující americká podpora není samozřejmostí​.

Prezident USA se netajil tím, že preferuje rychlé příměří či dohodu, která zastaví válku, i kdyby to pro Ukrajinu znamenalo bolestivé ústupky. „Co musí Zelenskyj říct, je: „Chci uzavřít mír. Nechci už dál vést válku,“ uvedl Trump později před novináři s tím, že ukrajinský prezident by neměl stále dokola mluvit negativně o „Putinovi sem, Putinovi tam“, ale raději konstruktivně usilovat o dohodu​.

Tato slova ilustrují Trumpův názor, že veřejné poukazování na ruskou agresi by mělo ustoupit pragmatickému vyjednávání – postoj, který je pro Zelenského a mnohé v Evropě kontroverzní. Zásadní neshoda panovala ohledně toho, zda je již čas na přímé mírové rozhovory s Moskvou. Zatímco Trump a Vance vyvíjeli na Zelenského tlak, aby „byl připraven na mír“ a zvažoval diplomatické řešení, Zelenskyj argumentoval, že jakékoli jednání bez stažení ruských vojsk a pevných záruk by znamenalo kapitulaci před agresorem​.

„Válka nezačala někde mezi našimi zeměmi. Rusové přivedli válku na naše území,“ připomněl Zelenskyj během jednání americké straně historický kontext konfliktu​. Dával tak najevo, že Ukrajina nepřišla do Washingtonu žádat o mír za každou cenu, ale o spravedlnost a podporu proti ruské agresi. Zelenskyj také vyjádřil přání, aby při jednáních USA stály jasně na straně Ukrajiny – tedy nepůsobily dojmem, že mezi Kyjevem a Moskvou zaujímají neutrální postoj​.

„Musíme být na stejné straně, abychom zastavili válku, abychom zastavili Putina,“ vzkázal Zelenskyj Američanům s tím, že jednota spojenců je klíčová​. Prezident Trump ovšem tuto jednotu viděl podmíněně – dal najevo, že podpora Washingtonu není bezbřehá a že pokud Kyjev nebude vstřícnější k mírovému urovnání, může o americkou pomoc přijít​.

Nedořešené dohoda

Jedním z konkrétních návrhů, který byl na páteční schůzce na stole, byla rámcová dohoda o těžbě a sdílení ukrajinského nerostného bohatství. Tuto dohodu obě strany předem složitě vyjednávaly a vkládaly do ní velké naděje​. Ukrajina si od ní slibovala záruky vlastní bezpečnosti – pravděpodobně formou dlouhodobé spolupráce či závazků, jež by posílily obranyschopnost země. Trumpova administrativa v ní naopak viděla cestu, jak získat ekonomickou kompenzaci za desítky miliard dolarů, které USA poskytly Ukrajině během tří let trvající války​.

Myšlenkou zřejmě bylo, že společné projekty v oblasti těžby surovin (například lithia, vzácných kovů či plynu) by pro americké firmy a vládu znamenaly finanční návratnost a současně by strategicky posílily Ukrajinu. Tento obchod „bezpečnost za zdroje“ však zůstal kvůli předčasnému odjezdu Zelenského z Washingtonu pouze na papíře​.

K podpisu dohody nedošlo – její osud nyní visí ve vzduchu a je nejisté, zda a kdy se k ní obě strany znovu vrátí. Nedotažená dohoda ilustruje širší problém: neschopnost shodnout se na podmínkách míru s Ruskem a na roli Spojených států v poválečném uspořádání. Zelenskyj v jednání i následných prohlášeních trval na tom, že bezpečnostní záruky ze strany USA a NATO jsou pro Ukrajinu podmiňujícím požadavkem​.

