V roce 1993 otřáslo britskou veřejností nalezení rozpůleného těla malého hocha. Vyšetřování brzy ukázalo, že nešlo o tragickou nehodu, ale čin dvou pachatelů v dětském věku. Tento případ znovu otevřel složitou otázku reality dětské nevinnosti.
Kdo byl James Patrick Bulger
James Bulger se narodil v anglickém Liverpoolu 16. března 1990 rodičům Denise a Ralphovi. Šlo o první dítě manželského páru, na jehož narození se velmi těšili. Rodina žila sice poměrně skromně, ale spokojeně v malém městě Kirkby v hrabství Merseyside, obklopena příbuznými a přáteli.
Z několika fotografií a videí zveřejněných rodinou je zřejmé, jak radostnou měl malý James povahu a jak se rád smál. Měl milující rodiče, bezpečný domov a před sebou celý život. To se však bohužel mělo změnit.
Osudný den
Pátek 12. února 1993 začal jako každý jiný obyčejný den. Denise se s malým Jamesem rozhodla zajet po obědě do obchodního centra Strand v nedalekém městě Bootle, kde chtěla nakoupit na víkend. O půl čtvrté odpoledne navštívila řeznictví a když platila, ztratila na chvíli syna z dohledu a James vyšel ze dveří obchodu. Jakmile zaplatila, otočila se a zjistila, že James v obchodě není.
Vyšla tedy do haly, rozhlédla se, ale nikde ho neviděla. Začala v ní narůstat nervozita, proplétala se mezi lidmi a snažila se syna zahlédnout, ale marně. Doběhla tedy za pracovníky ostrahy, kteří využili všech svých možností, aby ztracené dítě našli. Když však neuspěli, obrátili se se žádostí o pomoc na policii.
Policie pátrá, celé město je na nohou
Od zmizení malého Jamese uplynulo sotva půl hodiny, což, i vzhledem k jeho nízkému věku, znamenalo velkou šanci, že policisté chlapce brzy najdou. Policie nejprve logicky prohledávala celé obchodní centrum, protože bylo nejpravděpodobnější, že se James zatoulal do některého z obchodů.
Když se však přiblížila zavírací doba centra, bylo zřejmé, že bude nutné pátrání rozšířit nejen do nejbližšího okolí, ale na území celého města. Policisté objížděli ulice ve vozech s tlampači, do pátrání se zapojila Jamesova rodina i místní obyvatelé, ale ani když na město padla noc, nebylo po chlapci ani stopy.
Mrazivé záběry bezpečnostních kamer
Mezitím policie ve spolupráci s ostrahou Strandu prohledávala záznamy více než 15 bezpečnostních kamer a hledala na nich Jamese. Technika v roce 1993 nebyla samozřejmě na takové úrovni jako dnes a první záběry, na kterých je James, se policii podařilo najít až v průběhu noci. Byla to kamera zabírající i prostor před řeznictvím a na záznamu bylo vidět Jamese, jehož jiná kamera zabrala o pár minut později na jiném patře, jak následuje dvojici chlapců. Matka Denise v té době již prohledávala nejbližší okolí prodejny, kde spolu před chvílí nakupovali.
Poté policisté objevili záběr, který následně obletěl celou Británii a mnoho lidí včetně policistů na něj nemůže ani po tolika letech zapomenout. Je na něm vidět maličký James s dvěma většími chlapci, jak míří k východu z centra a jednoho z nich drží s důvěrou za ruku. Od jeho odchodu z řeznictví přitom uplynuly pouze čtyři minuty.
Mnoho lidí se shodlo na tom, že při sledování tohoto záběru se jim svírá srdce a chtěli by zastavit čas, zasáhnout do snímku a vrátit Jamese do náruče jeho rodiny. A to hlavě proto, že dnes už dobře vědí, jaká hrůza malého chlapce teprve čeká.
Marné pátrání
Policie na počátku nevěděla, jestli pátrání směřuje pouze k zatoulanému dítěti nebo jestli jde v tomto případě o únos, ale jak ubíhaly hodiny, bylo jasné, že se muselo stát něco vážného. Policie zveřejnila záběry z kamer a požádala veřejnost o jakékoliv informace, které by vedly k nalezení všech tří hochů, protože dva starší, jejichž věk byl odhadován na 12 až 14 let, mohli mít povědomí o tom, kde se James nachází.
V rámci tiskové konference dostala prostor i Denise, která v slzách prosila o vrácení syna. Všichni prohledávali město kousek po kousku, včetně opuštěných míst, policejní potápěči propátrávali také průplav spojující města Leeds a Liverpool, který byl poblíž nákupního centra.
Hrůzný nález
Intenzivní pátrání pokračovalo i v následujících dnech, ale až v neděli, tedy dva dny po Jamesově zmizení, přiběhla na policejní stanici malá skupina vyděšených mladíků s tím, že nedaleko v kolejišti objevili něco, co připomíná lidské tělo.
Ačkoliv místo nálezu bylo od obchodního centra Strand vzdáleno téměř 5 km, brzy nebylo pochyb, že se bohužel jedná o tělo malého Jamese. Policie tak měla obtížný úkol informovat o tragédii i Jamesovu rodinu…
Kdo jsou vrahové
Pátrání po pachatelích významně posunul vpřed telefonát jedné ženy, která se vrátila z cest a když viděla v televizi záběry z kamer, okamžitě předala policii informaci, že starší chlapce na snímcích poznala, že jsou z okolí a často chodí za školu. Když policisté zjistili, o koho se jedná, zpočátku nevěřili vlastním očím. Šlo o desetileté hochy, Roberta Thompsona a Jona Venablese.
