ROZHOVOR | Zlatá deska za hit Na mě nečekej a další hudební novinka už na Štědrý den. Peter Fider a Veronika Stýblová ze skupiny Verona v rozhovoru pro NašeTéma.cz vzpomínají na začátky a prozradili, co fanouškům nadělí v roce 2026. Na příští rok máme už teď nasmlouváno skoro 80 koncertů, takže to bude zase koncertní masakr, říká Fider a dodává, že po letech slibů možná konečně dozraje i nové album.
Veronika Stýblová (31) je česká zpěvačka a finalistka první řady soutěže Česko Slovensko má talent a finalistka třetí řady Česko Slovenské SuperStar. Studovala Mezinárodní konzervatoř v Praze a pak absolvovala na Pražské konzervatoři. Členkou skupiny Verona je od roku 2018. Kromě zpěvu se věnuje také dabingu a divadlu.
Muzikant a hudební producent Peter Fider (52) je zakladatelem skupiny Verona, kterou založil v roce 2002. Jedním z prvních výrazných hitů byla skladba Krásnej den, která skupině přinesla úspěch i ocenění. Fider je zároveň autorem hudby a většiny textů kapely Holki, kterou dal dohromady v roce 1999.
Tam to takhle začalo
Zdroj: VERONA Music
Skupina Verona má za sebou přes 2 500 koncertů. Vedle České republiky vystupovala také v zahraničí, mimo jiné v Irsku, USA, Polsku a Číně.
Verona pokračuje od roku 2018 v nové kapitole po odchodu Markéty Plecháčové (dříve Jakšlová). Co pro vás tehdy bylo v úplných začátcích nejtěžší? Kdy přišel moment, kdy jste si řekli: „Jo, tohle bude fungovat?“
Peter: Pro mě to bylo určitě rozhodnutí, jestli vůbec pokračovat dál. Verona bylo moje dítě, které jsem vymyslel, založil a stál za každou notou, písní, mixem, masteringem, prostě vším.
Já stál sice téměř za vším, ale frontman byla Markéta a na frontmanovi to celé stojí a padá. Lidem se těžko vysvětlí, že díky mně tenhle projekt stojí na nohou, že kdyby nebylo mě, nebyl by jediný song.
Frontman je frontman, a když se rozhodne odejít, je to katastrofa. Markét byla už tenkrát ze všeho hrozně unavená, jak v profesním, tak v soukromém životě, a z dnešního pohledu vnímám její odchod jako správné rozhodnutí. Jsme dodnes velmi dobří přátelé a já jsem rád, že je šťastná.
Tenkrát mi šéf našeho vydavatelství řekl jednu větu: „Jestli je někdo Verona, tak seš to ty. Bez tebe tohle nebude, protože ty skládáš vaše hity a zazpívá je holt někdo jinej.“ Tohle mi dodalo odvahu jít dál, protože já to chtěl tenkrát zavřít.
To jsem ale netušil, do čeho se tady pouštím, protože Verča si prošla fakt peklem. Lidi jí to dávali sežrat, jako kdyby za to snad mohla. Copak Verča mohla za to, že se její předchůdkyně rozhodla odejít? (smích)
A tohle trvalo fakt dlouho a já bych to neustál. S každým vydaným songem to bylo ale lepší a lepší. Je jasný, že spousta lidí od nás odešlo, ale obrovské množství nových za těch osm let přišlo, a za to jsme moc rádi.
Abych to uzavřel, tak dnes si po těch osmi letech nedokážu Veronu bez Verči představit.
Veronika: Myslím, že Peter řekl prakticky vše, co bych řekla i já. Nicméně za sebe musím říci, že to bylo opravdu velmi náročné. Nahradit někoho po tolika letech nebylo vůbec snadné. Dostávala jsem to od lidí šíleně sežrat, a přitom jsem vůbec za nic nemohla. Já se jen snažila o to, aby ten vlak, který jel, mohl pokračovat dál. Trvalo to pár let, ale dneska si troufnu říci, že jsem si dokázala vydobýt to své místo v kapele a úžasně nám to funguje!
Když se ohlédnete do minulosti: V čem se Verona nejvíc proměnila po hudební stránce? Co vás k té změně nasměrovalo, když nepočítáme personální změny?
Peter: Zestárnul jsem a logicky i moje vnímání muziky. Chtěl jsem, aby s příchodem Veroniky zněla Verona trochu jinak. Takže jsem hledal různé cesty, chtěl jsem být i zvukově jinej, možná dospělejší.
