Kriminalista z pražského oddělení majetkové kriminality stál v lednu nad záznamem z kamery a hledal moment, kdy se to stalo. Tři kamery na parkovišti v Praze 6, funkční, správně nastavené, a výsledek byl deset sekund použitelného materiálu a dvě siluety v tmavém oblečení. Prémiové vozidlo zmizelo za méně než dvě minuty a na karoserii nezůstala ani škrábance. Majitel ho zaparkoval večer, ráno ho nenašel a zavolal linku 158. Přijeli, podívali se na záznam a kriminalista případ dostal na stůl o čtyři dny nato. „To je všechno?“ zeptal jsem se o záznamu. „To je všechno,“ řekl, a nebyl z toho ani trochu překvapený.
Řekl mi, že dneska pracuje jinak než před třiceti lety, i když to dělá celou kariéru. V roce 1997 Policie ČR evidovala přes 29000 krádeží motorových vozidel ročně. Loni bylo celostátně okolo 2500. Praha hlásila 637, výrazně víc než jakékoli jiné české město, asi čtvrtina všech případů v zemi. To číslo se v posledních třech letech moc nepohnulo. Kriminalista ho nečte jako adresu, ze které mizí auta . Čte ho jako adresu, na které jsou auta, po kterých jde poptávka. Průměrná hodnota ukradeného vozidla roste, protože skupiny, které dnes operují na pražském území, necílí na to, co stálo v devadesátých letech tolik co měsíční plat a prodalo se přes levný bazar. Cílí na novější a dražší vozidla, kde výnos z jednoho případu pokryje náklady na celou operaci. Policie ČR uvádí objasněnost krádeží motorových vozidel na přibližně padesáti procentech, jenže co se vrátí, bývá jiné auto, než co zmizelo.
Říkají, že jim přivezli součástku.
Záznam z parkoviště v Praze 6 byl relay útok. Dvě osoby na chodníku, jedna blíž k vchodu do budovy, kde byl klíč od auta, druhá u vozidla, a zesilují signál klíče přes zeď, dokud auto nereaguje a nenastartuje. Nevyžaduje to vybavení, které by bylo těžko dostupné, nezanechá to stopy na vozidle a na záznamu z kamery to vypadá jako nastupování do vlastního auta. Kriminalista říká, že takových případů přibylo souběžně s rozšiřováním keyless entry systémů u prémiových vozidel a že v letošním roce přišlo na oddělení víc záznamů tohoto typu než za celý rok předchozí. Identifikace skupiny z takového záznamu je práce na týdny, pokud se to podaří. Parkoviště v Praze 6 mu trvalo měsíc. Pomohl záznam z prodejny na druhé straně ulice, na který se sám přišel podívat, protože na ten ho nikdo neposlal. Na záznamu z prodejny bylo auto projíždějící sedm minut před krádeží dvakrát kolem bloku. To na záznamu z parkoviště nebylo.
Česká republika funguje jako tranzitní území. Skupiny přesouvají vozidla přes severovýchodní přechody do Polska, odtud na Ukrajinu nebo dál. Načasování je přesné, krádež v noci nebo brzy ráno, přejezd přes hranici do dvanácti hodin, rozložení nebo přeregistrace na druhé straně. Kriminalista mi vyprávěl o skupině, na které pracoval v loňském roce a která operovala přes tři státy . Každý kurýr znal jen svůj úsek trasy a nikdo z nich neměl úplný obrázek o tom, kam vozidlo jde. Přeshraniční spolupráce s polskými kolegy se v posledních letech zrychlila a Europol sdílení dat koordinuje lépe než dřív. Přesto rychlost skupin, které takto operují, a rychlost formálního policejního procesu nejsou ve stejném čase. Vůz zmizí v noci a než se případ formálně otevře, přepošle k polským kolegům a ti se k němu dostanou, uplyne dost hodin. Kriminalista říkal, že nejlepší výsledky přicházejí z případů, kde policie zareaguje do čtyř hodin od krádeže. Takových je méně než třetina.
Analytik, se kterým jsem mluvil při přípravě tohoto textu a který pracuje s daty z prověření historií vozidel, říkal, že carVertical ve vzorcích z loňského roku zaznamenala charakteristický vzorec. Výrazná část vozidel označených jako problematická měla záznamy z databází odcizených vozidel z více zemí najednou. Přidal, že to nelze interpretovat jednoduše, protože část záznamů pochází z přeregistrací, ne přímo z krádeží, ale jako otisk přeshraničního pohybu to odpovídá tomu, co policie sleduje na pozemní úrovni. Kriminalista ke stejné věci říká, že kupující na konci takového řetězce je pro skupinu nejmenší starost . Doklady jsou čisté, auto prošlo přeregistrací, a pokud si nikdo neprovede prověření v zahraničních databázích, nic ho neupozorní.
Nalezené vozidlo není totéž co vozidlo v původním stavu. Část z toho, co se zpětně získá, přijede bez elektroniky, bez airbagů, bez identifikačních dílů, někdy se zasaženým identifikačním číslem karoserie, a pojišťovna pak pracuje s jiným odhadem hodnoty než majitel. Kriminalista říká, že majitelé takový výsledek nepovažují za nalezené auto. Říkají, že jim přivezli součástku. Prémiové vozidlo koupené za milion korun se vrátí jako případ pro odhadce, pojistné plnění se liší od pořizovací ceny a zákazník vede rozhovor s pojišťovnou, na který nebyl připravený, protože polovina objasněnosti zní jako polovina vratek, ale nemusí tak vypadat.
Kriminalista mi říkal, že z jeho pohledu jsou nejnákladnější případy ty, kde pachatel neudělal žádnou chybu. Vzal auto bez fyzického poškození, projel přes hranici, a za osm hodin ho rozebral. Policie může doložit pohyb a identifikovat trasu. Díly jsou pryč a fyzická osoba, která by šla před soud, je na druhé straně hranice nebo se mezitím změnila. Jeden případ z loňského roku mu trvalo dovést k výsledku sedm měsíců. Na konci byl trest podmíněný a kurýr, který projel přes Polsko s vozidlem v kufru dodávky, byl mezitím nahlášen jako zaměstnanec logistické firmy, se kterou policie v rámci šetření nemluvila, protože nevěděla, že existuje. Majitel mezitím čekal na pojistné plnění a přemýšlí, co příště. Kriminalista říká, že odpověď na tuto otázku není v jeho kompetenci, ale ze zkušenosti ví, že vrátit se ke klíči mechanickému je jednodušší, než to vypadá, a lidé, co to udělají, mu pak nevolají.