Jinými slovy, Kyjev potřebuje mít jistotu, že pokud přistoupí na nějaký mírový plán, nebude ponechán napospas případné další ruské agresi. Trump však zjevně očekával, že Ukrajina na oplátku projeví ochotu udělat ústupky – ať už ve zmíněné ekonomické rovině, nebo možná i v otázkách územních. Tyto odlišné priority se při bouřlivé debatě střetly. Výsledkem byl krach: nejenže nebylo dosaženo průlomu ohledně mírového řešení, ale zmařila se i šance na posílení vzájemné důvěry skrze ekonomickou dohodu. Pro geopolitickou situaci to znamená prodloužení nejistoty – Ukrajina zůstává bez formálních záruk od USA a vztahy mezi Kyjevem a Washingtonem utrpěly ránu v okamžiku, kdy ruská agrese pokračuje.

Zelenskyj pro Fox News: klidný tón po bouři

Jen několik hodin po emotivním střetu v Bílém domě vystoupil prezident Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro americkou stanici Fox News. V kontrastu k vyhrocené oválné debatě zvolil smířlivý a věcný tón, jímž se snažil oslovit jak americkou veřejnost, tak politické špičky ve Washingtonu. „Říká, že nechci mír. My chceme mír. Proto jsem ve Spojených státech,“ řekl Zelenskyj v narážce na Trumpovo tvrzení, že ukrajinské vedení neusiluje o ukončení války​.

Zdůraznil znovu, že nikdo nechce mír více než Ukrajinci, kteří už tři roky čelí ruské agresi, a připomněl, že do USA přicestoval právě s cílem hledat cesty k ukončení bojů​. V rozhovoru pro Fox News také padla otázka, zda by se měl Zelenskyj Trumpovi omluvit za ostrou výměnu názorů. Ukrajinský prezident odpověděl diplomaticky: „Respektuji prezidenta (USA) a respektuji americký lid,“ prohlásil a zdůraznil potřebu upřímnosti v další komunikaci​.

Zároveň dodal: „Nejsem si jistý, že jsme udělali něco špatného,“ čímž naznačil, že Ukrajina nemá důvod se kát, pokud hájí spravedlivou věc​. I tak ale vyjádřil lítost nad tím, jak schůzka dopadla. Uvedl, že průběh jednání „nebyl dobrý“ a některé záležitosti se měly řešit v soukromí, mimo televizní kamery​.

Z jeho slov bylo patrné, že si uvědomuje závažnost rozepře pro další vztahy s Washingtonem: označil spor s Trumpem za špatný pro obě strany a vyslovil naději, že se vztahy s americkým prezidentem podaří napravit​.

Během interview Zelenskyj americkému publiku poděkoval za dosavadní pomoc. „Pomohli jste nám přežít a jsme strategickými partnery,“ vzkázal Spojeným státům s připomínkou, že bez americké podpory by se Ukrajina ruskému napadení ubránila jen stěží​. Zdvořilost ale spojil s varováním: „Musíme být na stejné straně, abychom zastavili válku, abychom zastavili Putina,“ apeloval na jednotu spojenců​.

Vyzval tak nepřímo americké představitele, aby neusilovali o separátní dohody s Ruskem za zády Ukrajiny a aby Washington i nadále stál pevně po boku Kyjeva ve snaze zastavit Putinovu agresi. Zelenskyj v rozhovoru zároveň zopakoval, že je otevřen jednáním s Ruskem, ovšem za podmínky zajištění bezpečnosti své země​.

Ujistil, že Ukrajina chce mír, ale spravedlivý – což v jeho slovníku znamená obnovit mezinárodně uznávané hranice a dosáhnout odchodu ruských vojsk​. Připustil, že páteční konflikt v Bílém domě situaci zkomplikoval, a projevil určitou lítost: „Mrzí mě to,“ řekl na adresu vyhrocené hádky, byť formální omluvě se vyhnul​.

Na dotaz moderátora, zda lze jeho vztah s Trumpem po páteční „erupci emocí“ zachránit, Zelenskyj odpověděl jednoznačně: „Ano, samozřejmě,“ čímž dal najevo, že nadále stojí o konstruktivní dialog​. Ukrajinský prezident tak v americké televizi pečlivě balancoval – snažil se uklidnit situaci, aniž by ustoupil od principů, které považuje za existenční pro svou zemi.

