Nastartovat a odjet. Do práce, do školy, na nákup. Bez auta si dnes spousta lidí nedokáže představit život. Málokdo si ale uvědomuje, že na cestu vyráží díky patentu Rudolfa Diesela.
Vynález pro každodenní potřeby
Trochu to klape, je to prostě slyšet. Takový je chod Dieselova vznětového motoru. Jedete autobusem z bodu A do bodu B. Objednáte si nějakou objemnější věc s doručením až k domovním dveřím a s velkou pravděpodobností vám ji doručí dodávka poháněná dieselovým motorem. I když elektromotory získávají stále větší slovo, bez těch vznětových to určitě ještě hodně dlouho nepůjde. Jak žil vynálezce vznětového motoru Rudolf Diesel?
Trumfne konkurenci
Na svět přišel roku 1858 ve Francii. Když mu bylo 12 let, intenzivně se mu věnoval strýc. Rudolf vystudoval technické lyceum, kde byl premiantem. Pokračoval poté na technické univerzitě v Mnichově. Byl pilným studentem, chtěl změnit svět myšlenkou na inovace. Svoje bohaté zkušenosti a nadšení později zúročil.
V roce 1893 vydal spis Teorie a konstrukce vznětového motoru. Velmi podrobně v něm popsal svůj vynález. Tehdy mu bylo pouhých 35 let. Rudolf Diesel si svůj vznětový motor patentoval 23. února 1893 a tehdy šlo o převratnou novinku. Parní stroje v jeho době vyplýtvaly více než 90 % energie na svůj provoz. Diesel měl nový recept. Podle The News Wheel měl jeho nejkvalitnější motor účinnost 26 %, což bylo mnohem více než u konkurentů. Jeho koncepce se ujala. V roce 1912 už po světě fungovalo v továrnách asi 70 tisíc dieselových vznětových motorů.
Rudolf Diesel odjel pryč
Rudolf Diesel by mohl být takzvaně za vodou, ze svých patentů by mohl čerpat, ale investice do patentů ho vyčerpaly. Trápily ho dluhy. V září 1913 se chystal odplout na položení základního kamene další továrny na výrobu svých motorů. Měl jednat se zástupci britského námořnictva kvůli instalaci dieselových motorů do britských ponorek. Byl téměř na mizině – žádný z jeho bankovních účtů neobsahoval žádnou významnou částku peněz a úroky měly být splatné 1. října.
V Antverpách se 29. září 1913 nalodil na parník Dresden. Svojí ženě dal předtím kufr s 20 000 markami. Loď měla odplout do Londýna. Diesel se s nikým nebavil a odešel rovnou do své kajuty. Lodnímu personálu po večeři řekl, že chce vzbudit druhý den v 6.15 hodin. Od té doby ho nikdo neviděl. Na snídani nepřišel a po zkontrolování jeho kajuty se ukázalo, že postel je rozestlaná. Nikdo o něm nic nevěděl, jen na palubě zůstal jeho plášť a klobouk.
Konspirační teorie
Námořník z belgické lodi uviděl v Severním moři 10. října 1913 mrtvé tělo, jak uvádí web History. Posádka tělo vytáhla a v kapsách oblečení našla doklady a osobní drobnosti. Jejich loď ale byla příliš malá, aby ho naložili a přeplavili na břeh. Proto tělo hodili zpátky do moře. Jeho totožností si ale byli jistí. Ačkoliv byla jeho smrt oficiálně označena jako sebevražda, stále kolem ní panuje mnoho nejasností.
Co se tehdy vlastně stalo? Konspirační teorie o Dieselově smrti se rychle šířily už tenkrát a můžeme se s nimi potkat dodnes. Některé hovořily o tom, že byl zavražděn německou tajnou služnou, aby svoje patenty neprodával britské vládě. Další, že za vším stojí ropné giganty. Odpověď na otázku, jak zemřel, už dnes nenajdeme. Musí nám stačit, že dieselové motory nám usnadňují dopravu.
Autor: Helena Stejskalová. Zdroje: History, The News Wheel
