V roce 1977 se malé členky skautské organizace sjely na tábor, aby si užily dva týdny her a dobrodružství. Hned první noc však jejich léto skončilo, když byly tři jejich kamarádky ráno nalezeny zavražděné. Dodnes nebyl tento případ oficiálně uzavřen, i když moderní věda v podstatě přinesla jeho rozluštění, na které čekala celá Oklahoma.
Malé skautky a Camp Scott
V Oklahomě, v okrese Mayes, leží městečko Locust Grove, na původním území indiánského kmene Čerokiů, respektive Čerokézů. V okolních lesích se nacházel tábor zvaný Camp Scott, kam každoročně jezdily malé skautky, aby tady strávily dva týdny poznáváním přírody, hraním her a navazováním přátelství.
Psal se 12. červen 1977, kdy autobusy opět přivezly dívky na tábor. Mezi nimi byla i osmiletá Lori Lee Farmer, devítiletá Michele Heather Guse a desetiletá Doris Denise Milner, které doma říkali Denise.
Lori byla drobná holčička, klidná a bystrá, která se velice ráda starala o své mladší sourozence a v táboře měla oslavit své deváté narozeniny. Michele byla spíše tichá, spolehlivá a ráda sportovala. Nejstarší Denise byla od malička velice zvídává, uměla číst, psát a počítat dávno před nástupem do školy, milovala lidi a chtěla být u všeho, co se dělo. Až do posledního dne před odjezdem na tábor byla z prázdninového dobrodružství nadšená, ale pak najednou řekla, že jet nechce. Máma ji uklidňovala s tím, ať jede a uvidí, jak se jí tam bude líbit a kdyby tam nebyla spokojená, přijedou pro ni.
V autobuse si Denise sedla vedle vedoucí a ta její mámě slíbila, že na ni dá pozor. Po příjezdu do tábora ji předala další vedoucí, Carle Wilhite, na kterou působila jako výjimečná, citlivá bytost s dospělou duší a chtěla se postarat o to, aby jí vybrala ty správné spolubydlící, aby se na táboře cítila dobře a našla přátelství. Carla jí za spolubydlící vybrala právě Lori a Michele, s tím, že díky jejich povahám by z nich mohly být kamarádky na celý život.
První a poslední táborový večer
Když si dívky vybalily věci a trochu se zabydlely, čekala je společná večeře ve vzdáleném jídelním stanu. V průběhu večeře však přišla silná bouřka, která nedovolila věnovat se venkovním aktivitám, a tak skautky zpívaly táborové písně a psaly dopisy domů. Když se déšť trochu zmírnil, rozešly se do svých stanů, vedoucí zkontrolovaly, že jsou všechny ve spacácích, uklidňovaly ty, kterým bylo smutno, zhasly a šlo se spát.
Denise v dopise mámě napsala, že se jí na táboře vůbec nelíbí, že tam nechce zůstat a chce domů. Dopis podepsala „tvoje milující dítě Denise Milner“.
Šílené zvuky a hrůzný ranní nález
Carlu Wilhite v noci probudil divný, hlasitý zvuk, který nikdy předtím a nikdy potom neslyšela, nebyl lidský ani zvířecí, něco mezi řevem a sténáním. Vstala a snažila se pomocí baterky zjistit, o co jde, ale jakmile udělala pár kroků, zvuky přestaly, což se párkrát opakovalo, než zcela utichly a Carla se vrátila do stanu. Jak sama říká, dodnes si neodpustila, že nešla dál, že nezkoušela zjistit, odkud ty strašné zvuky vycházejí a kdo nebo co je vydává.
Když Carla ráno jako první ze všech vyšla ze stanu, všimla si v dálce, že na stezce do tábora leží spací pytle. Napadlo ji, že je tam holky jen nechaly, že je zvedne a pověsí, aby uschnuly, ale když přišla blíž, zjistila, že v jednom ze spacích pytlů je dívka, jejíž nahé tělo částečně leželo na stezce a bylo na první pohled zřejmé, že je mrtvá.
Nález ji samozřejmě vyděsil a nejprve se domnívala, že se snad děvče v noci polekalo bouřky, vyběhlo ven a nešťastně narazilo do stromu. Zalarmovala ostatní vedoucí a všechny běžely zkontrolovat, jestli jsou dívky ve stanech. Zjistily, že v nejvzdálenějším stanu, který byl trochu stranou od ostatních, a kde spaly Denise, Michele a Lori, nikdo není. Probudily hlavní vedoucí a jejího manžela, který byl kvalifikovaný zdravotník, všichni běželi na stezku a zjistili, že ve spacácích jsou tři dívky bez známek života a že byly zřejmě zavražděny. Na místo byla samozřejmě ihned přivolána policie.
Celá Oklahoma na nohou
Vyšetřování bylo od počátku velice komplikované, vedle policistů a vyšetřovatelů se do pátrání zapojila i média a běžní občané, se společným cílem, kterým bylo vypátrat a potrestat pachatele tak strašného činu.