Trumpovy reakce po krachu jednání

Trump na dramatické setkání reagoval okamžitě prostřednictvím médií a sociálních sítí. Krátce po skončení schůzky zveřejnil na své platformě Truth Social ostré prohlášení, v němž Zelenského obvinil, že „zneuctil Spojené státy americké v jejich drahocenné Oválné pracovně“. Uvedl také, že ukrajinského vůdce do Bílého domu znovu pozve teprve ve chvíli, „až bude na mír připraven“. Tento komentář naznačuje, že Trump považuje vinu za nezdar jednání výhradně na straně Kyjeva a že podmínkou dalšího dialogu je změna Zelenského přístupu. Ještě předtím Trump novinářům řekl, že podle něj Zelenskyj přecenil své postavení a „nebyl to člověk, který by chtěl uzavřít mír“.

V médiích se objevily i Trumpovy parafrázované výroky, že Zelenskyj „chce bojovat, bojovat, bojovat“ a „není připravený na mír, pokud u toho budou Američané“, protože prý spoléhá na to, že zapojení USA mu dává výhodu​.

Nejdůležitějším praktickým dopadem sporu však může být budoucí postoj USA k vojenské podpoře Ukrajiny. Podle deníku The Washington Post začala Trumpova administrativa v reakci na páteční konflikt zvažovat pozastavení veškerých probíhajících dodávek zbraní na Ukrajinu​. Pokud by se toto rozhodnutí realizovalo, dotklo by se to široké škály připravované pomoci – od radarových systémů přes obrněná vozidla a munici až po rakety v hodnotě několika miliard dolarů​.

Takový krok by znamenal pro ukrajinskou armádu výrazné oslabení v době, kdy je stále závislá na západních dodávkách techniky a kdy na frontě probíhají náročné operace. Trump už během jednání údajně Zelenského varoval, že bez uzavření míru přijde o podporu Spojených států​.

Po krachu schůzky toto varování nabývá konkrétních obrysů – hrozí, že Washington svou pomoc omezí, ne-li zcela zmrazí, dokud neuvidí snahu Kyjeva konflikt urovnat diplomaticky. Americký prezident se snažil svůj postoj rámovat jako obranu zájmů USA. Jeho tým uvedl, že Trump a Vance se v Oválné pracovně „postavili za Američany“, což naznačuje důraz na to, aby americká podpora nebyla „bianko šekem“.

Trump argumentuje, že Spojené státy nechtějí nekonečnou válku, a dal najevo, že podle něj musí Ukrajina ukázat větší ochotu ke kompromisu. Kritici však varují, že takový přístup může fakticky nahrávat Moskvě. Pokud by Washington skutečně ustoupil od podpory Kyjeva, významně by to posílilo vyhlídky Ruska na uchování okupovaných území a oslabilo by to vyjednávací pozici Ukrajiny v budoucích mírových rozhovorech. Sám Zelenskyj v rozhovoru pro Fox News upozornil, že „je prezidentem lidí, kteří jsou ve válce už tři roky, a jediné, co chtějí slyšet, je, že Amerika stojí na naší straně“.

Toto prohlášení lze chápat jako varování, že jakékoli oslabení americké podpory by mohlo zlomit morálku Ukrajinců a podkopat jejich odhodlání pokračovat v obraně, pokud by měli pocit, že byli opuštěni klíčovým spojencem. Z Washingtonu zatím zaznívají smíšené signály. Zprávy o možném zastavení vojenské pomoci vzbuzují ostrou politickou debatu. V americkém Kongresu někteří členové Trumpovy Republikánské strany prezidentův tvrdý postup vůči Zelenskému podporují, jiní jsou jím znepokojeni​. Opoziční demokraté pak Trumpovo chování otevřeně kritizují s tím, že zdiskreditoval pověst Ameriky jako spolehlivého spojence​.

