Většina z nás si nepamatuje své rané dětství. Na vině je dětská amnézie, fenomén, který brání vytvoření a uchování vzpomínek na dětství. Tento stav paměti je záhadný i fascinující a je spojen s procesy vývoje mozku, uvádí ve své studii psycholog Romeo Vitelli.
Přestože nám dětská amnézie brání ve vzpomínání na naše první roky života, zůstává toto téma stále zajímavým výzkumným objektem.
Vzpomínky na dětství aneb Dětská amnézie
Máte nějakou vzpomínku na to, co jste dělali, když vám byly dva roky? Nebo dokonce tři? Pokud ne, nejste sami. Většina z nás si nedokáže vzpomenout na nic z dětství. Tento fenomén se nazývá dětská amnézie a je stále záhadou pro psychologii.
Dětská amnézie je schopnost zapomenout na události, které se staly v raném dětství, obvykle před čtvrtým rokem života. Někteří si mohou pamatovat něco z doby, kdy jim byly tři roky, ale jen málo z nás si pamatuje něco z doby do tří let. A i když si myslíme, že si něco pamatujeme, může to být jen pouhá iluze, kterou si mozek vytvořil na základě fotografií, vyprávění nebo fantazie.
Jak je možné, že si nezapamatujeme nic z tak důležitého období našeho života? Existuje několik možných vysvětlení, které se týkají vývoje mozku, jazyka i kultury ve které vyrůstáme.
Mozek se stále vyvíjí
Jedna z hypotéz říká, že dětská amnézie je způsobena tím, že paměťové schopnosti se u malých dětí ještě dostatečně nevyvinuly dostatečně. I když jsou děti schopny vytvářet krátkodobé i dlouhodobé vzpomínky již od šesti měsíců, tyto vzpomínky jsou nestabilní a snadno se ztrácejí. To je proto, že některé části mozku, které jsou zodpovědné za paměť, jako je hipokampus, se vyvíjejí až do sedmého roku života. Hipokampus je klíčový pro tvorbu a ukládání vzpomínek, které jsou spojeny s časem, místem a emocemi. Pokud je hipokampus nedostatečně rozvinutý, může to znamenat, že vzpomínky nejsou dobře zakódovány a organizovány, a proto se stávají nedostupné.
Jazyk je důležitý pro paměť
Odborný výzkum publikovaný na webu Sage Journals tvrdí, že dětská amnézie souvisí s rozvojem jazyka. Jazyk je nejen způsob komunikace, ale také nástroj pro myšlení a paměť. Když děti začnou mluvit, začnou také popisovat a pojmenovávat své zážitky, což jim pomáhá vytvářet smysluplné a trvalé vzpomínky. Děti, které začaly mluvit dříve, si také pamatují více z raného dětství než děti, které začaly mluvit později. To bylo prokázáno v několika studiích, kde se ptali dětí, které měly nehodu a musely jít do nemocnice, na to, co si pamatují. Děti, které byly starší více jak 26 měsíců a už mluvily, si dokázaly vybavit některé detaily, zatímco děti, které byly mladší než 26 měsíců a ještě nemluvily, si nevzpomněly skoro nic.
Kultura ovlivňuje paměť
Poslední možné vysvětlení dětské amnézie je kulturní, jak uvádí ve své studii Qi Wang. Různé kultury mají různé způsoby, jak se dívají na dětství a jak se baví s dětmi o jejich zkušenostech. V některých kulturách, jako je americká nebo evropská, se rodiče často ptají dětí na to, co dělaly, co cítily a co si myslely, a tím je podporují, aby si vytvářely osobní vzpomínky.
V jiných kulturách, jako je čínská nebo indická, se rodiče více zaměřují na to, jak se děti zapojují do společenských aktivit a jak se chovají vůči ostatním, a tím je učí, aby si pamatovaly kolektivní vzpomínky. To se odráží i v tom, jak si dospělí pamatují své dětství. Ti, kteří vyrůstali v individualistických kulturách, si pamatují více z raného dětství než ti, kteří vyrůstali v kolektivistických kulturách.
Dětská amnézie je tedy vskutku složitý a fascinující fenomén, který odráží, jak se náš mozek, jazyk a kultura vyvíjejí a ovlivňují naše vzpomínky. I když si nemůžeme vybavit naše první roky života, tyto zkušenosti nás utvářejí a formují naši osobnost a identitu.
