Mumifikace: Tajemství starých Egypťanů

Pro mnoho starověkých Egypťanů byla mumifikace důležitou součástí víry a přípravou na posmrtný život. Tajemství starých Egypťanů odhaleno. Jak a proč se zabývali mumifikací?

Reklama

Tento rituál se stal symbolem jejich úcty k mrtvým a vytvořil unikátní tradici mumifikace, která nás fascinuje dodnes. Jen díky tajemstvím mumifikace se dochovaly tisíce mumifikovaných těl, které nám poskytují neocenitelné informace o životě starých Egypťanů.

Mumie: Slovo plné tajemství

Mumie. Slovo, které, když jsme byli malí, vždy vyvolávalo pocit zajímavosti a zanechávalo nádech tajemna. Stokrát jsme se sami sebe ptali, co tito lidé zabalení do bílých obvazů vlastně jsou zač, jaký je jejich příběh a jak vypadají.

Mumie, které vidíme v muzeích, byly ošetřeny postupem, který se vyvíjel po dlouhou dobu, v úmyslném pokusu o zachování těla. Nejstarší mumie objevené v Egyptě pocházejí z doby před faraony (kolem roku 5500-3100 př. n. l.) a většina z nich se vysušila přirozeně díky teplu a písku, do kterého byly umístěny. Jak ale k procesu mumifikace došlo?

Mumifikace: Proces uctění zesnulých

Uchovávání těla bylo v této části světa neobvyklé a bylo jedním z největších rozdílů mezi starověkým Egyptem a jeho sousedy. V Mezopotámii jsou také bohatě vybavené hrobky pro elitu, ale k žádné snaze o zachování těla nedošlo. Odpověď se skrývá v jednom z nejstarších mýtů ze starověkého Egypta. Bůh Osiris byl totiž jednou z nejdůležitějších bytostí starověkého egyptského panteonu. Na počátku byl prvním králem. Byl zabit jeho žárlivým bratrem Sethem a části jeho těla byly rozptýleny po celém Egyptě. Osirisova žena, Isis, posbírala kousky a spojila je dohromady, pomocí své magie nakonec zplodila syna Hora.

Tím se Osiris stal symbolem života, regenerace a znovuzrození – a také symbolem zesnulého krále. Jeho obvázané tělo ho označuje jako prvního, který zemřel, jako prvního znovuzrozeného a – klíčového pro rozvoj staroegyptských pohřebních tradic – jako prvního, kdo byl mumifikován.

Mumifikace: Proces, který nebyl pro každého

Ne všichni starověcí Egypťané byli mumifikováni, protože to byl drahý a časově náročný proces. Ne každá mumifikace byla stejná, protože byly různé možnosti balzamování, stejně jako různé dovednosti balzamovačů. Samotný proces byl ovlivněn aspekty, jako je klima, a výsledky nebyly vždy dobré. Nejlepší materiály a pozornost jsou samozřejmě zaměřeny na královskou elitu, ale existuje mnoho špatně zachovaných exemplářů. Nejnižší vrstvy společnosti se často musely spokojit s nejjednoduššími pohřby a mnoho lidí nebylo balzamováno vůbec. Je ironií, že raná praxe pohřbívání těla do písku bez úmyslných pokusů o uchování byla pravděpodobně lepší způsob, jak toho dosáhnout.

Ti, kteří byli nabalzamováni, si mohli být jisti, že jejich pozemské pozůstatky budou podle tradice Osirise přeměněny a v posmrtném životě zcela regenerovány. Pohřební přesvědčení a praktiky, které byly dříve vyhrazeny pouze pro krále, se nakonec profiltrovaly přes společnost, takže i obyčejní lidé mohli v hrobce dosáhnout stavu proměny.

Mumifikace: Proces jako posvátné umění

Jako posvátný a hluboký proces bylo umění mumifikace dovedností, která byla prováděna diskrétně a přesné detaily byly většině skryty. Existuje jen málo textů zabývajících se mumifikací a ti, kteří jsou v tomto odvětví, byli na tuto práci vyškoleni. Hlavním zdrojem pro toto téma je řecký historik Herodotos (5. století př. n. l.), který o mumifikaci referoval ve své sekci „Historie“. Tento zdroj je poněkud problematický, protože hlásil informace z druhé ruky, ale z toho, co nyní rozumíme samotnému procesu, se zdá, že jeho popis byl poměrně přesný.

Nejdražší proces trval asi sedmdesát dní a začal extrakcí mozku a dalších vnitřních orgánů — plic, jater, žaludku a střev, které, kdyby zůstaly, urychlily rozklad. Srdce bylo často ponecháno na místě, protože se věřilo, že je sídlem vzpomínek, emocí a záznamů o jejich životních skutcích. Dutiny byly vyčištěny a naplněny palmovým vínem a kořením a tělo bylo poté umístěno do natronu (přírodní sůl) na nezbytnou dobu, aby se vysušilo a ztvrdlo. Poté bylo tělo obvázáno proužky lněného plátna, které byly namočeny v pryskyřici nebo lepidle, aby se vytvořila pevná vrstva.

Tělo bylo také ozdobeno šperky, amulety a maskami, které měly zajistit ochranu a identitu zesnulého. Nakonec bylo tělo uloženo do dřevěné nebo kamenné rakve a umístěno do hrobky spolu s dalšími předměty, které by mohly být užitečné v posmrtném životě.

Mumifikace byla pro starověké Egypťany způsobem, jak uctít své zemřelé a zajistit jim věčný život. Tento proces byl ovlivněn jejich náboženskými přesvědčeními, sociálním postavením a historickými okolnostmi. Díky tomu se dochovaly mumie, které nám umožňují nahlédnout do jejich fascinujícího světa.

Mumifikace: Proces, který se vyvíjel s časem

Mumifikace nebyla statickým procesem, ale naopak se vyvíjela a měnila s časem. V různých obdobích dějin starověkého Egypta se objevovaly různé styly a techniky balzamování, stejně jako různé typy rakví a hrobek.

Například v Nové říši (1550-1069 př. n. l.) se začaly používat antropoidní rakve, které napodobovaly lidskou podobu zesnulého. V pozdní době (664-332 př. n. l.) se začaly používat kartonáže, které byly vyrobeny z vrstev papíru nebo plátna, které byly spojeny lepidlem a poté zdobeny malbami a hieroglyfy.

V ptolemaiovské době (332-30 př. n. l.) se začaly používat portréty zesnulých, které byly namalovány na dřevěných deskách a připevněny k rakvím. V římské době (30 př. n. l.-395 n. l.) se začaly používat mumifikační vosky, které byly aplikovány na obličej a ruce zesnulého, aby se vytvořil realistický vzhled.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama