Jedna z legend říká, že uvnitř hory Blaník odpočívají rytíři, kteří zemi přijedou na pomoc, až se ocitne v nouzi. Její okolí je navíc dosti záhadné. Někteří lidé přísahají, že je zde možné cestovat časem.
Jak to všechno začalo…
Pověsti o blanických rytířích se začaly šířit v 15. století v době, kdy došlo k bitvě u vesnice Býkovice, která ležela na úpatí Blaníku. Nepřátelé byli za podivných, až zázračných okolností poraženi. A možná pávě tato událost dala za vznik legendě o vojsku, které českému národu vyrazí na pomoc, až mu bude nejhůře.
Tradovalo se, že patronem a velitelem rytířů je svatý Václav, který je vyvede z hory, jakmile se národ ocitne v tísni. „A hora se otevře a král Václav na bílém koni jeda a říšský prapor v ruce, vyrazí se svatým zástupem a svede s nepřáteli krvavou bitvu. Rybník, který je nyní vysušen na patě Blaníka, naplní se krví pobitých. Rytíři krále Václava však poženou nepřátelé přes hranice země a pak uloží se k věčnému pokoji,“ popisuje legendu Michal Navrátil v knize Proroctví, písně a básně o Blaníku. V Čechách tak nastane opět klid a mír.
Kdy však tento čas nadejde? V dobách Aloise Jiráska to patrně nebylo, ostatně jak sám pověst poeticky líčí, Blaník má být ještě dlouhý čas uzavřen. „Ale tomu již dávno Blaník uzamčen, vážně, až zachmuřeně shlíží na osamělou, od světa odlehlou krajinu, jako by trud teskné dumy na něm a všude kol spočíval. Svatováclavské vojsko spí. Ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšího nebezpečenství, až se na naši vlast sesype tolik nepřátel, že by celé království rozneslo na kopytech svých koní,“ píše Alois Jirásek v knize Staré pověsti české.
Sama krajina nám nakonec poví, že tento čas nadešel. Příroda vydá znamení, která předpoví příchod zásadních změn. „Tenkráte budou vidina znamení: uschnou vrcholy stromů v Blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý, uschlý dub, a pramen u skály se tek rozvodní, že se bystřící dolů povalí. Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem,“ dodává Jirásek ve své knize.
Cestování časem
Spící armáda však není jedinou tajemnou pověrou, o níž si po staletí místní obyvatelé šeptají. V okolí hory Blaník, dokonce i uvnitř ní, mělo podle různých pramenů docházet k cestování časem. Na několik příběhů upozornil i sám Alois Jirásek. Nejčastěji bylo zmiňováno, že se lidé zhruba na rok ztráceli. Jedno takové vyprávění mluví o kováři, který byl pozván neznámým rytířem do hory, aby mu okoval koně. Za svou práci však dostal pouze pytel smetí, načež s ním mrsknul před horou k zemi a nechal ho tam ležet. Až později zjistil, že se obsah pytle se v prostoru mimo magické prostředí hory změnil na dukáty.
V dobách národního obrození se pak šířila historka o kameníkovi Václavovi, který se v roce 1868 vydal do lomu pro kámen, který měl být využit do základů Národního divadla. Nešťastně uklouzl a zřítil se do rokle. Vyvázl bez zranění a po návratu vypověděl, že se ocitl v neznámém sále, kde se následně setkal s významnými osobnostmi, jako byl Karel IV. nebo Konstantin s Metodějem. Předpokládal, že se ztratil na 18 dní, ve skutečnosti však uplynulo 18 let.
Každá pověst má do jisté míry pravdivý základ, který je však postupně mytizován a obalován smyšlenkami. Lidé se tak snaží dodat všedním věcem trochu pohádkovosti a určité naděje. Není tomu jinak ani v tomto případě, čas rytířů již dávno pominul. „Blanický příběh je stále aktuální, protože naděje, že nám někdo přijde na pomoc, je uklidňující. Dle mého soudu se mýtus oživuje vždy, když se něco v národě děje. Když vyvstane potřeba pomoci,“ říká historička Eva Doležalová v pořadu Českého rozhlasu „Jak to bylo doopravdy„.
Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma.