Robert vyrůstal v rozvrácené rodině, kde některé děti již byly v péči sociálních úřadů a policie měla rodinu v záznamech i v souvislosti s alkoholismem a domácím násilím. Jon byl synem rozvedených rodičů, kteří svou pozornost byli nuceni věnovat spíše sourozencům s poruchami učení. Ve škole občas dostával záchvaty a bylo těžké ho uklidnit.
Když si pro chlapce přijeli detektivové, chystali se zrovna do školy. Byli to drobní, vyplašení kluci, kteří vypadali maximálně na 8 let. Odvezli je každého na jinou stanici a za přítomnosti rodičů se jich začali ptát, co dělali v osudný pátek. Oba nejprve tvrdili, že šli jen za školu, ale v nákupním centru nebyli. Nakonec přiznali, že do centra šli, toulali se po obchodech a příležitostně ukradli několik věcí, mezi nimiž byla i plechovka modré barvy a baterie.
Co se stalo na kolejích
Postupně sílilo podezření policistů, že se v případě těchto dvou chlapců nebude jednat jen o únos, když se např. jeden z nich zajímal, zda lze sejmout otisky prstů z lidské kůže. Chlapci v další fázi postupně připustili, že viděli Jamese, odvedli ho ven a zamířili s ním do ulic čtvrti, kterou znali.
Z mrazivých výpovědí chlapců vyplynulo, že cestou nejprve uvažovali, že Jamese strčí na cestu pod auto nebo ho utopí v průplavu. Nakonec s ním pokračovali v cestě, až po téměř pěti kilometrech došli k nákladní trati.
Při výslechu se jeden z chlapců, Jon, zlomil a přiznal, co se opravdu dělo dále. Vyšplhali i s vyčerpaným Jamesem po náspu na koleje a v podstatě ihned začali s brutálním útokem, kdy na obličej malého chlapce vylili ukradenou barvu, házeli po něm cihly a několikrát ho udeřili do hlavy kovovou tyčí, kterou na místě našli.
Jak později vyplynulo z pitevního nálezu, způsobili mu řadu dalších zranění po celém těle, kdy na jeho tváři byla nalezena i stopa boty jednoho z útočníků. Když si mysleli, že je mrtvý, položili jeho do pasu vysvlečené tělo na koleje, aby to vypadalo, že došlo k nehodě. Umírajícího chlapce nechali na místě a odešli do videopůjčovny. James zemřel někdy poté, naštěstí ještě předtím, než nákladní vlak jeho tělo rozpůlil.
Zatímco Jon vinu v průběhu výslechů váhavě přiznal, Robert obviňoval ze všech útoků Jona, přičemž však forenzní důkazy jednoznačně potvrzovaly, že se na útoku podíleli oba.
Proces a další osud pachatelů
Velká Británie je známa tím, že má z evropských zemí jednu z nejnižších věkových hranic trestní odpovědnosti, která v Anglii a Walesu činí 10 let. Pokud se dítě ve věku 10 až 17 let dopustí trestného činu, může být zatčeno. Procesy s těmito dětmi vedou soudy pro mladistvé. Ukládané tresty jsou nižší než u dospělých pachatelů a odsouzení jsou následně posíláni do střežených detenčních zařízení.
U soudu vypovídalo mimo jiné také téměř 40 svědků, kteří v různých fázích dlouhé cesty Roberta, Jona a Jamese od Strandu až k vlakovým kolejím buď viděli nebo s nimi dokonce i hovořili. Chlapci však předstírali, že se jedná o jejich mladšího bratra a i když někteří svědkové viděli i znepokojivé chování vůči malému Jamesovi, nikdo nezasáhl.
Proces, který trval přibližně tři týdny, skončil konstatováním viny obou obviněných, přičemž vzhledem k věku byli odsouzeni k pobytu v detenčním zařízení (odděleně, pozn. red.) na blíže neurčenou dobu. K jejich propuštění došlo v červnu 2001, kdy dostali také novou identitu.
O Robertovi není po propuštění známo, že by se dopustil jakéhokoliv protiprávního jednání, ale Jon si odpykává trest za držení dětské pornografie. Albert Kirby, hlavní vyšetřovatel policie hrabství Merseyside, poukazoval již při vyšetřování na pravděpodobný sexuální podtext vraždy, soud se touto otázkou ale blíže nezabýval a následná práce s pachateli tak nebyls tímto směrem ani zaměřena. Jonovo pozdější odsouzení za mravnostní trestnou činnost týkající se malých dětí však podezření A. Kirbyho bohužel podporuje.
Jamesova památka
Jak řekla v jednom rozhovoru Jamesova matka, s tragédií se vypořádává každý den, ale má další děti a musí to zvládat. Jak dodala, na Jamese myslí pořád, každý den, a také o něm se syny mluví, tak, aby byl i nadále součástí života rodiny.
Denise se také věnuje charitativní práci, založila např. svěřenský fond s názvem „For James“, tedy „Pro Jamese“, mezi jehož cíle patří podpora obětí trestné činnosti, šikany nebo nenávisti, a také ocenění osob, které významně pomohly ostatním nebo celé společnosti. Nechala také zřídit linku důvěry pro rodiny obětí trestných činů, která slouží jak k emocionální a psychologické podpoře, tak např. i pomoci v otázkách právních.
Jak vyplývá ze stránek fondu, celoživotním záměrem Denise je, aby se na Jamese nevzpomínalo jen jako na oběť, ale aby vzpomínky na něj byly pozitivní a aby se jeho jménem mohlo pomáhat potřebným.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Identita Rozparovače odhalena. Sériovým vrahem byl polský holič
Zdroj: BBC.com, forjames.org, BBC.com
