Mezinárodní den žen bývá v Česku spojován s totalitním režimem. Možná proto je tento svátek v současnosti trochu opomíjen, i když jeho původ je zcela jiný.
Někteří z nás mají dosud v paměti „živé květy“, tedy parfém, který tehdy ženy dostávaly a na které se díky jejich „vůni“ nedá zapomenout. K tomu byly na MDŽ i květy jiné – karafiáty. Ty zase kvůli této době upadly v současnosti poněkud v nelibost. V zaměstnání pak ženy obdržely zpravidla mýdlo a sadu utěrek. Bonusem byla starost o muže, který MDŽ často bujaře oslavil. Proto je pro dost lidí MDŽ svátkem komunistickým, ale to je omyl.
8. březen je připomínkou úspěchů, bojů a významu žen ve společnosti. Jeho historie spadá do začátku 20. století. V tento den v roce 1908 vypukla stávka textilních dělnic v New Yorku. Co požadovaly? Lepší podmínky pro práci a kratší pracovní dobu. Tyto ženy tehdy pochodovaly newyorskými ulicemi. Bylo to koncem února, proto se právě v únoru začal v USA slavit Národní den žen, předchůdce dnešního MDŽ.
Je třeba si uvědomit, v jaké době to bylo. Světem zmítala hospodářská krize, „na spadnutí“ byla světová válka. Stávka newyorských dělnic byla katalyzátorem tehdejších událostí a cestou vedoucí ke zrovnoprávnění žen nejen v pracovní, ale i společenské, kulturní a sociální oblasti. To je i původní základní myšlenkou MDŽ. Šlo o věci, které se nám dnes zdají samozřejmé – volební právo pro ženy, zapojení žen do rozhodovacích procesů, odstranění diskriminace. MDŽ by tedy měl být vnímám spíše v souvislosti s bojem za rovnoprávnost.
Do Evropy se tato myšlenka dostala v roce 1910. Pro tehdejší lidi byl socialismus zřejmě příjemnou myšlenkou, nejspíš vnímaný jako jistá utopie. Proto není s podivem, že s myšlenkou slavit „den žen“ přišla německá socialistka Clara Zetkinová. Přednesla ji na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani. Cílem bylo stanovit den boje za sociální a politická práva žen a návrh prošel. První Mezinárodní den žen se slavil v roce 1911.
8. březen se jako MDŽ ustálil po první světové válce. Vedly k tomu hlavně demonstrace žen konané 23. února 1917 v Petrohradě (dle v Rusku platného gregoriánského kalendáře). Podle námi používaného kalendáře to bylo o 13 dní později, tedy 8. března. Tehdy prozatímní vláda ustavená po abdikaci cara Mikuláše II. schválila volební právo žen.
Význam tohoto dne tkví v připomínce boje za rovnoprávnost. Mezinárodní den žen by měl být i symbolem úspěchů žen ve vědě, politice, technice a dalších oblastech. Mimochodem, věděli jste, že ve druhé světové válce ženy bojovaly i na frontě? Že byly například zdatnými ostřelovačkami a válečnými zpravodajkami?
„Například Dolores Šperková, jmenovaná jako „Dolly S“, byla válečnou zpravodajkou ve Velké Británii, kde jako první žena dosáhla důstojnické hodnosti. Bohužel, komunistický režim jí to později „spočítal“. Byla nucena uprchnout a v nepřítomnosti byla odsouzena za nezákonné opuštění republiky,“ sdělila redakci NašeTéma Karolina Stegurová, autorka publikace „I ženy chtěly bojovat!“.
O další výrazné osobnosti píše na svém webu AV ČR: „Edita Zochovická patřila během druhé světové války k nejvýraznějším ženám na Středním východě. Československá důstojnice se nejdříve kvalifikovala jako řidička v britském ATS (Auxiliary Territorial Service – ženský pomocný sbor při pozemní armádě). Když absolvovala důstojnický kurz, často velela konvojům. Služba pro britskou armádu stejně jako židovský původ se jí ale po roce 1948 staly přítěží.“
V roce 1975, tedy v Mezinárodním roce ženy, byl MDŽ oficiálně uznán OSN. K tomuto kroku se následně připojilo mnoho vlád. Jak vidno, MDŽ není totalitním svátkem. Měl by být připomínkou rovnoprávnosti a příležitostí k oslavě úspěchů. Dnem, kdy si připomeneme výrazné a inspirativní ženy.
Ano, máme tu i Den matek, jehož význam je jiný. Slaví jej ženy, kterým bylo dáno privilegium být mámou. Na světě jsou ovšem také ty, které z různých důvodů děti nemají.
Autor: Petra Jungmannová. Zdroj: Rozhovor s Karolinou Stegurovou, autorkou publikace „I ženy chtěly bojovat!“.
