Asi každému z nás se stane, že řekne něco, čeho později lituje. Ale daleko horší dopady to má, když se něčeho podobného dopustí politik. Ti naši nám bohužel dávají dost příležitostí se o tom přesvědčit.
Výmysly
Kdysi bývala politika soubojem názorových směrů a různých způsobů, jak demokraticky řídit svou zemi. Dnes je politika hlavně soubojem marketingových strategií a PR poradců s cílem prodat svůj produkt, tedy politika a jeho stranu/hnutí co nejvyššímu počtu zákazníků, tedy voličů. Je to hodně tvrdá práce pro mnoho různých lidí. Nikoli váš oblíbený (případně nenáviděný) politik si s vámi píše na sociálních sítích. Od toho má své lidi. Další mu píší projevy, články pro média, odpovídají na dotazy novinářů… Někdy jménem svého politického chlebodárce vytvoří i celé knihy.
Politik sám za sebe
Jenže politici jsou taky jen lidé. Ani sebelepší týmy je nedokáží uhlídat vždy a všude. A pak se dějí věci. Nejčastěji se rozohní buď v poslanecké sněmovně ve chvíli, kdy běží televizní přenos, nebo na setkání s občany po celé republice.
Za pultíkem před poslaneckými kolegy se naši politici předhánějí ve snaze být vtipní, ostří, co nejvíce oslovit své voliče a zakopat protivníky do země aspoň slovy, když to jinak nelze. U některých politických subjektů mám často pocit, že už je to tak trochu sekta. Jejich hrdinové z vedení strany/hnutí mohou říct jakýkoliv nesmysl, lež, nadávku či vyslovenou sprostotu, ale stejně se vždycky najde dost jejich „oveček“, které z toho budou nadšené.
Vznikají z toho nejen vtipné sestřihy do pořadu České televize 168 hodin, ale někdy také pěkné trapasy na místní i mezinárodní úrovni, případně takové výměny končí i soudními spory. Andrej Babiš by už mohl ze soudních sporů natočit seriál a ani na fotce, kde je ve slušivém rakouském kroji, nenapravil průšvih s nadávkami vládní straně našeho jižního souseda. Ale je to taková hra pro nás diváky u televizí. Stačí vypnout kamery a zas tak moc se neděje. Ještě před chvílí nesmiřitelní nepřátelé na parlamentní scéně jdou spolu klidně na oběd.
Na setkání s občany je poptávka po větách, které chtějí přítomní slyšet, ještě markantnější. Naposledy se o tom přesvědčil Vít Rakušan v Sokolově, který se v nepřátelsky naladěném hospodském prostředí tak rozjel, že slíbil zvyšování platů hasičům a policistům, aniž by si to ve vládě předem dohodl, a taky se vyjádřil k privatizaci společnosti ČEZ tak, že se pak nestačili divit nejen vládní kolegové, ale ani Burza cenných papírů Praha (BCCP).
Co s tím?
Asi nic. Kdysi mě rozesmála jedna tetička, když mi se slepou vírou v politiky sdělila: „Ale ten ministr to řekl v televizi!“ Bylo to v televizi, tak to bude pravda. Měli bychom ke všem slibům přistupovat alespoň s minimální dávkou kritického odstupu, a to i u těch politiků, kterým fandíme.
Všichni dělají chyby a čeští politici jsou jen obrazem nás všech. Čekat od nich dokonalost je stejně marné jako čekat sami od sebe, že nikdy nic nezkazíme. Správná není ani nenávist, i když i já sama mám s tímhle u některých politiků velkým problém, ani nekritické zbožštění. Politici by si však přece jen měli trochu víc dávat pozor na to, co veřejně pronášejí. V zájmu nás všech.
Autor: Mirka Nová – NašeTéma
