Kdo by neznal slavnou Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Slavný příběh lásky se probírá ve školách v hodinách literatury. Logicky se proto nabízí otázka, zda se zakládá na skutečnosti.
První verze příběhu
Story zakázané lásky není nic nového pod sluncem. Vyskytuje se v mnoha podobách v literatuře po celém světě. Zkusíme se o tom přesvědčit. Vezměme si dílo římského básníka Publia Ovidia Nasa, který tvořil na přelomu našeho letopočtu. V jeho díle bychom našli zřejmě první dochovanou literární verzi lásky dvou mladých lidí, kterým házeli klacky pod nohy jejich rodiče, kteří se vzájemně nenáviděli.
Když se jejich potomci do sebe zamilovali, zprávy o jejich vztahu byly pro ně jako rudý hadr na býka. Jde o milence, dívku jménem Thysbé a mladíka Pyrama, který uvěřil tvrzení, že jeho láska Thysbé zemřela. Řecký autor Xenofon z Efesu v době na přelomu 2. a 3. století n. l. si přijal ve vyprávění o Anthei a Habrokomovi podobný vzor.
Vykreslení charakterů
Pak se s podobnými příběhy doslova roztrhl pytel. Italský básník Dante Alighieri ve své Božské komedii, sepsané v letech 1307-1321, už zmínil přímo jména dvou rodů, a to Cappaletti a Montecchi. Na něj navázal jeho krajan Luigi da Porto. Ten ve svém příběhu Giulietta a Romeo vykreslil i spoustu dalších postav, jejichž charaktery známe od Shakespeara.
Máme na mysli třeba Merkucia nebo Tybalta. Podle Martina Hilského, který přeložil do češtiny řadu Shakespearových děl, je to právě Portův příběh, který v Shakespearovi zanechal největší stopy. Také Ital Matteo Bandeo, vypravěč lidových příběhů, se nejvíce proslavil historií dvou nešťastných milenců. Jeho dílko bylo přeloženo do angličtiny.
Roku 1562 sepsal Angličan Artur Brook dílo nazvané „Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě“. V něm se už objevila i příjmení znepřátelených rodin. Romeus byl označen jako Montague, Julietta Capiletová. I toto patrně posloužilo Shakespearovi jako předloha k jeho práci.
Politika rozdělila rody
Slavný dramatik v roce 1595 představil světu Romea a Julii. Pokud byste pátrali, zda rodiny těchto, nebo podobných jmen existovaly a žily v Itálii, uspěli byste tak napůl. Ve Veroně se opravdu ve 20. letech 12. století vyskytovala kupecká rodina příjmením Montague.
Podle dobových zpráv její příslušníci nepatřili zrovna mezi hodné občany. Poměrně často se údajně dostávali do sporů. Největší napětí prý vládlo mezi nimi a jistou rodinou Sambonifaciů.
Proč? Z politických důvodů. Každá rodina stála na úplně opačné straně spektra a nenávist mezi nimi se proto dala doslova krájet. Zda se ale do sebe zamilovali jejich potomci, o tom bohužel bližší zprávy nemáme.
Balkonová scéna? Pouhá fantazie
Jisté je, že italská Verona na příběh lásky láká davy turistů. Vyhledávanou atrakcí se zde stal balkon domu, který údajně patřil rodině Kapuletových. Právě tady měla očekávat Julie svého milovaného. Dům zvaný Casa Giulietta je gotický, cihlový, pochází ze 13. století. Stojí na ulici Via Cappello, nese číslo 23. Možná vás napadne Cappello je trochu podobné jménu Kapulet, ale to je asi tak všechno, co má dům s příběhem Romea a Julie společného.
Jednoduše veronští chytili příležitost za pačesy a využili romantické legendy ke své propagaci. Koneckonců, proč ne. Zní to krásně. Jenom je potřeba dodat, že Shakespeare se tady rozhodně neinspiroval. To za něj udělal už Porto. Romeo a Julie neměli s Veronou nic společného.
„Ve Veroně nebyly původně doma ani jako literární postavy, do ní je ze Sieny přesadil až Luigi da Porto, který jim taky kolem roku 1530 dal zhruba dnešní jména,“ uvádí vše na pravou míru Milan Lukeš v historické revue Dějiny a současnost. Celá balkonová story je dílem umělecké fantazie autora.
Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: Kniha – SHAKESPEARE, William: Romeo a Julie, Edice Knihy Omega, 2015, ISBN 978-80-7390-263-6, DějinySoucasnosti, Medium
