Běžně se radí, že při vzteku je třeba nějak upustit páru či se jinak uvolnit, ale studie publikovaná v časopise Clinical Psychology Review pro to nenašla dost důkazů. Někdy by to mohlo naopak hněv zvýšit.
Vědci ze Státní univerzity v Ohiu analyzovali 154 různých studií o hněvu, které zahrnovaly celkem 10 189 účastníků. „Myslím, že je opravdu důležité vyvrátit mýtus, že když jste naštvaní, měli byste si odfrknout – dostat to ze sebe,“ uvedl odborník na komunikaci a hlavní autor studie Brad Bushman. „Ventilace hněvu může znít jako dobrý nápad, ale neexistuje jediný vědecký důkaz, který by teorii o uvolnění napětí potvrzoval,“ dodal.
Neplatí ale, že bychom měli hněv ignorovat. Musíme se naučit se svými emocemi pracovat. Často se také traduje, že hněv se dá vymýtit fyzickou námahou. Ta sice může mít zdravotní přínos, ale náladu naštvané osoby zlepšit nemusí.
„Ke snížení hněvu je lepší věnovat se činnostem, které úroveň vzrušení snižují. Účinnou strategií tak není jít si zaběhat, protože to zvyšuje hladinu rozrušení a ve výsledku je to kontraproduktivní,“ uvedl Bushman.
Zmíněná studie byla částečně inspirována popularitou takzvaných „místností vzteku“. V nich lidé dokonce platí za rozbíjení předmětů v naději, že se zbaví hněvu. „Chtěla jsem vyvrátit celou teorii o projevování hněvu jako způsobu, jak se s ním vyrovnat. Chtěli jsme ukázat, že snížit vzrušení a jeho fyziologické aspekty je opravdu důležité,“ doplnila spoluatorka studie Sophie Kjærviková.
Problematice „místností vzteku“ se ve svém článku na Verywell Mind věnuje také Elizabeth Scottová, která jejich přínos ke zvládání vzteku rovněž zpochybňuje, když uvádí, že místnosti pro hněv pravděpodobně vedou k dalšímu hněvu. „Jedna studie zjistila, že lidé, kteří jednali agresivně poté, co byli vyprovokováni, se někdy bezprostředně poté cítili lépe. Bohužel tato úleva trvala jen krátce a tito lidé pak s větší pravděpodobností reagovali další agresivitou, když se příště cítili naštvaně,“ napsala Scottová.
Podle Kjærvikové a Bushmana jejich studie zkoumala aktivity zvyšující i snižující vztek – od boxu, jízdy na kole a běhu až po hluboké dýchání, meditaci a jógu. Zjistili, že uklidňující aktivity snižují hněv v laboratoři i v terénu, a to bez ohledu na další proměnné, jako jsou metody výuky nebo demografické údaje účastníků. Mezi účinné aktivity snižující vzrušení patřila Slow Flow jóga, všímavost (plné uvědomění, pozn. red.), progresivní svalová relaxace, brániční dýchání a odpočinek.
„Bylo opravdu zajímavé zjistit, že progresivní svalová relaxace a relaxace obecně mohou být stejně účinné jako všímavost a meditace. Jóga sice může být více vzrušující než meditace a všímavost, ale stále se jedná o způsob zklidnění a soustředění na dech, který má podobný účinek při redukci hněvu,“ uvádí Kjærviková.
„Je zřejmé, že v dnešní společnosti se všichni potýkáme s velkým množstvím stresu a potřebujeme způsoby, jak se s ním také vyrovnat. Ukázat, že stejné strategie, které fungují při stresu, fungují i při hněvu, je přínosné,“ dodává.
Ze studie dále vyplynulo, že většina aktivit, které zvyšují vzrušení, hněv nesnižuje. Některé ho naopak zvyšují, přičemž nejčastěji se jedná o běhání. „Některé fyzické aktivity, které zvyšují vzrušení, mohou být dobré pro vaše srdce, ale rozhodně nejsou nejlepším způsobem, jak snížit hněv. Je to opravdu boj, protože rozzlobení lidé si chtějí ulevit, ale náš výzkum ukazuje, že jakýkoli dobrý pocit, který z uvolnění máme, ve skutečnosti agresi posiluje,“ uzavřel Bushman.
I když výzkum bude ještě pokračovat, vědci již dnes tvrdí, že nejlepší možností, jak zkrotit vztek, jsou techniky vedoucí k uklidnění – dokonce i pouhá pauza nebo počítání do deseti.
Autor: Mirka Nová.
