Představte si, že vám je 18 let a komunistický režim vás svírá, jakoby každá cesta vpřed byla uzamčená. Proslulý fotograf Robert Vano takovou situaci zažil na vlastní kůži, proto se rozhodl opustit Československo a vydat se za svobodou.
Za komunismu se totiž focením život nemohl – byla to pro muže v tehdejším režimu profese na obtíž. Dnes se na svou minulost dívá s nostalgií. O minulosti, která mu dala nejen zajímavé životní lekce, ale také otevřela dveře do světa, se Robert Vano podělil v novém pořadu Inkognito Libora Boučka.
Ve svých 18letech nebyl Robert Vano na vojenskou službu vůbec připraven – ani prakticky, ani duševně. „Ve škole jsem měl tři pětky – z matematiky, fyziky a chemie,“ směje se dnes. Když nastal čas nastoupit na vojnu, vzal osud do svých rukou a spolu s několika přáteli utekl přes Maďarsko a Jugoslávii až do italského Terstu. „Tenkrát byl takový ruský film Sám voják v poli. Dvě hodiny stál v poli, a nic nedělal – a já na to myslel, že tam budu stát dva roky.“
V Itálii byl umístěn do utečeneckého tábora, který byl financován z amerických peněz a platily tam americké zákony. „Mně bylo jen osmnáct, tak řekli, že zůstanu tři roky v lágru, než dospěju, což bylo ještě horší než Sám voják v poli. Nakonec nás dali k adopci přes církev. Mě vzala rodina z Filadelfie, tak jsem se dostal do Ameriky,“ popisuje Vano životní cestu, kterou si prošel před necelými šedesáti lety.
Vano měl k fotografování blízko už od svých čtrnácti let. Jenže v rodném Československu nebylo možné, aby se tím živil. „Nemohl jsem být fotograf, protože to tehdy nebyla profese pro chlapa,“ říká s jistou ironií. V rodném maloměstě na jižním Slovensku nebylo koho a co fotit.
Až Amerika mu poskytla možnost se k fotografování opravdu dostat – přesto to byla dlouhá a ne příliš lehká cesta. Po příjezdu začínal ve sklárně a později se dostal do restaurace jako myč nádobí.
Svět fotografie se mu ale nečekaně přiblížil skrze kadeřníka, na kterého narazil náhodou. „Byl tam takový mladý Angličan, který v New Yorku otevíral salon a vybral si deset mladých kluků a holek. Já jsem ani neuměl nic anglicky, uměl jsem dvě slova: Yellow a Submarine. Posílal kadeřníky k fotografům,“ popisuje své začátky v USA.
„Pak přišel krach na burze, tak jsem se musel naučit líčit,“ dodává Vano. Cesta k focení se mu následně otevřela naplno. Jeho fotografie jsou dnes celosvětové uznávané.
Dnes už Vano vidí život jinak. „Už věřím všem. Pročetl jsem starý nový testament, korán, krišna, ráma, ramtha… Už toho moc nemám,“ dodal fotograf. Podle jeho slov totiž nevíme, co nás po smrti může potkat.
Robert Vano v Inkognitu
Zdroj: FTV Prima
Robert Vano je dnes symbolem osobní svobody a odhodlání jít si za svými sny. Sám se musel vypořádat se složitými začátky v komunistickém režimu, zklamáním a tvrdou prací, aby si splnil svůj sen a stal se ikonou ve světě fotografií.
Autor: Jan Brož