Zatímco se zjišťovala totožnost mrtvých dívek a zajišťovalo se místo činu a sběr důkazů, pro ostatní skautky byly zajištěny autobusy, které je měly odvézt domů. Čekání rodin na návrat jejich dětí bylo traumatické, protože se vědělo jen to, že tři dívky zemřely, ale dosud nebyly oficiálně ztotožněny, a tak čekající rodiče jen doufali, že se jim právě jejich dcerka vrátí. Autobusy měly navíc hodinové zpoždění. Když se potvrdilo, kdo jsou oběti, čekal policisty těžký úkol informovat o tom rodiče holčiček.
Co se stalo malé Lori, Michele a Denise
Z pečlivě vedeného vyšetřování vyplynulo, že Lori a Michele byly nejprve ubity ve stanu, zřejmě ve spánku, a poté ve spacích pytlích odneseny ven. Denise byla rovněž odnesena ven, sexuálně napadena a následně uškrcena. Některé články uvádějí sexuální motiv u všech tří dívek, ale dokument věnující se podrobně tomuto případu, kde se k němu vyjadřují přímí účastníci vyšetřování, spojuje tento motiv pouze s Denise, kterou si možná pachatel pro tento čin dopředu vyhlédl. Bylo totiž zřejmé, že se někdo cizí po táboře pohyboval ještě před činem.
Harvey Pratt, kriminalista Státního vyšetřovacího úřadu státu Oklahoma, uvedl, že ho šokovalo, že ti, co objevili spacáky, se spokojili s tím, že se v nich rýsovala těla, protože jen tělo Denise bylo částečně venku, a nikdo nezjišťoval, jestli další dvě holčičky nejsou ještě naživu. Pitva sice poté prokázala, že byly již delší dobu po smrti, to ale nálezci nemohli vědět. Na jejich obranu je ale potřeba říct, že je také možné, že tak jednali v šoku z toho, že se v táboře vůbec něco tak hrozného stalo.
Kam vedlo vyšetřování
Pátrání naznačovalo, že by pachatel mohl být Indián, což vydedukoval Harvey Pratt, sám indiánského původu, a to zejména na základě ohňů, které byly nalezeny v blízkosti. Hned věděl, že to bude velká komplikace, a to z více důvodů.
Vztahy původních obyvatel a „bělochů“ byly v té době ještě hodně napjaté a komunita Čerokézů i příslušníků dalších kmenů byla velice semknutá a rozhodnutá chránit své členy. Navíc panovalo přesvědčení, že pokud by jako pachatel byl označen někdo z nich, bylo by to účelové a nepravdivé. Jedním z nalezených předmětů, které souvisely s tímto činem, byly také svatební fotografie, což byla indicie, která vyšetřovatele přivedla na stopu Gena Leroye Harta, Čerokéze, který je kdysi pořídil v rámci vězeňského zaměstnání. V okolí místa činu se našla řada věcí a mezi nimi i velká ruční svítilna, jejíž světlo bylo přelepeno páskou tak, že jí pronikal pouze tenký, ale intenzivní paprsek světla. Stejná páska byla nalezena i na místě, kde byly nalezeny fotografie. Na svítilně byl sice otisk prstu, ale bohužel jen částečný.
Gene Leroy Hart byl v době činu již čtyři roky na útěku z vězení, kam byl poslán za únos a znásilnění dvou mladých těhotných žen de facto na doživotí. V roce 1977 se ještě neprováděly testy DNA, a zajištěné stopy nevedly jednoznačně k jedinému pachateli, přesto však nepřímých důkazů bylo dost na to, aby byl Hart v roce 1978 vypátrán a obviněn. K jeho dopadení přispěly i vztahy Harveyho Pratta s Čerokézy, které nakonec přesvědčil, že je třeba Harta vydat. Díky špičkové obhajobě byl však Hart nakonec v roce 1979 obvinění z vraždy holčiček soudem zproštěn, ale zároveň byl vrácen do vězení, kde měl zůstat do konce života za své předchozí činy. Ještě v témže roce zemřel ve vězení na infarkt, což samozřejmě také znamenalo, že si vzal do hrobu i pravdu o tom, zda vraždy spáchal nebo ne. Případ tak zůstal i nadále s otevřeným koncem.
Přinesly testy DNA odpověď?
Do dnešního dne je tento zločin považován za nejhorší v celé Oklahomě a lidé si ho dodnes velice dobře pamatují. Stejně tak ani policie případ napořád neodložila a postupně využívala nových metod, které do kriminalistické práce přinášel vědecký pokrok.
Tak byl v roce 1989 podroben zkoumání vzorek semene, který se našel uvnitř spacího pytle, kde byla nalezena Denise. Výsledkem však byla opět jen částečná shoda se vzorky, které byly odebrány Hartovi. Ani následné podrobnější testy DNA, prováděné v dalších letech, zejména v roce 2017, nevedly sice k jednoznačnému určení pachatele, ale pomohly vyloučit všechny podezřelé, s výjimkou Gena Leroye Harta.
Případ sice nadále zůstává oficiálně otevřený, přesto však mohou rodiny Lori, Michele a Denise alespoň trochu klidněji spát s vědomím, že to s největší pravděpodobností byl Hart, který naštěstí nežije někde spokojeným životem a nepředstavuje nebezpečí pro další nevinné oběti.
zdroje: nytimes.com, people.com, oklahoman.com
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: V Andách našli paleontologové kostru jednoho z nejstarších dinosaurů
