Dnes se bez elektrických hudebních nástrojů neobejde téměř žádná kapela. Tušíte ale, že první nástroj na elektrický pohon je dílem českých ručiček? Jeho autorem byl Prokop Diviš.
Prokop Diviš zapálený pro elektřinu
Cesta Prokopa Diviše (1698–1765), vlastním jménem Václava Divíška, k elektřině nebyla úplně přímočará. Protože byl studijně nadaný, zasedl do lavic jezuitského latinského gymnázia ve Znojmě. Do školy ho zapsali už s příjmením Diviš. Peníze mu zajistilo stipendium od premonstrátů z kláštera v Louce u Znojma. Roku 1720 do něj jako novic vstoupil, přijal řeholní jméno Prokop a po šesti letech byl vysvěcen na kněze. Učil teologii a přírodní vědy. Pro přírodní úkazy projevoval stále větší zapálení. A to doslova. Fascinovala ho elektřina. I když získal v roce 1733 teologický doktorát v Salzburku, jeho vztah k náboženství v porovnání s nadšením k přírodním úkazům postupně ochladl.
Zařízení ze skleněné koule
Do klášterního života se Prokop krátce zapojil jako podpřevor. V roce 1736 zamířil ve funkci faráře do Přímětic u Znojma, ale více než kazatelnu si oblíbil svoji badatelskou dílnu. Měl v ní klid na pokusy. Samozřejmě se věnoval jen statické elektřině, protože lidstvo zatím na vynález prvního zdroje elektrického proudu teprve čekalo.
Leydenská lahev spatřila světlo světa až v roce 1745. Diviš si sestrojil vlastní zdroj statické elektřiny, který nazval elektrum. Šlo o skleněnou kouli, která rotovala na dřevěné hřídeli poháněné klikou. Výboj se rodil pomocí otáčení koule a jejího tření o polštářek zhotovený z telecí kůže (jde o podobný princip jako tření liščího ohonu a ebonitové tyče). Díky zkazkám o svých experimentech dokonce Prokop Diviš dostal roku 1750 pozvánku k císařskému dvoru, kde pokusy osobně předváděl Marii Terezii a jejímu manželovi Františkovi Štěpánovi Lotrinskému.
Ovečky neměly pochopení
Diviše nadchly blesky za bouřky. Pochopil, že jsou tvořeny elektrickým výbojem. Silným podnětem k výzkumu atmosférické elektřiny se stala smrt petrohradského profesora Georga Wilhelma Richmanna (1711‒1753) po zásahu bleskem. Proto už 15. června 1754 vztyčil Prokop na své faře povětrnostní stroj na odsávání elektřiny z oblak.
Obyvatelé Přímětic ale neměli pro jeho výzkumy žádné pochopení a nerozuměli jim. Štvalo je, když je během svých kázání kritizoval, a proto si něj často a rádi stěžovali vrchnosti. „Vadil jim údajně nedostatek pozornosti věnované povinnostem faráře i podivná kázání, ve kterých je jejich duchovní pastýř prý dokonce nazýval šelmami. Otec Prokop Diviš byl však nad podobné malichernosti povznesen,“ píše Petr Dvořáček v knize Zajímavosti z české historie.
Když nastalo v roce 1759 sucho, farníci hned ukázali prstem na Diviše. Viníkem byl prý on. Sestrojil prapodivný železný kříž na vysokém stožáru se spoustou tyčí opatřených pouzdry s kovovými pilinami. Dílo bylo k zemi upevněno pomocí železných řetězů. Tenhle nesmysl se podle jejich názoru stal příčinou sucha a neúrody. Vždyť sám farář jim přece tvrdil, že zažene mraky a přitáhne slunečné počasí!
Američana předběhl
Proto během noci na 10. března 1760 přímětičtí uvolnili řetězy, které kříž poutaly se zemí. O zbytek se postaral vítr. Ukázalo se ale, že bleskosvod při bouřce skutečně funguje. Náboj odvádí do země a ten potom neškodí jinde. Šlo tedy o hromosvod v dnešním slova smyslu.
