Útoky na politiky známe už z dob Československa

Politika je pro mnoho občanů synonymem pohodlného života. Nechci jim brát iluze třeba popisem pracovního dne průměrného starosty, ale atentát na slovenského premiéra odhalil i rizika, která na politiky číhají.

Reklama

U nás s tím mám smutnou zkušenost už z dob, kdy Československo existovalo teprve několik let. Obětí atentátu se stal tehdejší ministr financí Alois Rašín, který se zasloužil mimo jiné o měnovou reformu nového státu.

„Bylo to v době, kdy rostlo sociální napětí a prudce klesala Rašínova popularita. Přesto trval na maximální úspornosti ve veřejných výdajích i v soukromém hospodářství, aby bylo možné udržet dosaženou hodnotu měny. Stal se předmětem ostrých kritik, na které nezřídka stejně ostře odpovídal. A v této atmosféře jeho život a dílo předčasně ukončil 5. ledna 1923 atentát, který spáchal devatenáctiletý pojišťovací úředník, anarchista Šoupal. Na následky atentátu 18. února ve věku pouhých 55 let Rašín zemřel,“ napsal Vladimír Seidl na webu Zlatého fondu českého ekonomického myšlení.

Ostré kritiky se vyskytují i v současné či nedávné české politice. A někdy jsou provázeny i většími či menšími projevy násilí. Stalo se to například při návštěvě Václava Havla v Bratislavě v roce 1991. Tehdy probíhalo v Československu silné společenské pnutí ohledně budoucí existence společného státu. Na Slovensku sílily hlasy volající po samostatnosti a návštěva prezidenta Havla v Bratislavě tak byla některými lidmi brána jako provokace.

Na webu ČT24 redaktorka Petra Bahounková uvedla, jak situaci krátce po incidentu popsal tehdejší předseda slovenského parlamentu František Mikloško: „Fyzicky byli napadeni téměř všichni členové prezidentova doprovodu, včetně útvaru ochrany ministerstva vnitra. Vůz ministerstva kultury byl téměř zdemolován“. Při další návštěvě o několik měsíců později létala na Havla z davu vajíčka. Krátce na to došlo k rozdělení Československa.

Útoky se ale nevyhnuly ani levici. V dubnu 2006 byl napaden tehdejší poslanec za KSČM Jiří Dolejš. Novinky.cz k tomu tehdy uvedly vyjádření policejní mluvčí Evy Miklíkové: „Tři muži oblečeni do bílých triček napadli pana poslance nejdříve slovně, poté také fyzicky. Motivem byla mimo jiné i politická příslušnost. Útočníci mu způsobili zranění, kvůli kterým následně vyhledal lékařské ošetření“.

O tři roky později čelilo vajíčkové salvě také vedení ČSSD, když jim na předvolebním mítinku na pražském Andělu nepomohly na obranu ani deštníky. „Vaječnou přestřelkou na rušné pražské křižovatce Anděl vyvrcholilo napětí, které předvolební mítinky ČSSD v posledních dnech provází. Zpočátku ojedinělé útoky nabraly na intenzitě poté, co Paroubek rozkopl plato vajec položené na pódiu v Písku,“ napsal tehdy portál IDnes.

Podobně jako Paroubek, dopadl také prezident Miloš Zeman u výročí 17. listopadu na Albertově v roce 2014.

Mezitím čelil fyzickému útoku také Bohuslav Sobotka, v té době místopředseda ČSSD. Bylo to 5. května 2010 a Jan Němec k tomu v Brněnském deníku napsal: „Napadením místopředsedy sociální demokracie Bohuslava Sobotky skončil ve středu v podvečer předvolební mítink této strany na Makovského náměstí v Brně. Sobotku napadl osmačtyřicetiletý muž, kterého hned po útoku zadrželi brněnští policisté. Místopředseda sociální demokracie skončil po napadení v nemocnici.“

Cílem útoku v severočeské Chrastavě se stal také bývalý prezident Václav Klaus. Stalo se 28. září 2012, kdy na něj z airsoftové pistole na plastové kuličky vystřelil mladý muž. Bylo to také z bezprostřední blízkosti a silnou kritiku si vyslechla Klausova ochranka, což se dost podobá včerejší situaci na Slovensku. Pokud to měla být výhružka prezidentovi či ostatním politikům, je to trestuhodné. Pokud to měl být vtip, je to navýsost hloupé. Pokud chtěl útočník upozornit na sebe, tak to bylo laciné. Zarážející je, jak to bylo snadné,“ uvedla tehdejší vláda premiéra Petra Nečase ve svém prohlášení.

Útoků a drobných šarvátek bylo jistě víc. Dar polarizovat má totiž řada politiků. Naštěstí u nás v posledních desetiletích neskončily tak tragicky, jako u Aloise Rašína nebo teď u slovenského premiéra Roberta Fica.

I když na Slovensku současná prezidentka a zvolený prezident volají po klidu, u nás to na politické smíření prozatím nevypadá. Zatímco premiér Petr Fiala v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil o zklidnění a krocení emocí, ANO i SPD v reakci na to opět zaútočily na vládu. Nejen politici zmíněných politických stran, místo mlčení se vyjadřuje i mnoho dalších.

Kam až to u nás může dojít?

Autor: Mirka Nová

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama