Děti jsou nejcennějším pokladem lidstva. Všechny si zaslouží být šťastné, na tom se jistě shodneme. Těm z dětských domovů může kromě náhradní rodinné péče pomoci fenomén jménem dobrovolnictví. Co to je a v čem spočívá?
Není to jen možnost chodit za dětmi a pomáhat jim například s domácími úkoly. Dítě si můžete i „půjčovat“ domů, na procházky, na výlety, klidně i na nákupy a další běžné záležitosti. Smyslem totiž je ukázat mu záležitosti, které jsou součástí obyčejného života. Sebelepší dětský domov totiž nenahradí běžné fungování domácnosti. Má-li dítě „svou“ rodinu, je to pro něj obrovský bonus a vzpruha. A když vás pak obejme a řekne: „Teto, já tě mám rád, co víc si přát?“
O možnosti pomáhat jako dobrovolník přímo konkrétnímu dítěti zatím veřejnost příliš neví. Přitom je to jednoduché: Stačí kontaktovat vybraný dětský domov, či dobrovolnické centrum (jedno, v jakém pořadí). Domov po dohodě s vámi pomůže vybrat dítě, které k vám nejlépe „sedne“. Zní to zvláštně, ale je to logické – někdo se spíše postará o maličké dítě, jiný zase o puberťáka. Specifickou kategorií jsou děti s handicapem, i s nimi můžete trávit svůj čas. Webová stránka Spoluživot.cz uvádí: „Většina dětí v dětských domovech netrpí materiální nouzí, jsou však emocionálně deprivované.“
Těžištěm tohoto programu jsou pravidelné individuální návštěvy, při kterých mají děti možnost zažít si péči a pozornost jen pro sebe. Můžete jezdit s kočárkem v parku, nebo vzít dítě za ruku na procházku, dětské hřiště, naplánovat mu nějaký zážitek, jako je třeba návštěva divadla, kina, pouti, ale klidně i něco zdánlivě obyčejného. Děti z dětského domova budou mít určitě zájem i o jízdu autobusem, vlakem, návštěvy nákupních center, cukrárny… Mezi dobrovolníkem (tedy tetou, strýcem, nebo kamarádem) a dítětem vznikne vztah. Je to jen „jeho“ člověk, na kterého se dítě těší.
„Dobrovolník může pomoci dítěti žijícímu v ústavní péči hlavně tím, že má možnost mu zvýšit počet podnětů, kterých se dítěti dostává ve slovní komunikaci, sociální interakci apod. Může na rozdíl od personálu DD pracovat individuálně a poskytovat tak dítěti prostor, který slouží pouze jemu samotnému a nemusí se o tento časový prostor s žádným dalším dítětem dělit. Přítomnost dobrovolníka tak může zkvalitnit život dítěte vyrůstajícího mimo biologickou rodinu,“ píše ve své diplomové práci Jana Bučková.
Jak to chodí v dobrovolnickém centru? Tam je potřeba jedna, či dvě schůzky, při nichž sepíšete patřičné dokumenty (dobrovolnickou smlouvu, pojištění), případně domluvíte další záležitosti. Také projdete psychodiagnostikou a základním výcvikem. Pod tím si nepředstavujte nic děsivého, jde o chvíle strávené příjemným hovorem a získáním důležitých informací. Nutností je také výpis z rejstříku trestů. Dobrovolníkem se může stát kdokoli, kdo má rejstřík čistý a dosáhl věku minimálně 18 let.
Z autorčiny vlastní zkušenosti: Jako dobrovolníci jsme si začali v nedalekém dětském domově půjčovat holčičku (pozn. red.: jméno a další podrobnosti nesmíme z pochopitelných důvodů uvést). Je to krásný pocit, když se na nás „naše“ slečna těší a je s námi ráda. Její radost, když u nás dostane třeba dárky k narozeninám, nebo jí necháme upéct dort, je k nezaplacení. Obohacujeme se vzájemně a je nám spolu krásně. Proto jsme také nakonec od dobrovolnictví postoupili k hostitelské péči. Rozdíl spočívá v tom, že při hostitelské péči u nás slečna může spát, případně můžeme v rámci republiky i cestovat a strávit třeba víkend na chatě, nebo v penzionu. To u dobrovolnictví nelze. Hostitelské péči bude věnován některý z příštích článků.
Dobrovolnictví pro děti z dětských domovů není charita, je to obrovské vzájemné obohacení.
Dle statistické ročenky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo v roce 2023 umístěno v dětských domovech 4 261 dětí. 105 jich odešlo do pěstounské péče, 3 do adopce. Dobrovolnictví je zatím natolik v plenkách, že statistika dobrovolníků není dohledatelná. Co říkáte, zvedneme společně čísla?
Autor: Petra Jungmannová – NašeTéma.