Prokop Diviš ale předpokládal, že jeho zařízení z mraků elektřinu rovnou odsaje a k bouřce vůbec nedojde. V tom se ovšem spletl. Když mu jedno dílo zničili, vybudoval v roce 1761 druhý bleskosvod, který instaloval rovnou na věž přímětického kostela. Tam už se zlomyslní farníci tak jednoduše nedostali. Jak se později zjistilo, Prokop Diviš vyhrál svůj závod o sestrojení bleskosvodu a právem mu dnes patří světové prvenství. Američanovi Benjaminovi Franklinovi (1706‒1790) sice podobná myšlenka vrtala v hlavě už roku 1749, ale do díla se pustil až roku 1760, kdy už měl Divišův stržený bleskosvod za sebou šest let provozu.
Nahradil celý orchestr
S nápady, jak elektřinu využít v praxi, šel Prokop Diviš ještě dál. Myslel si, že kdyby se zvířata na porážce usmrcovala pomocí elektřiny, měla by chutnější maso. Předpokládal také, že pokud by se elektřina zavedla do kliky u dveří domu, potenciální zloději by neměli šanci. Roku 1753 elektřinu zapojil i do hudby. Vytvořil klávesový nástroj zvaný Denis d´Or (Zlatý Diviš), který disponoval 3 klaviaturami a 790 kovovými strunami. Ovládal se pomocí tří pedálů.
„Umí díky svým vlastnostem nahradit celý orchestr,“ vyjádřil se o tomto divu osobně württemberský farář Johann Ludwig Fricker, který si fungující zařízení mohl osobně prohlédnout.
„Zásobení elektrickou energií zajišťovalo napojení na tzv. leidenské lahve, které fungovaly jako kondenzátor a zásobárna elektrické energie. Úkolem elektřiny bylo „čistit“ zvuk strun,“ uvádí David Hainall na webu Prima ZOOM. Do dnešních dnů se nástroj ale bohužel nedochoval. O tom, jak vlastně fungoval, můžeme jen spekulovat. „Na základě dobového popisu se také předpokládá, že Prokop používal elektromagnety, ale tato hypotéza je velmi nepravděpodobná, protože elektromagnetismus se stal součástí vědecké diskuse až kolem roku 1820,“ píše se v článku autora s přezdívkou 42 na webu Insounder.
Stopy nenávratně mizí
Prokop Diviš zemřel 21. prosince 1765. Co se dělo s nástrojem po jeho smrti? Prý nadchl i císaře. „Roku 1784 navštívil loucký klášter Josef II. při své inspekční cestě související s výnosem o rušení klášterů. Mniši mu zřejmě ve snaze odvrátit zrušení svého kláštera předvedli i Denis d´Or. Rozhodnutí sice nezvrátili, nástroj však císaře okouzlil natolik, že nařídil, aby byl při konfiskaci klášterního majetku převezen ke dvoru do Vídně, kde na něj s velkým úspěchem koncertoval mnich Norbert Wieser,“ uvádí Dvořáček ve své knize Zajímavosti z české historie.
Hudební instrument skončil kdesi v císařských sbírkách, odkud ho později převezli do dnešní Bratislavy. Tady ale jakékoliv zprávy o něm končí. Můžeme tedy jenom hádat, kam vlastně zmizel.
A proč si vysloužil titul zlověstný? „Podle některých dobových zpráv totiž prý přístroj napodobující zvuky dechových a smyčcových nástrojů dokázal náhodně při syntéze zvuků dokonce zabít hudebníka,“ uvádí web Insounder. Elektřina za určitých okolností zřejmě probila někam, kam se dostat neměla. Pro takové tvrzení ale nemáme žádné důkazy.
Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: ČT24, Prokop Diviš: Vylíčení jeho života a zásluh vědeckých. (Nakl. České Akad. Císaře Františka Josefa pro Vědy, Slovesnost a Umění, 1899), Kniha – Zajímavosti z české historie (Petr Dvořáček, Agentura Rubico s.r.o., 2012).