Tato rozepře se tak stává i vnitropolitickým tématem USA a může přístup k válce na Ukrajině rozdělovat americkou společnost i politickou scénu. Zelenskyj mezitím spoléhá nejen na oficiální kanály, ale i na americkou veřejnost: jeho vystoupení na stanici Fox News, která je tradičně nakloněna spíše konzervativnímu publiku a Trumpovým příznivcům, bylo zjevně cílené na to, aby získal sympatie i v těchto kruzích.

Ukrajinský lídr se snaží vysvětlit, že Ukrajina neodmítá mír, ale nemůže přijmout diktát agresora – což je sdělení, které má potenciál rezonovat napříč stranickým spektrem, bude-li správně pochopeno.

Evropa za Ukrajinou, Moskva jásá

Bouřlivé události v Bílém domě nezůstaly bez odezvy v zahraničí. Evropští lídři reagovali v řádu hodin a dali najevo jednoznačnou podporu Ukrajině. Francouzský prezident Emmanuel Macron zdůraznil, že na Ukrajině je „agresorem Rusko a Ukrajinci jsou napadeným národem“. Upozornil, že je třeba mít respekt k těm, „kdo bojují od začátku plnohodnotné války, kterou před třemi lety Rusko rozpoutalo z rozkazu Vladimira Putina“. Macron tím nepřímo kritizoval jakýkoli náznak záměny rolí agresora a oběti – jasný vzkaz směrem k Trumpovi, že Západ nesmí podlehnout ruské interpretaci konfliktu.

Okamžitou podporu vyjádřilo také Polsko. Předseda polské vlády Donald Tusk na sociální síti X vzkázal Ukrajincům, že „nejsou sami“: „Milý Volodymyre, milí ukrajinští přátelé, nejste v tom sami,“ napsal Tusk adresně Zelenskému​.

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková ujistila Kyjev o „neochvějné podpoře Německa, Evropy i dalších zemí“ a zdůraznila, že „Ukrajina není sama“. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová rovněž deklarovala pokračující spolupráci s cílem dosáhnout spravedlivého a trvalého míru pro Ukrajinu​.

Významný ohlas přišel i z Pobaltí: estonská premiérka Kaja Kallasová poznamenala, že svobodný svět „potřebuje nového lídra“ a že „tato výzva je teď na nás, na Evropanech“. Její slova naznačují, že pokud se Spojené státy pod Trumpovým vedením stahují z role morálního vůdce Západu, Evropa se bude muset více semknout a převzít iniciativu v podpoře Ukrajiny.

Také Velká Británie se aktivně zapojila do řešení vzniklé krize ve vztazích. Britský premiér Keir Starmer v podvečer telefonicky hovořil jak s Trumpem, tak se Zelenským​. Starmer ujistil, že Británie zachovává „neochvějnou podporu Ukrajině“ a bude usilovat o nalezení cesty k míru, který bude založen na suverenitě a bezpečnosti Ukrajiny​. Londýn dokonce inicioval širší diplomatickou aktivitu: Británie má v neděli hostit mimořádné setkání evropských lídrů za účasti prezidenta Zelenského, kde se bude jednat o „bezpečnostní záloze“ pro případnou mírovou dohodu mezi Ukrajinou a Ruskem​.

To signalizuje, že Evropa hledá způsoby, jak institucionalizovat bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, zejména pokud by role USA v této oblasti zeslábla. Zelenskyj ještě v pátek večer podnikl intenzivní telefonickou ofenzivu: hovořil s francouzským prezidentem Macronem a podle informací jeho kanceláře také s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem (bývalým nizozemským premiérem) a s předsedou Evropské rady Antóniem Costou​. Evropské mocnosti daly najevo, že hodlají stát při Ukrajině i nadále – dokonce „více než kdy jindy“, jak prohlásil český prezident Petr Pavel v reakci na dění v Bílém domě​.

Pavel označil chování některých účastníků schůzky (myšleno Trumpa a Vance) za nepřijatelné a ujistil, že Česká republika bude pokračovat v podpoře Ukrajiny, ať už budou postoje Washingtonu jakékoli​.

