Starověký svět považoval doping ve sportu za normální věc

Pro sportovce jsou testy na zakázané látky strašákem. Musí být na ně kdykoliv připraveni. Kdo si ale myslí, že doping přišel se vznikem moderních olympijských her a dalších sportovních soutěží, šeredně se mýlí.

Reklama

Doping: Stále stejný příběh

„Přestože se antidopingové kontroly zpřísňují, postupují kupředu i dopingové a co je velmi důležité, maskovací dopingové metody, které jsou obvykle o krok napřed před technikami odhalování dopingu,“ píše se ve studii vědců „Doping ve sportu, nekonečný příběh?“, publikované na webu National Library of Medicine.

Název studie opravdu sedí. Doping je starý prakticky jako lidstvo samo. Stejné příběhy jako dnes se děly před stovkami i tisíci lety. Jenom pokrok v chemii dovoluje požívat stále sofistikovanější a obtížněji detekovatelné látky.

Pomohly fíky

„Nejstarší záznamy o metodách, které sportovci používali k získání výhody, pocházejí ze starověkých her, a to již v roce 668 př. n. l., kdy sportovci studovali účinky speciálních diet na jejich výkon,“ uvádí studie uveřejněná na webu Science Direct. Tehdy se populární podpůrnou látkou staly sušené fíky. Jeden ze sportovců díky nim zvítězil v závodě v běhu na jeden stadion, tedy 192,7 metrů.

Získat výhodu před soupeři mu pomohla fruktóza, tedy ovocný cukr obsažený v tomto ovoci. „Někteří staří Řekové se obrátili k fíkům, zatímco jiní používali houby a staří Egypťané věřili, že kopyta mul mohou zvýšit jejich atletickou zdatnost,“ potvrzuje Sara Kettlerová na webu History. Nápoje z byliny Herba equiseti, tedy přesličky, poháněly atlety v 1. století př. n. l.

Porušení pravidel se trestá, užívání drog nikoliv

„Ve starověkém Řecku bylo použití dopingu „považováno za naprosto normální, ti, kteří takové látky nabízeli, byli považováni za lékařské specialisty ve sportu,“ uvádí Arne Ljungqvist ve své Stručné historii antidopingu. Dopovalo se a nikdo to moc neřešil.

Tento názor potvrzují i odborníci v článku věnovaném historii dopingu na webu Anti-Doping Knowledge Centre: „Zatímco porušení olympijských pravidel bylo při starověkých hrách řešeno tvrdě, nezdá se, že by užívání drog a jiných látek s cílem zlepšit sportovní výkon bylo považován za podvádění.“

Sportovci se klidně mohli opít

Ani Římané, následovníci Řeků, nebyli v užívání dopingu rozhodně pozadu. „Dopingové metody se používaly i v Římské říši, kde byli dostihoví koně dopováni různými směsmi látek zaměřených na zvýšení jejich rychlosti a vytrvalosti; gladiátoři byli také zmiňováni jako uživatelé látek zvyšujících sílu,“ vysvětluje Ljungqvist.

David Clay Large na webu Foreign Policy zase líčí, že zázračné léky starověkých sportovců „zahrnovaly sušené houby, exotické bylinné odvary, zvířecí srdce a varlata, a dokonce i koktejl šťávy s příměsí opiátů.“ Podotýká, že přecpávat se syrovým masem včetně varlat ovšem bylo dost nechutné. I uznávaný zakladatel medicíny Hippokrates bezostyšně nabádal sportovce, aby se „jednou nebo dvakrát opili“.

Pít těsně před závody se ale považovalo za nevhodné.

Falešné spekulace

Jak doping vypadal, kdybychom se v čase přenesli do roku 1896. tedy okamžiku zrodu moderních olympijských her? Pořád stejná písnička. Jenom od cukru z fíků, odvarů ze všeho možného, zvířecích vnitřností a alkoholu lidé pokročili o trochu dál. Moderní éru dopingu odstartoval skandál z konce 19. století.

V roce prvních novodobých olympijských her zemřel nedlouho po cyklistickém závodě Bordeaux-Paříž britský cyklista Arthur Linton. Jako příčina jeho úmrtí se uváděl tyfus.

„V letech následujících po Lintonově smrti byla jeho image pošpiněna spekulacemi, že zemřel v důsledku dopingu. Přestože doping nebyl v době jeho smrti podle pravidel cyklistiky nezákonný, bylo to považováno za nepřijatelné chování,“ dočteme se na webu Welsh Cycling. Lintonův trenér James Warburton měl svému svěřenci podat na povzbuzení podat látku trinethyl.

Žádný důkaz ovšem neexistuje. Zřejmě se jednalo o falešné spekulace, Lintonova smrt je ale dodnes obestřena tajemstvím.

Smrtelná kombinace strychninu a brandy

Za první prokázaný pokus o novodobý doping proto historikové považují jinou událost. „V roce 1904 Thomas Hicks, vítěz maratonu, během závodu několikrát užil strychnin a brandy,“ píše se na webu Science Direct a s ním se shodují i mnohé další prameny.

Než sportovní svazy a organizátoři soutěží ale přikročili ke kontrolám, uplynulo ještě hodně času. Mezinárodní atletická federace poprvé zakázala dopovat v atletických soutěžích v roce 1928. První antidopingové testování přišlo podle Ljungqvista na řadu ještě o 32 let později, tedy v roce 1960.

Autor: Helena Stejskalová.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama