Mramorová socha Davida uchvacuje publikum už stovky let a z Michelangela učinila jednoho z nejslavnějších renesančních umělců. Toto mistrovské dílo však prošlo rukama hned několika sochařů.
Skvostná socha Davida, která dosahuje výšky pět a půl metru a váží zhruba šest tun, dokonale vystihuje krásu mužského těla. Je ideálně štíhlé a svalnaté a má symetrickou krásnou tvář, v níž se zračí výraz odvahy a odhodlání. Antonio Forcellino ve své knize uvádí: „Davidovo tělo zobrazuje krásného mladíka, který si je vědom své odvahy a síly.“ Je inspirován pověstí o Davidovi a Goliášovi, muž je však znázorněn sám, jelikož se má nacházet ve chvílích předcházejících bitvě s Goliášem.
Střídající se sochaři
Zajímavé je, že socha byla vytesaná z jednoho kusu bílého mramoru, který pochází z lomů v Carraře v Toskánsku. Mramorová deska byla původně objednána v roce 1464. Než se však dostala do rukou Michelangela, prvotní práce provedl italský sochař Agostino. Podařilo se mu však pouze vytvarovat nohy, načež se práce na soše vzdal. Vojtěch Volavka se ve své knize Michelangelo domnívá, že mramorový blok zkazil, a proto ze zakázky raději odstoupil.
Jeho místo převzal Antonio Rossellino, který však s prací také příliš nepokročil. Mramorový blok měl údajně tolik nedokonalostí, že by mohla být ohrožena stabilita díla. Za to sochař nechtěl být zodpovědný. Započaté dílo tak zůstalo přes čtvrt století opomenuto a leželo na nádvoří Opery del Duomo.
Mladý nadějný umělec
V roce 1500 konečně započaly snahy nalézt umělce, který by sochu dokončil. Byť na mysl přišli jiní slavní renesanční umělci, mezi nimiž byl například i Leonardo da Vinci, nakonec byl vybrán Michelangelo Buonarroti. Bylo mu sice teprve 26 let, ale byl již považován za významného umělce. A volba to byla správná, jelikož vytvořil dechberoucí dílo, které je obdivováno i o stovky let později.
O Michelangelovi se mluví jako o umělci, který byl posedlý dokonalostí a neustále hledal ideál krásy. Vše, co tvořil, si dlouze promýšlel. Když nebyl spokojen, klidně své dílo zničil. Možná proto socha Davida dostala takovou podobu, jakou má dnes. Nese charakteristické prvky Michelangelova stylu – realistické znázornění napjatých šlach a svalů, nenásilná gesta a oči, které vypovídají o napětí momentu, v němž je postava zachycena. Nebýt jeho úpěnlivé touhy vytesat živoucí obraz krásy, patrně by měla socha mnohem střídmější podobu. To by určitě platilo, pokud by se díla ujal jiný sochař. Giorgia Vasari na webu galerie Accademia zmínil, že se žádné jiné umělecké dílo Davidovi v žádném ohledu nevyrovná.
Podle životopisce Ascania Condiviho Michelangelo pracoval na soše v nejvyšším utajení. Spal jen minimálně, dokonce v oblečení a botách. Natolik byl svým dílem uchvácen. Práce na soše nakonec trvala od září 1501 až do května 1504, přičemž do té doby své dílo ukrýval před zraky všech. Když však byla socha Davida odhalena lidem, užasli.
Vady na soše
Byť socha Davida působí dokonale, možná až nadpozemsky, má na sobě určité vady. Nedlouho po svém odhalení došlo k odlomení levé paže. Stalo se tak během povstání v roce 1527, kdy demonstranti odhodili židli, která soše na třech místech paži přelomila. V roce 1991 pak na sochu zaútočil italský umělec jménem Piero Cannata, který jí zlomil jeden prst.
Poukázat lze i na oči, které údajně nebyly dokončeny, nicméně díky výšce sochy si této skutečnosti dlouho nikdo nepovšiml. Odhalil to až výzkum The Digital Michelangelo Project, který byl proveden ve 20. století na Stanfordské univerzitě. Poskytl kompletní snímky sochy, které odhalily, že Davidovo levé oko hledí dopředu, zatímco pravé oko je zaostřeno na vzdálené místo. Nebyl to nakonec Michelangelův záměr? Avšak s jeho smyslem pro detaily a dokonalost by bylo prazvláštní, pokud by své dílo předvedl vadné. Na druhou stranu však možná chtěl právě určitou nedokonalostí soše dodat lidskost.
Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroje: Kniha – VOLAVKA, Vojtěch. Michelangelo. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. Kniha – FORCELLINO, Antonio. Michelangelo: Nepokojný život. Vyšehrad 2012. ISBN: 978-80-7429-244-6. Kniha – CONDIVI Ascanio. The Life of Michelangelo. Pennsylvania State University Press. 1999. ISBN: 978-0-271-01853-9.