Zelenskyj se po návratu podpory dočkal i doma. Na sociálních sítích ho podpořili mnozí ukrajinští představitelé – premiér Denys Šmyhal, předseda parlamentu Ruslan Štefančuk či náměstek ministra zahraničí Andrij Sybiha, kteří svorně zdůraznili, že Ukrajina stojí jednotně za svým prezidentem. Velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Oleksandr Syrskyj vydal prohlášení, že armáda stojí pevně za Zelenským a síla Ukrajiny spočívá v její jednotě​.

Tyto reakce odrážejí náladu ukrajinské veřejnosti: ačkoli mnohé obyčejné Ukrajince výměna názorů ve Washingtonu zaskočila, převládající emocí je semknutí se kolem vlastního vůdce​.

Z Ukrajiny zaznívá, že země bude pokračovat v obraně a hledání spravedlivého míru s nebo bez bezvýhradné podpory USA – a že tlak cizí mocnosti (byť spojenecké) na nevyhovující mírovou dohodu nepřijme. Mnohem odlišněji zhodnotili situaci někteří američtí politici a samozřejmě Moskva. Vlivný republikánský senátor Lindsey Graham překvapil tvrdým výrokem na adresu Zelenského: prohlásil v televizi Fox News, že ukrajinský lídr musí zásadně změnit přístup nebo odstoupit​. Graham dokonce uvedl, že by se měl Zelenskyj „při první příležitosti omluvit“ a říct, že „to podělal“.

Tato nebývale ostrá slova od politika, který dříve patřil k zastáncům silné podpory Ukrajiny, ukazují, jak moc spor v Oválné pracovně zapůsobil na část americké politické scény věrné Trumpovi. Naproti tomu opoziční demokraté dali najevo zděšení a nesouhlas – poukazují na to, že Trump svým výstupem poškodil americké zájmy a nahrál Kremlu. Z Ruska se skutečně ozvaly spokojené hlasy. Bývalý ruský prezident a premiér Dmitrij Medveděv škodolibě komentoval, že Zelenskyj při setkání „dostal tvrdou lekci“. Dodal, že nyní je potřeba zastavit vojenskou podporu Ukrajiny​ – což přesně zapadá do ruských cílů.

Kreml se netají tím, že oslabení západní podpory by pro něj bylo vítanou příležitostí zlomit ukrajinský odpor. Ruští představitelé interpretují konflikt mezi Trumpem a Zelenským jako potvrzení svého narativu, že Západ není jednotný a dříve či později se „unaví“ podporovat Ukrajinu.

Možné scénáře dalšího vývoje

Neúspěch jednání v Oválné pracovně otevírá několik možných scénářů budoucího vývoje – jak pro válku na Ukrajině, tak pro mezinárodní vztahy. V prvním, pesimistickém scénáři dojde skutečně k omezení americké pomoci. Pokud by Trumpova administrativa pozastavila dodávky zbraní či podmínila veškerou podporu rychlým mírem, ocitla by se Ukrajina ve velmi obtížné situaci.

Její armáda by mohla po vyčerpání stávajících zásob ztratit schopnost účinně útočit či bránit nové ruské ofenzivě. Zelenskyj by v krajním případě čelil dilematu, zda – bez dostatečné vojenské podpory – přistoupit na nevýhodné příměří, které by mohlo znamenat faktické zmrazení konfliktu. Taková dohoda by pravděpodobně zachovala ruskou kontrolu nad částí okupovaných území na východě a jihu Ukrajiny, což by vyslalo nebezpečný signál, že agresí lze dosáhnout územních zisků.

Pro evropské spojence by to byl těžko přijatelný precedent a pro samotnou Ukrajinu velmi hořký výsledek tří let hrdinného odporu. Navíc by hrozilo, že Moskva za pár let zaútočí znovu, pokud by cítila, že Západ ztratil vůli bránit ukrajinskou suverenitu.