Než jsem ale pochopil, že tohle není naše cesta, trvalo to několik let. Pamatuji si, že tenkrát jsem na tohle téma vedl diskusi s naším tehdejším zvukařem Ráďou a ten mi konečně otevřel oči: „Ráďo, děkuju ti za tvá slova“!
Řekl mi tenkrát: „Péťo, přestaň nad tím tak přemýšlet a dělej to vesele, pozitivně, tak, jak si to dělal dřív, tohle ty přesně umíš.“ A krátce po tomhle rozhovoru jsem složil Na mě nečekej. (smích)
Veronika: Co se týká hudební změny, je to otázka spíše na kolegu, ale myslím si, že s příchodem singlu Na mě nečekej Peter opět našel tu správnou cestu, kterou bychom se měli společně vydat.
Dělat hudbu pro lidi, bavit nejen je, ale i sebe. Dělat ji tak, aby u toho lidé nemuseli přemýšlet a jen vypnuli hlavu a užili si to spolu s námi (úsměv).
Singl Na mě nečekej za rok získal úžasných 10 milionů přehrání na YouTube a 29. listopadu jste za něj převzali Zlatou desku. Jak dlouho se tenhle song rodil? Měli jste při tvorbě textu nějaký konkrétní impulz nebo příběh, který vás k tomu nasměroval?
Peter: Tenhle song jsem složil na Orlíku, když jsem seděl u vody na rybách (smích). Já fakt nechápu svoje myšlenkové pochody, protože v ten moment jsem krom kafe fakt nic nepil (smích).
Už nevím proč, ale vzpomněl jsem si v tu chvíli na svou ženu, která byla léta doma s našimi dětmi a už jí to všechno dost padalo na hlavu. Takže když pak byla u nás nějaká návštěva a trochu jsme pařili, tak žena byla největší tahoun celé party a já si najednou uvědomil, že takhle to má každá žena, která se stará doma o rodinu, a když už jde jednou za uherskej rok s kámoškama ven, tak neví, kdy přestat (smích).
Ostatně u nás chlapů je to vlastně úplně stejný, taky za to umíme pořádně vzít. Prostě hlavní myšlenka toho songu je, že když už se bavíš, tak ať to stojí za to (úsměv).
Veronika: Tak tahle otázka je opravdu přímo na Peťu (úsměv). To on stojí za každým singlem, každou notou. Beru to tak, že já jsem jen ta přidaná hodnota. Ten kousek puclíku, který vytvoří celek.
Dostat do songu emoce je podle nás totiž vždy to nejdůležitější. Já musím říct, že už při natáčení jsem z toho cítila užasnou pozitivní atmosféru a radost.
Čím si vysvětlujete, že se právě Na mě nečekej lidem tak zaryl pod kůži? V čem je podle vás jiný než ostatní věci, co jste vydali?
Peter: Ten song si absolutně na nic nehraje. Zvukově je to vlastně takovej návrat k začátkům Verona a textově se v něm najde asi víc lidí, než jsem já a moje žena (smích).
Veronika: Jak říká kolega. Ten song si na nic nehraje, a to je to kouzlo. Je veselej, jednoduchej, ze života, a to podle mě stačí. Hudba má přece lidem přinášet radost (smích).
Máte v šuplíku skladbu, kterou jste už napsali a nazpívali, ale nakonec nikdy nešla ven? Co rozhodlo?
Peter: Před Na mě nečekej jsme natočili kompletně jeden song, kterej šel okamžitě k ledu. Ráno jsem přišel do studia, pustil jsem si ho a zjistil, že to se mnou absolutně nic nedělá.
V momentě, kdy mám jenom trošku takovej pocit, song okamžitě zahodím, a je mi jedno, kolik času jsem na něm strávil, prostě ho okamžitě vyhodím. Pouštím věci ven jen v momentě, když jím věřím. Vlastně si teď uvědomuju, že těch vyhozených songů (před Na mě nečekej) bylo několik.
Veronika: No jasně, že jo. Už jsme mockrát zažili situaci, kdy jsme si říkali, jakej super song máme. Natočil se a za pár dní, když jsme si to pustili, přišlo zjištění, že to v nás vůbec nevyvolává ty emoce jako na začátku, a že to asi zase tak skvělý nebude.
To je ale prostě život, a tak nějak riziko týhle práce. Jednou se zadaří a jednou prostě ne (smích).
Jaká vaše vlastnost nebo zvyk nejvíc pomáhá tomu, že vám to spolu funguje ve studiu i na pódiu? Co naopak občas dělá mezi vámi třecí plochy?
