Letem loutkovým světem. Pojďte s námi na chvíli do pohádky. Do světa fantazie, tam, kde nic není nemožné.
Také někdy děláte, že se na Večerníček díváte kvůli dětem, ale ve skutečnosti je to jinak? Mnozí z nás se rádi nechávají unést kouzlem pohádek. Světem, kde dobro vždy zvítězí. Pohádky ale znamenají podstatně víc. Provází děti mnoha situacemi a způsoby, jak se s nimi vypořádat. Ukazují také třeba lidové zvyky či písničky. Laskavou cestou učí pokoře, trpělivosti i lásce například ke zvířatům. Dokonce mohou mít až terapeutický dosah (pozn. red.: tomuto tématu bude věnován některý z příštích článků).
V únoru slavíme výročí narození hned dvou českých osobností, které se animace a loutkářství dotkly, byť každá po svém. Jména Jiří Trnka a Jan Werich jistě všichni znáte. Jiří Trnka byl významným českým výtvarníkem, tvůrcem animovaných filmů, byl spojen i se známým českým studiem Bratři v triku. Jan Werich byl hlavně hercem, dramatikem a scenáristou, ale jeho autorské pohádky se také dočkaly loutkového zpracování.
Jiří Trnka se narodil 24. 2. 1912 v Plzni. Jeho profesorem kreslení na plzeňském reálném gymnáziu byl další velký muž českého loutkářství – Josef Skupa, autor námi všemi milovaného Hurvínka. Josef Skupa přizval Jiřího Trnku ke spolupráci s loutkovým divadlem Feriálních osad. Město Plzeň se tak stalo domovem loutek. Ty zde mají i své muzeum.
Z bohaté tvorby pana Trnky můžeme jmenovat například Staré pověsti české (1952), Osudy dobrého vojáka Švejka (vyšly ve třech dílech v letech 1954-1955), Cirkus Hurvínek (1955), Spejbl na stopě (1955), ale také sci-fi Kybernetická babička (1962).
Jak jsme se již zmínili, v únoru si připomínáme také Jana Wericha. Ten se narodil 6. 2. 1905 na pražském Smíchově. Chceme-li se na jeho osobnost podívat z hlediska pohádek, vyvstane nám v hlavě nejspíš jeden výraz: Fimfárum. Devět poučných pohádek zpracovaných do loutkové podoby a namluvených samotným autorem ve spolupráci s Otou Jirákem.
Ota Jirák je spojen i s dalším českým fenoménem, tak trochu jinými „loutkami“: Dětmi i dospělými milovanými Jů a Hele. Také jste se jako děti těšili na nedělní ráno a na to, co zas „Jůheláci“ vymyslí a co jim Muf vyvede?
Je těžké vtěsnat do pár řádků pocity, které člověk z loutkové tvorby má. Kouzelný svět plný fantazie, krásy, ale také poučení, ten je potřeba zažít. Dovolme si být na chvíli dětmi, dopřejme si chvíle strávené s (nejen) českými loutkovými filmy.
Máte rádi třeba nezbedu Hurvínka?
O jeho autorovi jsme se již zmínili. Význam pana Skupy pro český film i divadlo na svém webu krásně shrnuje Český rozhlas Plzeň: „Bez nadsázky: Karel Hynek Mácha je zakladatelem moderního českého básnictví, Josef Kajetán Tyl moderního českého divadla. A Josef Skupa stál u zrodu profesionálního a moderního českého loutkového divadla. A to nikoli v Praze, ale v Plzni.“
Máme i v současnosti v Čechách dobré autory? Odpověď zní: Ano. Jedním z nich bezpochyby je výtvarnice Šárka Váchová, autorka kouzelné Chaloupky na vršku (pozn. red.: rozhovor se Šárkou Váchovou chystáme).
Šárka Váchová pracuje na scénografii i kostýmech, ilustruje, vyrábí loutky. Její loutkový večerníček Chaloupka na vršku kouzelným způsobem vypráví o obyvatelích podhorské vesničky v devatenáctém století. Ukazuje zvyky vážící se k jednotlivým ročním obdobím. Součástí jsou i lidové písničky.
„Hodně mi šlo o to, abych dětem přiblížila něco, co už zaniká. Můj tatínek se zajímal o historii a lidové zvyky a já se k tomu vrátila,“ popisuje Šárka Váchová pro Český rozhlas a dodává: „Loutky ve večerníčku mají třeba 15 různých hlaviček kvůli výrazům v obličeji. Animátor mi vždycky zahrál, jak by se ta loutka měla tvářit.“ Za nás, diváky, dodáváme, že nejen toto se v Chaloupce na vršku opravdu povedlo.
České loutky zkrátka žijí. A pomáhají. Jejich terapeutickému přesahu budeme věnovat samostatný článek.
Autor: Petra Jungmannová – NašeTéma. Zdroje: Filmový přehled, ČSFD