Druhý scénář počítá s tím, že se podaří napravit vzniklé trhliny ve vztazích skrze diplomacii. Zelenskyj dal jasně najevo, že má zájem pokračovat v dialogu a že dveře ke spolupráci s Trumpem nejsou zavřené​. Lze očekávat intenzivní jednání na pozadí – ukrajinští diplomaté a stoupenci pokračující podpory v USA (v Kongresu i ve vládě) se mohou pokusit zprostředkovat smírnější tón.

Jednou z možností je, že Zelenskyj a Trump naleznou kompromisní rámec: například přeformulují podmínky oné nerealizované dohody o nerostném bohatství tak, aby si obě strany mohly připsat vítězství. USA by mohly získat jistotu návratnosti své investice do pomoci (což Trump může prezentovat domácí veřejnosti jako úspěch), zatímco Ukrajina by mohla obdržet kýžené bezpečnostní záruky výměnou za transparentní spolupráci v ekonomické oblasti. Takový win-win kompromis by ovšem vyžadoval ochotu k ústupkům na obou stranách a utlumení osobních animozit mezi lídry.

Klíčovou roli se v nadcházejících dnech a týdnech chystá sehrát Evropská unie a NATO. Evropské státy daly jasně najevo, že v podpoře Ukrajiny nepoleví​. Pokud by Spojené státy skutečně ustoupily do pozadí, mohla by Evropa společně s Kanadou, Japonskem a dalšími partnery převzít větší díl zátěže – ať už finanční, vojenské či politické. Již zmiňované plánované setkání evropských lídrů v Londýně naznačuje snahu vytvořit jakýsi „plán B“ pro bezpečnost Ukrajiny​.

Mohlo by jít například o konkrétní přísliby dodávek zbraní z evropských skladů, zvýšení výroby munice v Evropě nebo o ujednání, že vybrané evropské země poskytnou Ukrajině individuální bezpečnostní garance, pokud by selhaly širší dohody. Samozřejmě, evropské možnosti mají své limity – bez americké vojenské a finanční síly by udržení dlouhodobé rovnováhy vůči Rusku bylo složitější. Ale jak poznamenala Kaja Kallasová, výzva vedení svobodného světa by v takovém případě ležela na bedrech Evropy​.

Pro vývoj války bude zásadní, jak zareaguje Rusko. Kreml může vnímat rozkol mezi Kyjevem a Washingtonem jako příležitost vyvinout ještě větší tlak na bojišti, případně vyčkávat, zda se Západní jednota dále nerozpadne. Moskva by mohla zintenzivnit ofenzivní operace v domnění, že Ukrajině docházejí zdroje a politická podpora. Na druhou stranu, pokud uvidí, že Evropa posiluje svou pomoc a že i v USA existuje silná opozice proti opuštění Ukrajiny, mohla by být ochotna jednat – například pod tlakem vlastních ztrát a ekonomických sankcí.

Z ruských vyjádření (jako je Medveděvův komentář, pozn. red.) ovšem zatím převládá triumfalismus a snaha využít situace: Kreml bude nadále propagandisticky vykreslovat Zelenského jako „nepoddajného“ a čekat, že ho Západ „unaví“.

Z perspektivy Ukrajiny nyní nastává doba intenzivního vyjednávání na všech frontách. Zelenského vláda bude pokračovat v diplomatické ofenzivě – bude chtít udržet Ameriku „na své straně“ a zároveň prohlubovat partnerství s Evropou.

Další plán Kyjeva zřejmě zahrnuje zajištění praktické podpory pro případ, že by americké dodávky zbraní ustaly: může jít o urychlené nákupy a výrobu vojenského materiálu v jiných zemích, snahu získat od spojenců pokročilejší zbraňové systémy (jako jsou rakety delšího dosahu či moderní letouny) a posilování domácí obranné produkce.

Na domácí scéně se Zelenskyj bude opírat o jednotu občanů a institucí – vědom si toho, že jakýkoli náznak ústupků pod tlakem by mohl narušit důvěru veřejnosti. Ukrajinci po třech letech obětí očekávají, že jakýkoli mír bude opravdu mírem, nejen přestávkou před dalším útokem.

