Atmosféra viktoriánské Anglie láká tajemným kouzlem. Londýnskými uličkami se plíží vysoký kostnatý muž. Pronásleduje zločince. Příběhy geniálního Sherlocka Holmese čtenáři hltají i 137 let od jejich zrodu.
Sherlock Holmes a první případ
Osud románového doktora Johna H. Watsona se podobá osudu jeho tvůrce, Skota Arthura Conana Doyla (1859–1930), který si v roce 1882 založil soukromou oční praxi v Portsmouthu. Ze začátku k němu moc pacientů nechodilo.
„Jeho klientela mu dopřála spoustu času na čtení, psaní,“ zmiňuje web Encyklopedie Artura Conana Doyla. Vymyslel si proto legendárního detektiva Sherlocka Holmese. Ten roku 1887 vyřešil svůj první případ pod názvem Studie v šarlatové.
Holmesovým věrným společníkem se stal doktor Watson. Ani on zřejmě neměl ve své ordinaci příliš mnoho práce. Vždy si totiž našel čas, aby svého přítele doprovázel při řešení případů.
Brilantní určení diagnózy
Měl Holmes nějaký živý vzor? Ano. Stal se jím Joseph Bell, jeho profesor z medicíny na Univerzitě v Edinburghu, který se vyznačoval bystrým úsudkem. „Dr. Joseph Bell byl známý tím, že prováděl přesné diagnózy svých pacientů na základě takových detailů, jako jsou vzorce opotřebení kalhot, držení těla a celková dispozice,“ píše David W. Brown na webu Mental Floss. Literární Holmes medicínu také studoval, ale protože měl spoustu jiných zájmů, školu se neobtěžoval dokončit.
Hrdina přerostl přes hlavu
Sherlock Holmes si velice rychle získal řadu příznivců. Poté, co o něm Doyle napsal jednu sbírku povídek a dva romány, začal mu hrdina svojí popularitou přerůstat přes hlavu. „Holmes mě odvádí od lepších věcí,“ stěžoval si podle Encyklopedie Britannica. Rozhodl se proto v roce 1893 ukončit jeho život.
V povídce Poslední případ ho nechal zemřít pádem do Reichenbašských vodopádů ve Švýcarsku poté, co se zde utkal se svým zločineckým rivalem profesorem Jamesem Moriartym. „S těžkým srdcem beru do ruky pero, abych napsal tato poslední slova, v nichž navždy zaznamenám jedinečné dary, jimiž se vyznačoval můj přítel pan Sherlock Holmes,“ píše John Watson v povídce, která vyšla v prosinci 1893 v časopise Strand.
Pod ohromným tlakem
Britům, kteří si svérázného detektiva oblíbili, se to nelíbilo. „Protesty lidu proti Holmesově smrti byly velké; muži nosili černé smuteční pásky, britská královská rodina byla rozrušená a více než 20 000 čtenářů zrušilo předplatné populárního časopisu Strand, v němž se Holmes pravidelně objevoval,“ uvádí Encyklopedie Britanicca. Ovšem spisovatel odolával.
Větší přínos světu viděl ve svých historických románech. „Trvalo to osm let, ale v roce 1901 byl tlak veřejnosti tak velký, že Conan Doyle napsal novou povídku Pes baskervillský, v níž Holmes před svým pádem vystupoval,“ píše Jennifer Keishin Armstrongová na webu BBC. Čtenáři román přijali s nadšením.
Doylovi nezbylo nic jiného než Sherlocka znovu oživit. Provedl to v povídce Prázdný dům, vydané v roce 1903. Návrat vysvětlil obratně. Ve skutečnosti prý zemřel Moriarty a Holmes svoji smrt jenom předstíral.
V knize rekordů
Detektiv se stal tak oblíbeným, že ho mnozí Britové považují za reálnou postavu. Důkazem jsou i dopisy, které dodnes chodí na Holmesovu údajnou londýnskou adresu Baker Street 221 B. Spousta lidí ho žádá, aby jim pomohl vyřešit zapeklité zločiny. Marně.
Podle Guinessovy knihy rekordů je Sherlock Holmes druhým nejčastěji ztvárňovaným literárním hrdinou ve filmu a televizi. Jenom do roku 2012, kdy mu tento titul byl přiznán, se na plátně objevil celkem 254krát. Předčí ho jenom Drákula, který má na svém kontě 272 filmů. Sherlocka si zahrálo 75 herců.
Samostatné příběhy
Proč si Sherlock Holmes získal popularitu hodnou celebrity, zatímco příběhy jiných viktoriánských detektivů dávno zavál prach? Detektivka se v 19. století stala velice oblíbeným žánrem. Rostl masový trh hladový po levné beletrii.
Koupit si časopis Strand si mohly dovolit i chudší vrstvy. „Když Conan Doyle psal své povídky, uvědomoval si, že seriálové příběhy upadají u čtenářů v nemilost – bylo snadné prošvihnout jedno číslo a ztratit tak kontinuitu v pokračujícím příběhu,“ píše Brown na webu Mental Floss. Proto každý příběh psal jako samostatný.
Tři konvence detektivky
Vytvořil tři hlavní konvence detektivního žánru. Jde o poněkud duchem chudého přítele detektiva, kterému je třeba všechno vysvětlit. Dále je nezbytná postava arcizločince, Napoleona zločinu, jak dodává Encyklopedia Britannica. Do třetice jde o využití forenzní vědy při řešení případů, což zmiňuje na svém webu kriminální historička E. J. Wagnerová.
O vědeckých metodách slavného detektiva napsala dokonce i celou knihu Věda o Sherlocku Holmesovi: Z Baskervillského zámku do Údolí strachu, skutečná forenzní věda za největšími případy velkého detektiva. Dva příklady z mnoha: Ve Studii v šarlatové šlo o zkoušku krevních skupin. V případu nazvaném Znamení čtyř se jednalo o otisky prstů.
Autor: Helena Stejskalová.
