Na bezdomovce už jsme si zvykli. Někdy nás děsí, jindy je nám jich líto a dáme jim pár korun, nebo si koupíme časopis, z jehož prodeje část z nich hradí své potřeby. Ale děti mezi nimi?
Ano, i takové děti jsou. Rakouská nezisková společnost Jugend Eine Welt odhaduje, že na celém světě žije na ulicích kolem 150 milionů dětí. Přesnější čísla neexistují a vlastně ani nemohou existovat, protože zejména v rozvojovém světě řada dětí ulice ani nemá rodné listy. Některé na ulicích jen pracují a na noc se vracejí ke svým rodinám, jiné nemají domov ani v noci. Žijí v neustálém nebezpečí, jsou vystaveny násilí, zneužívání, ale také drogám jako často jediné šanci na únik, byť jen chvilkový a draze zaplacený.
Stojí to věčné nakupování za to?
Na dětské práci stojí i řada výrobků, které si dopřáváme. Kupujeme stále nové oblečení, boty i nejrůznější nesmysly za pár drobných. Ale to vše je vykupováno také dětskou prací v příšerných podmínkách, která je často placená tak mizerně, že nestačí ani na domov. Zvlášť, pokud je dítě sirotek, nebo se snaží postarat ještě i o sourozence, je cesta na ulici obvykle rychlá.
Proč děti končí na ulici
To, že jsou na tom děti při svém startu do života velmi odlišně i u nás, asi nikoho nepřekvapí. Jsou děti a mladí, kteří žijí v příjemném rodinném prostředí a rodiče se jim snaží dopřát co nejlepší vzdělání jako základ pro budoucí životní úspěch. Ne vždy jsou jim za to jejich potomci vděční a paradoxně mohou na ulici skončit i mladí, kteří se proti přílišné rodičovské péči vzbouří, propadnou alkoholu a drogám, ale přece jenom mají startovní čáru umetenou.
Ale mnoho dětí takové štěstí nemá. Výzkumu příčin bezdomovectví se dlouhodobě věnoval sociolog Libor Prudký, který pro web Šance dětem mimo jiné napsal: „Dispozice k bezdomovectví se radikálně zvyšuje, když život dítěte začíná v dětském domově, mimo rodinu, nebo v rodině, která je vlastně proti dítěti. Třeba tím, že někdo z rodičů pije nebo se pohybuje na hranici zákona a občas se ocitne až za touto hranicí, nebo tím, že rodiče neuznávají potřebu vzdělání, nepodporují nijak dítě v práci ve škole a pro školu. Hlavně ale když je jim jedno, co dítě dělá, když jsou jim lhostejné potřeby, zájmy, cíle, radosti a strasti jejich dítěte. Nejvýraznější je dispozice ke ztrátě bydlení a domova právě tam, kde děti sami pocit domova nemají, kde ho nezískali a ani se tak vlastně nenaučili, jak je právě to pro jejich vlastní život důležité.“
Sice už dnes existují domy na půl cesty, které jsou zaměřeny na to, aby děti z dětských domovů připravily na střet s realitou bez péče vychovatelů, stejně dost z nich skončí v lepším případě na ubytovnách a v azylových domech, v horším na ulicích. I když skutečné děti ulice u nás najdete spíše výjimečně a ve chvíli, kdy policie zjistí, že je někde mezi bezdomovci malé dítě, okamžitě společně s OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) zasahuje, pokud jde o teenagery, což jsou vlastně také pořád ještě děti, už to zas tak neobvyklé není.
Může jít o děti, které utekly z domova, nebo se snaží vyhnout ústavní péči. Velmi často děti a mladí ohrožení bezdomovectvím nevěří systému, tedy ani policii a úřadům, nemají pocit, že se mají kam obrátit, a nemají zázemí a zkušenosti, které by jim zabránily podlehnout dluhům, drogám a kriminalitě.
Pomoc existuje, ale pořád jí není dost
Aby na ulicích nekončily stále mladší lidé, je třeba zkvalitnit sociální práci už v ohrožených rodinách. Pokud rodina funguje, jen nezvládá sehnat bydlení, mělo by se jí pomoc. Naopak v rodinách plných domácího násilí, kde děti nepoznají nejen zájem a lásku, ale často nemají ani elementární péči, by neměly zůstávat. Existují nízkoprahové služby, streetworkeři a nejrůznější neziskové organizace, které se zaměřují na sociální práci, ale pořád to nestačí. Stát by měl do této oblasti dát mnohem víc peněz. Snad se blýská na lepší časy aspoň ve výstavbě sociálních bytů, ale vše jde zatím příliš pomalu.
Víte o rodině, kde děti žijí v nevyhovujících podmínkách? Slyšíte až příliš často hádky a dětský pláč? Obraťte se klidně i anonymně na Policii ČR nebo třeba nějakou neziskovou organizaci. Možná tím někoho zachráníte před osudem dítěte ulice. Den dětí ulice si každoročně připomínáme 31. ledna.
Autor: Mirka Nová – NašeTéma.