Peter: U nás je to tak, že já skládám naše songy, kompletně je aranžuju, mixuju atd. Naučil jsem se, že nemá absolutně smysl, abych v den, co pustím Verče demo, s ní začal song točit.
To se párkrát zkusilo a nikdy to nebylo ono. Verča potřebuje mít song pár dní doma, zažít si ho, a pak když přijde za pár dní do studia, tak to vysmahne během několika minut naprosto skvěle.
Takže já jsem „dělník“ ve studiu a Verča táhne koncerty. Jede tam na totální maximum a já si často říkám, kdy to s ní šlehne, protože tam lítá ze strany na stranu a do toho to celé odzpívá. Já bych to takhle neudejchal ani 5 minut (smích).
Třecí plochy nemáme. Máme třeba na cestách „tichou hodinku“ v autě (když jedeme za sebou už několikátej koncert) a člověk je už unavenej, ale pak přijedeš na místo akce a najedeš na ten zajetej koloběh a prostě jedeš.
Veronika: Podle mě je nejdůležitější to, aby se nic nedělalo na sílu. Tahle práce potřebuje ohromnou lásku, a hlavně to dělat srdcem, a proto si myslím, že nám to spolu tak krásně funguje. Peter je ten mozek všeho ve studiu a já se zase na oplátku snažím dělat show na koncertech.
Jasně, že za těch pár let občas nějaká ta třecí plocha vznikla, ale to se v teamu prostě občas stane. Pokud chcete, aby to fungovalo, tak k sobě musíte být upřímní za každých okolností, a to my jsme (smích).
Je ve vašem repertoáru píseň, která ve vás dodnes spouští silnou, citlivou vzpomínku? Která to je a proč právě tahle?
Peter: U mě je to asi Náhodou, kterou hrajeme v té pomalé verzi. Je to vlastně první hit téhle partičky, takže je taková nostalgická.
Veronika: Souhlasím, Náhodou je vážně věc, která nechytá za srdce jenom nás dva.
Jak si hlídáte balanc mezi osobním životem a fungováním skupiny? A jak vaše koncertní tempo vnímají vaše rodiny? Jsou spíš hrdé, nebo už občas říkají uber?
Peter: Balance je taková, že přijedu domů a v tu chvíli zapomenu na to, kde jsem byl, jakej byl koncert a kde jsem to vlastně hrál. S otevřením dveří baráku jsem manžel a táta. Já jsem úplně obyčejnej chlápek, kterej má rád tepláky, knedlíky s vajíčkem, svůj domov a rodinu. Jen dělám prostě práci, která je možná trochu vidět, nebo slyšet.
Jo jo, moje žena už má trochu tendence říkat, že už bych měl trochu brzdit, zpomalit, že už nejsem nejmladší (smích). Jenže to, že nevypadám nejmladší zvenku, neznamená, že nejsem mladej uvnitř. Ale ano, má pravdu. Přijde čas, kdy zpomalím a zvolním, ale teď ještě ne.
Veronika: Pro mě bylo zásadní zavřít za sebou dveře v Praze a zmizet bydlet zpátky na venkov. Je to úžasná očista pro hlavu i tělo. Miluju, když přijedu domů z koncertu a mohu jen tak nerušeně koukat třeba na hvězdy nebo si s manželem sednout a dát si dobrou sklenku vína a jen tak rozjímat.
Myslím si, že bez velmi tolerantního partnera by tato práce dělat pořádně nešla. Jsme neustále na cestách a víkendy doma prakticky neznáme. Můj manžel by si zasloužil metál za to, jakým partnerem mi je. Nejen, že je úžasný táta, ale i obrovská podpora. Děkuji mu z celého srdce, že je takový, jaký je.
Kdybyste měli vybrat jeden moment, který vás nejvíc změnil, jako umělce i jako lidi, co to bylo a co vám to vzalo nebo dalo?
Peter: V první řadě se jako „umělec“ necejtím a nikdy jsem se ani tak necejtil. To přenechám jiným, kteří se tak cejtit potřebují. Já jsem nikdy nedostal nic zadarmo a všechno jsem si musel vymakat sám.
Nebudu tady mluvit o okamžiku, který nějak zásadně ovlivnil můj život, ale řeknu jedno jméno člověka, který můj život zásadně ovlivnil, a tím je ex A&R manager EMI Music pan František Fiala. Jestli je někdo na tomhle světě, kterému jsem a budu vždy vděčný za svou kariéru, tak je to právě on.
