Filip Turek se stal výraznou tváří nové generace politických postav – sebevědomý a vizuálně dominantní. Ale kdo ve skutečnosti je? Podle česko-švýcarského politika a finančníka Jiřího Lobkowicze představuje Turek spíše symptom dnešní doby než autentického lídra. V rozsáhlém komentáři na síti X varuje před fenoménem, který označuje za „hochštaplera nové generace“.
„Turek není lídr. Turek je iluze. Je to maska, která zapomněla, že je jen maskou,“ píše na síti X (dříve Twitter, pozn. red.) Jiří Lobkowicz hned v úvodu svého názorového textu, kde analyzuje způsob, jakým Turek vstoupil na veřejnou scénu – a proč je to podle něj nebezpečné.
Politika jako performance
Lobkowicz se opírá o definici sociologa Georga Äuera, který popisuje hochštaplera jako jedince, jehož identita je tak silně založena na hrané roli, že se stává jeho realitou. Tento typ osobnosti podle Lobkowicze ovládl politický prostor, kde už dávno nerozhoduje kompetence, ale dojem – a právě Turek je podle něj jeho nejvýraznějším ztělesněním.
„Ne skutečný lídr, ale hochštapler, který získal politický kapitál bez toho, aby kdy cokoli skutečně reprezentoval,“ shrnuje.
Filip Turek podle Lobkowicze neprošel žádnou odbornou, hodnotovou nebo veřejnou cestou k politice – je to produkt stylizace, vizuálu a algoritmů. Namísto programu nabízí „pózy s motorkou, holkou, zbraní nebo psem“ a místo politického obsahu „ideologický e-shop pro voliče hledající náhradní identitu.“
ČTĚTE TAKÉ: Je to lhář a hochštapler, hodnotí Filipa Turka režisér Jan Hřebejk
„Je produkovaný fenomén, složený z Instagramových postů, motivačních hesel a testosteronové estetiky,“ tvrdí Lobkowicz a dodává, že Turek ve skutečnosti neprodává ideje, ale pouze sebe – a sám sobě uvěřil natolik, že ztratil kontakt s realitou.
Když selfie nahrazuje službu státu
Lobkowicz dále ve svém textu rozebírá, jak Turek podle něj manipuluje základními pojmy, které jsou pro demokratickou společnost klíčové – jako je svoboda, vlastenectví nebo pravda.
Turek je podle Lobkowicze mužem, který:
- „bojuje za národ“ – ale neví, co znamená společné dobro,
- „hájí svobodu“ – ale slouží silám, které ji ničí,
- „miluje pravdu“ – ale jeho persona je podle něj složená z výmyslů a iluzí.
Za jeho veřejným obrazem podle Lobkowicze nestojí politický plán, ale marketingová strategie. Varuje přitom, že Turek není pouze nevinný symptom, ale představuje model, který podkopává samotný koncept pravdy ve veřejném prostoru.
„Filip Turek není nositelem změny. Je symbolem úpadku pravdy ve prospěch image,“ píše Lobkowicz.
Ve službách koho?
Ve své kritice jde Lobkowicz ještě dál. Zpochybňuje nejen autenticitu Turkova veřejného obrazu, ale i to, komu vlastně jeho vystupování prospívá. Otevírá otázku napojení na dezinformační scénu a struktury ovlivňované ruským vlivem:
„Je spojen se silami, které financují dezinformační kampaně. Je podporován strukturami napojenými na ruský vliv, odpor proti EU, anti-západní mentalitu,“ tvrdí otevřeně Lobkowicz s tím, že Turek není outsider, ale „součást fronty lidí, kteří chtějí rozbít demokratický stát zevnitř – bez tanků, ale s algoritmy.“
Demokracie není casting
Celý text vyznívá jako apel – varování před tím, jak snadno může společnost podlehnout performativní politice, která nahrazuje věcný obsah dojmem. Lobkowicz tvrdí, že když se do čela dostávají osobnosti založené na stylu a nikoli na schopnostech, dochází k zásadnímu oslabení demokracie.
„Když se hochštapler dostane do politiky, nevládne zkušenost, ale iluze. Nevládne kompetence, ale charisma. A to je nebezpečnější než cynismus – protože to paralyzuje smysl pro pravdu,“ upozorňuje Jiří Lobkowicz.
Na závěr Jiří Lobkowicz shrnuje svou myšlenku do silného výroku, který se rychle začal šířit i mimo síť X „Demokracie nesmí být casting na celebritu. A veřejná služba není selfie s vlajkou. Selfie nestačí. Stát se neřídí jako Instagram. Když mluví Turek o pravdě, slyšíme marketing. Když hochštapleři vedou národ, skončí pravda v kufru auta.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Turek čelí trestnímu oznámení. Macinka mluví o zmanipulovaných důkazech