Proč je dobré mít v pracovních týmech lidi v různém věku?

Asi jste už viděli inzeráty lákající na „mladý dynamický kolektiv“, což rovnou hodně lidí odradí pokusit se o reakci. Výsledkem jsou firmy plné mladých, kteří jsou v podstatě bezradní. Nemají se od koho učit.

Reklama

Mladý kolektiv může být také příjemný, sympatický, dravý, nebo dokonce i cool podle toho, jak moc odvážný je zadavatel inzerátu. Výsledek je obvykle stejný – ve firmě pracují mladí a single, kterým jako jsou benefity nabízeny jen další povinnosti, tedy školení, povinné víkendové tmelení kolektivu nebo společné návštěvy hospody. Jenže jak stárnou, získávají zkušenosti a mají rodiny, přestává je takový přístup bavit. Firma se jich proto časem zbaví a začíná zase s novými a mladými. A tak pořád dokola.

Jednat s takovou firmou ale nemusí být pro zákazníky a obchodní partnery nejjednodušší. Mladí zaměstnanci sice mohou mít k dispozici hromadu informačních zdrojů, ale obvykle není nikdo, kdo by je naučil, jak s nimi pracovat. Nemají pracovní ani životní zkušenosti, o které by se mohli opřít, ale nemají kde získat firemní paměť, tedy co a jak se ve firmě dosud dělalo, co fungovalo a co ne.

Jsme nepoučitelní?

Během ekonomické krize zhruba před 15 lety se i u nás firmy ve velkém zbavovaly lidí na pozicích středního managementu, typicky čtyřicátníků a padesátníků. Ti totiž odmítali nízké mzdy a jako benefit chtěli spíš příspěvek na důchodové pojištění než juchání při bowlingu. Výsledkem byla totální generační výměna, kdy se na manažerské pozice dostali i dřívější asistenti. Kamarádka z reklamní agentury mi vyprávěla veselé historky z jednání s klienty, na kterých nové „manažery“ musela školit o jejich vlastních produktech. A nejen o nich.

V každé zemi jsou samozřejmě jiné tradice a jiná praxe ve firemním prostředí. Někde hraje nejdůležitější roli věk, jinde délka pracovního poměru, jinde vzdělání nebo vzhled.

Například Ed Macha, prezident a generální ředitel společnosti Reliable Controls Corporation, uvedl pro Newsweek: „Ve svých třiceti letech jsem pracoval v Jižní Koreji. Během schůzek seděl tým u stolu v pořadí podle věku, přičemž starší členové seděli blíže k řediteli. Jako nejmladší člen týmu jsem byl nejdál.“ Izolaci, kterou tehdy pociťoval nejen fyzicky, ale i obrazně si pamatuje dodnes. Sám proto postupuje při budování týmů s různým věkem i původem zaměstnanců odlišně. Ed Macha k tomu dodává: „V mé firmě na jakémkoli projektu pracují pravděpodobně čtyři generace, od Baby Boomers (lidé narození mezi lety 1946 až 1964, pozn. red.) po generaci Z (narození cca 1996 až 2010, pozn. red.). Vždy se jedná o generaci, která se může podílet na řešení projektu. To sice přináší výzvy, ale příležitosti je výrazně převyšují.“

Různé generace jsou přínosem, ne překážkou

Každá z generací má jiné priority, pracovní etiku a hodnoty, styl vedení, používají jiné komunikační prostředky i jiný přístup k pracovnímu a rodinnému životu. Zatímco starší často vytýkají mladým nedostatek motivace, mladší je naopak vnímají jako nadbytečné a neschopné držet krok. Nálepkování je ale nebezpečné pro sebevědomí jedinců a stereotypní uvažování je potencionálním zdrojem konfliktů na pracovišti, což může zhoršovat atmosféru na pracovišti a celkovou pracovní spokojenost zaměstnanců.

Věková různorodost umožňuje vzájemnou inspiraci a přináší nové úhly pohledu. Firmy, které dokáží zvládnout generační spory či otevřená nepřátelství přesměrovat žádoucím směrem, mohou těžit z čerstvých perspektiv mladých a moudrosti starších. Zásadní je především mezigenerační komunikace. Starší zaměstnanci se mohou stát naprosto přirozeně mentory, kteří mladším předávají své zkušenosti, diskrétně je upozorňují na chyby a směřují je k větší efektivitě celého týmu. Mladší své starší kolegy zase mohou obohatit o své technologické zkušenosti a klidně jim dodat novou energii. Střet někdy i šílených nápadů s realitou toho, co jde a nejde v našem prostředí realizovat, může vést ke skvělým příspěvkům.

Bohužel, firmy u nás pořád ještě multigenerační týmy dost často opomíjejí a mezigeneračně přátelských firem tak u nás není mnoho. Takže na jednu stranu zaměstnavatelé pláčou, jak nemají lidi, na druhou stranu starší lidé nemohou sehnat práci. Snad se to do budoucna zlepší.

Autor: Mirka Nová – NašeTéma. Zdroje: NewsWeek | ŠMIŘÁKOVÁ, Hana. Začínající manažeři pohledem jejich o generaci a více starších zaměstnanců. Brno, 2016. Diplomová práce (Mgr.), Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Zakládáme si na tom, aby NašeTéma.cz bylo místem bezpečné diskuze. Přidávání komentářů do diskuze je proto dostupné pouze s účtem na Seznam.cz.

Pokud jste v článku zaznamenali překlep, nesrovnalost či chybu, neváhejte nám, prosím, napsat na email: tym@nasetema.cz. Děkujeme!

Reklama
Reklama
Reklama