„Franto, jestli tohle čteš, ty víš, jak tě mám rád a děkuju ti za tvou důvěru. To ty si byl tenkrát jedinej, kdo ve mně věřil.“
Veronika: Ten moment byl jednoznačně ten, kdy jsem se dostala do Verona. Peter si mohl vybrat kohokoliv jiného, ale něčím jsem ho, zdá se, „okouzlila“ já.
Jsem vděčná za tuhle příležitost a cítím, že Verona může krůček po krůčku opět stoupat výš a výš i se mnou jako novou zpěvačkou (8 let). Cítím teď aktuálně takový „comeback“, novou éru Verony.
Nedávno byl Slavík a vaše jméno tam pravidelně chybí, přitom vás lidé milují a vyprodáváte koncerty. Čím si to vysvětlujete?
Peter: (Smích) Víte, a to je právě na tom to skvělé. My na sebe nemusíme dávat pětimetrové závěsy a oblékat se do různých úsměvných „maškar“, abychom na sebe upozornili.
Nemusíme se nikam cpát, vymetat večírky, aby si nás někdo vyfotil, vymýšlet na sebe do bulváru ptákoviny, aby se o nás někde psalo.
To, že vydáte silnej song, kterej má za rok víc jak 10 milionů zhlédnutí, spoustu lidí na koncertech, to je přece to pravé zrcadlo. Takže nepotřebujete ani Slavíky, ani nemusíte na sebe oblékat přehoz z gauče.
My jsme nedali jediný post na socky s prosbou o nějaké hlasy do Slavíka. Přijde nám to trapný a celé tohle jde totálně mimo nás.
Veronika: Jako malá jsem snila o tom, že se třeba jednou postavím na bednu nebo budu v nominaci, ale dnes? Dnes ne.
Mluví za nás naše práce, a to je hlavní. Nepotřebujeme se usmívat v nepříjemných upnutých hadrech, když je to stejně jen jedna velká „fraška“.
Mrzí mě, že Slavík jako takový ztratil tu prestiž, jakou měl, když jsem byla ještě malá holčička. Že se na žebříku zpěváků objevují lidé, za které nemluví práce, ale počet sledujících na Instagramu.
Překvapil vás někdy fanoušek něčím fakt neobvyklým, dárkem nebo gestem? Co vám utkvělo v paměti?
Peter: Jistěže ano a několikrát (úsměv). Třeba si teď vzpomenu na našeho letitého fanouška Mílu, vyrobil nám tenkrát takové krásné zrcadlo. Spousta lidí nám vždy donese něco vyrobeného, namalovaného. To je vždy velmi milé a hezké.
Veronika: Ano mockrát se mi stalo, že jsem dostala krásné dárky. Velmi často dostávám třeba ručně dělané náramky nebo tak. Je to milé a je krásné vidět, že si někdo dá ten čas a práci s tím, aby Vám udělal radost.
Už 24. prosince vyjde nový klip Už si pro nás jedou. Jak dlouho probíhalo natáčení, kde a na co se podle vás můžou fanoušci těšit?
Peter: Natáčení probíhalo v Jihlavě s firmou Red Studio a bylo to super. V klipu hrají naši fans a bude to pořádná pártoška (smích).
Veronika: Já osobně se na to hrozně těším. Miluju šílenosti, párty a zábavu, a tohle všechno to podle mě má (úsměv). Natáčení bylo úplně boží. Měli jsme možnost strávit celý den s našimi fans, kteří se v klipu objeví, a byla to jedna velká párty, kterou jsme si podle mě užili všichni na max.
Kdybyste mohli vrátit čas, udělali byste na své hudební cestě něco jinak? A co je naopak rozhodnutí, za které jste dnes rádi, i když tehdy nebylo jednoduché?
Peter: No asi bych pár songů raději nenapsal (smích). Ne vždy se to holt povede. A rozhodnutí? Asi to, že jsem to nevzdal a pokračoval po odchodu Maky dál.
Veronika: Já jsem šťastná, že jsme to ani jeden nevzdal. Že jsme společně ukázali, že Verona má pořád co říct.
Jaké máte plány do budoucna? Na co se mohou těšit fanoušci v roce 2026?
Peter: Na příští rok máme už teď nasmlouváno skoro 80 koncertů, takže to bude zase koncertní masakr (smích). Taky už léta slibujeme album, tak snad se už konečně rozhoupu a uděláme ho (úsměv).
Veronika: Bude to opět rok plný koncertů, na které se oba moc těšíme. A třeba přijde i to album, jak říká kolega (smích).
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Česká cukrářka Lucie Charvátová vyhrála světovou soutěž. Její dort Valeora okouzlil porotce
