„Prosím, jednou chai latté!“ objednávají si mileniálové předražené našlehané mléko s exotickým kořením. Masala čaj je však starší než celá naše historie! Jeho domovinou je starověká Indie.
Před britskou nadvládou
Kultura starověké Indie se začala psát již minimálně 5 000 let př. n. l. V legendách se objevují králové, kteří popíjeli čaj ze směsi koření na povzbuzení během dlouhých vladařských povinností. Tehdy tento horký nápoj neobsahoval kofein. Černý čaj se začal užívat až s nadvládou Britů. Slovo „chai“ znamená jednoduše čaj. Označením „masala“ se myslí jakákoli směs indického koření.
Staří Indové si po tisíciletí pili pouze horký odvar z koření, zatímco pravý černý čaj jim divoce rostl jako „plevel“ především v oblastech Daarjeelingu, Manipuru, Assamu a v Nágských horách. Nenacházíme však žádné pádné důkazy o tom, že by Indové běžně pili čaj. Západní mocnosti si po dlouhou dobu vesele dováželi čaj pouze z Číny, dokud si v 17. století nevšimli zvláštního křoví v indické oblasti. Což přispělo k bojům o moc nad touto nádhernou zemí.
„V roce 1824 byly v kopcích podél hranice mezi Barmou a indickým státem Assam objeveny čajovníky,“ píše Sinnathurai Sivasubramaniam ve slovníku Britannica pod tématem čajové nápoje.
Chai masala dnes
Obyvatelé Indického poloostrova začali černý čaj pít ve velkém až počátkem 20. století. Protože čaj byl pro běžného člověka příliš drahý, doplňoval se kořením a pro přizpůsobení indické chuti ještě cukrem a mlékem. Na začátku předchozího století bylo běžným zvykem používat i mléko buvolí, které je výživnější a tučnější, a tím pádem má bohatší (ale i ostřejší) chuť. Tento úzus se lišil region od regionu. V některých oblastech byl jednoduše chov buvolů rozšířenější než chov krav.
S narůstající oblíbeností se chai masala se stal nedílnou součástí indické kultury. V praxi to vypadá tak, že na každém nádraží vaří chaiwala (prodejce čaje, pozn. red.) horký a silně štiplavý chai v hliněném hrnci, který se nazývá chai kulvar. Představte si, že jste unavený cestující. Nacházíte se uprostřed podzimu, venku není zrovna nejtepleji. Nemůžete se nikde extra zahřát, proto jdete ke stánku a koupíte si masala čaj.
Jak chutná pravý čaj masala?
Zkuste si vybavit vůni svařeného vína, v kterém je podobné koření jako v chai masala. Toho se napijete a ucítíte velmi silný a sladký černý čaj s mlékem, propojující se se srdcem chuti masala čaje (často kardamom, badyán a skořice). O několik vteřin později vám do nosu lehce stoupne ostrost dlouhého pepře a zázvoru, které začnou mírně pálit na jazyku a ozdravovat naše dýchací cesty. Pak čaj dojde do žaludku, kde díky přidanému anýzu (nebo i fenyklu) vytvoří léčivý film.
Jak si udělat doma masala chai?
Pro ochutnání výše popsané slasti se si sežeňte sypaný čaj masala, který cca 5–10 minut povařte, sceďte a můžete pít. Sypaný čaj však můžete i jednoduše nasypat i do sítka, zalít vroucí vodou, zakrýt malým talířkem a za 15 minut máte připraven ten samý nápoj.
Rychlejší infuzi energie do těla umožňuje úprava čaje metodou CTC (Crush Tear Curl). V prodejně s čaji si můžete pořídit tento čaj (cejlon, kenya nebo assam). Pak skočte do obchodu s orientálními potravinami pro dáta masala – speciální směs na masala čaj. Do cca 300 ml vody nasypejte lžíci čaje, lžíci koření, přikryjte a za 10 min slijte, oslaďte podle chuti a přidejte mléko.
Čaj se dá pít i samotný, ale cukr s mlékem jeho chuť podtrhne. Masala čaj je vhodný i pro veganská mléka. Na obzvlášť líné chvilky si můžeme koupit i čaje v pytlíčku, ty však bývají velmi slabé.
Tento posilňující nápoj vám při nepřízni počasí dokáže vzpružit unavenou mysl a zahřát celé vaše bytí. Masala chai podaný právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebujete, zahřeje celé vaše bytí. Toto je původní význam pojmu masala chai, který s běžně prodávaným instantním nápojem ze směsi cukru a maltodextrózy s trochou koření, nemá žádnou souvislost.
Autor: Martina Hokszová. Zdroje: Kniha – MILTNER, Vladimír. Lékařství staré Indie. 3. vyd. Hradec Králové: Svítání, 2003. ISBN 80-86198-22-7. Kniha – THOMOVÁ, Soňa; THOMA, Zdeněk a THOMA, Michal. Příběh čaje. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-447-2. Britannica
