Když se projdu městem a vidím, jak PET lahve leží na trávníku v parku místo v koši, který je jenom pár kroků, dílem mě to štve a dílem mrzí. Ptám se sama sebe, jestli jsme opravdu takoví barbaři.
Každý musí začít u sebe
Myslím si, že být zelený, tedy myslet ekologicky a nechovat se stylem „po nás potopa“ je záležitostí každého z nás. Není k tomu potřeba sáhodlouhé vědecké vysvětlování. Logicky uvažující člověk snad nepotřebuje odborné studie k tomu, aby pochopil, že by se k planetě měl chovat šetrně, aby vydržela pro další generace. Začít by měl každý u sebe. Třeba takovou zdánlivou maličkostí, že prázdnou láhev od nápoje vyhodí do koše, kam patří. Když to udělá každý, nebo alespoň většina z nás, výsledky se dostaví.
Opakované využití věcí
Naštěstí existuje spousta lidí, kteří ekologický pohled promítají do běžného života v širším měřítku. Snaží se posílat použité věci ještě do dalšího kola. Pro ty, kteří uvažuje ryze pragmaticky a dělají jenom to, co se jim vyplatí, máme dobrou zprávu. Ekonomicky se to vyplatí!
Nepotřebujete stále utrácet za nové a nové věci, když ty staré mohou ještě úspěšně sloužit, přeměněné do jiné podoby. Slovem upcyklace označujeme proces, při kterém se z odpadků stávají předměty původní hodnoty.
Opakované používání
Za otce upcyklace můžeme označit dva muže. Architekta Wiliama McDonougha a chemika Michaela Braungarta. Ti vydali knihu s názvem Cradle to Cradle (česky Od kolébky ke kolébce). Jde o jejich vizi udržitelného designu a udržitelného života.
Publikace vzbudila rozruch. Proč? Protože byla vyrobena z plastu. Inkoust lze ze stránek knihy setřít a znovu využít stejně jako původní surovinu, totéž platí o plastu.
Jak to funguje, vysvětlil Michael Braungart v rozhovoru pro web Leuphana University Lüneburg: „Cradle-to-Cradle (C2C) vnímá všechny materiály jako živiny pro biologické a technologické cykly. Výrobky, které se opotřebovávají, např. podrážky bot, jsou navrženy tak, aby se biologicky rozložily. Všechny ostatní výrobky, např. pračky a televizory, jsou navrženy tak, aby jejich materiály mohly být donekonečna znovu používány ve stejné kvalitě. Cradle-to-Cradle nechce méně odpadu, ale zcela ruší pojem odpad. Nejde o to být méně škodlivý, ale užitečný – i pro budoucí generace.“
Produkt špatného designu
Co si představit pod pojmem „downcyklace“? Je to proces, kdy se nějaký výrobek poté co doslouží, znovu použije k výrobě něčeho méně kvalitního. Třeba když potištěný papír z počítačové tiskárny použijete na výrobu toaletního papíru, Děje se to tehdy, když je původní výrobek nějak kontaminovaný nebo znehodnocený. To platí o potištěném papíru. Z něj zkrátka inkoust dolů nedostanete, i kdybyste se rozkrájeli.
U plastu potištěného inkoustem se to ale podaří. Ani jeden z materiálů přitom neztratí svoji původní hodnotu. McDonough a Braungart tak míří k jádru věci a na svých webech představují svoji vizi upcyklace. Podle nich je odpad vlastně produktem špatného designu. Nejde o marnotratnost konkrétních lidí, kteří kupují stále nové a nové věci. Důležité je navrhnout takové výrobky, které budou mít nulový odpad. V knize uvádějí konkrétní příklad využití zbytků z textilky k mulčování zahrady.
Second hand móda frčí a vydrží
Kdysi se oblečení dědilo. Když bylo víc dětí, ty mladší běžně nosily oblečení po starších sourozencích. Kousky oděvů byly vymyšlené třeba tak, aby se daly snadno povolit pro případ, že nositel přibere. Záložky kalhot umožňovaly jejich prodloužení. Volily se kvalitní materiály, které byly zárukou, že oblečení pár let vydrží.
Pak se objevila rychlá móda na jedno použití. Ta už je naštěstí na ústupu. Lidé objevili kouzlo nákupů v second handech. Tam se dají sehnat nádherné kousky, které si můžete sami upravit, přešít, zkombinovat do originálního modelu. Upcycling v odívání frčí. Těch, kteří ho vyznávají, je pořád víc, a to je pro nás rozhodně prima zpráva.
To je malý příklad upcyklování v praxi, který si může vyzkoušet každý z nás. Ovšem tato myšlenka se dá použít v různých oborech lidské činnosti.
Průmyslový příklad
Jak to vypadá v průmyslu? Koncepce upcyklace Cradle to Cradle se označuje jako C2C. V řadě průmyslových podniků už byl využit. Úplně první vlaštovku představoval na počátku 90. let 20. století projekt na recyklaci živin z biomasy, které se využily jako zemědělské produkty. Provedl ho Hamburský institut životního prostředí společně s Institutem životního prostředí v Brazílii.
Princip tkví podle Hamburského institutu životního prostředí v tom, že se biomasa použije k čištění odpadních vod. Z nich se zpětně získává fosfor a dusík, kterým jsou vody kontaminovány především z průmyslových hnojiv. Tyto prvky přitom patří k základním živinám rostlin a jejich zdroje jsou na Zemi omezené. Takto se mohou znovu využít.
Autor: Helena Stejskalová. Zdroj: Kniha – McDONOUGH William, BRAUNGART Michael. Cradle to Cradle. Random House, 2009.