Ve hře je i časový faktor: pokud by se do konfliktu vložily třetí strany, například prostřednictvím mírové iniciativy OSN nebo jiných aktérů, může to změnit dynamiku.

Dosud ale platí, že žádný životaschopný mezinárodní mírový plán, který by respektoval svrchovanost Ukrajiny, na stole neleží – i proto, že Rusko trvá na svých maximalistických požadavcích a Ukrajina naopak na navrácení okupovaných území. Zlomem by mohlo být případné oslabení ruské pozice (například selháním jarní ofenzivy) nebo naopak politická změna v USA (kdyby domácí tlak přiměl Trumpovu administrativu korigovat kurs). V tuto chvíli však nelze než konstatovat, že výbuch emocí v Oválné pracovně přinesl nový stupeň nejistoty.

Mír za humny, či v nedohlednu?

Včerejší dramatické setkání Volodymyra Zelenského s Donaldem Trumpem vstoupí do dějin jako okamžik, který mohl změnit běh války – a možná i jako promarněná příležitost. Oba lídři se sice shodují, že chtějí konflikt ukončit, jejich představy o míru jsou ale na kilometry vzdálené. Trump tlačí na rychlé řešení a naznačuje ochotu jednat s Putinem, zatímco Zelenskyj trvá na tom, že mír musí být spravedlivý a udržitelný, jinak nebude mít smysl​.

Tato zásadní odlišnost se v Oválné pracovně projevila naplno – a výsledkem je rozkol, který bude třeba zacelit, má-li se západní koalice proti ruské agresi udržet silná. Geopoliticky vzato, svět nyní sleduje nečekaný test jednoty Západu. Evropa dala najevo, že stojí při Ukrajině a hodlá v tom pokračovat navzdory turbulencím ve Washingtonu​.

Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa ovšem ukázaly odlišnou tvář než v prvních letech války – více transakční, méně trpělivou. Pro Ukrajinu to znamená, že se možná bude muset ještě více spoléhat na evropské a jiné partnery a pečlivě lavírovat ve vztahu s Washingtonem. Zelenskyj si na americké půdě získal sympatie svou otevřeností a důrazem na společné hodnoty, ale také narazil na limity ochoty USA angažovat se v dalším vleklém konfliktu. Naději vzbuzuje fakt, že komunikace neskončila úplně: Zelenskyj i Trump verbálně ponechali dveře otevřené dalšímu jednání – byť za svých podmínek​.

Následující dny tak ukážou, zda převládne pragmatismus a hledání kompromisu, nebo zda se prohloubí propast, která v Oválné pracovně tak zřetelně vyšla najevo. Jedno je jisté: pro ukončení války na Ukrajině bude nutné nejen porazit ruskou agresi v terénu, ale také sladit strategie v alianci, která Ukrajinu podporuje.

Spor z Bílého domu může být varováním, jak křehká tato jednota může být – zároveň ale může posloužit jako impuls k vyjasnění postojů a zpevnění partnerství na nových základech. Mezinárodní aktéři od Bruselu přes Londýn po Moskvu nyní analyzují každý detail této události. Evropští spojenci z ní vycházejí odhodláni nenechat Ukrajinu padnout, zatímco Rusko cítí šanci rozmělnit globální podporu pro Kyjev. Situace je vážná, nikoli však bezvýchodná: jak řekl Zelenskyj, „máme plán, jak zastavit Putina, ale musíme se o něj podělit“.

Klíčové bude, aby se o tento plán – tedy o vizi spravedlivého míru – podělily i Spojené státy a aby Západ zůstal na jedné lodi. Ukončení války na Ukrajině tak zůstává společným úkolem demokratického světa. Zda k němu po posledních událostech dojde dříve, nebo naopak později, bude záviset na ochotě všech stran poučit se z ostrého sporu a vrátit se k jednacímu stolu s chladnější hlavou a jasným cílem.

Zdroje: Fox News, The Washington Post, CNN, The New York Times, X, Truth Social, NPR, CNBC.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komentář: Kauza Motol obnažila systémovou korupci. Nepříjemné i pro premiéra Fialu