Otázky sociálního a nemocenského pojištění stále patří k ožehavým tématům diskusí. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, kdy myšlenka podpory lidí v nouzi získala svou první ucelenou koncepci?
Stávka kvůli zpožděným mzdám
Pojďme se vrátit do minulosti. Podpora potřebných, tedy hlavně starých a nemocných občanů, přicházela na přetřes už v dávné minulosti, protože každý člověk nebyl vždy schopný postarat se o sebe sám. Leckdo se mohl dostat do potíží a neměl nikoho, na koho by se mohl obrátit o pomoc, když přišel o práci, nebo náhle onemocněl. Nemusel ale ani o zaměstnání přijít, stačila jenom opožděná výplata peněz za odvedenou práci, jako se to stalo dělníkům na stavbě egyptské královské hrobky pro faraona Ramese III. roku 1159 př. n. l. v Dér-el-Medíně u Théb.
„Dělníci čekali 18 dní po výplatě a odmítli čekat déle. Odložili své nástroje a vydali se na pochod do Théb, aby se domáhali toho, co jim bylo dluženo,“ uvádí novinář Joshua J. Mark na webu Worldhistory. Došlo tak k první doložené stávce v dějinách. Egyptská vláda nakonec dlužné mzdy zaplatila.
První pokusy o koncepci
Co se dělo v dalších historických etapách? Přístřeší a almužnu těm, kteří se dostali do problémů, poskytovala ve středověku církev. Řemeslné cechy se také snažily podporovat své členy v nesnázích. Později se objevovaly první snahy řešit situaci celoplošně a zásahem státu. Například v roce 1601 byl v Anglii přijat tzv. chudinský zákon s cílem poskytovat pomoc chudým. Rakouská monarchie zase zaopatřila státní zaměstnance, a to dvěma zákony z let 1771 a 1781. Penze náležela těm, kteří se po minimálně deseti letech služby stali neschopnými práce, a také vdovám a sirotkům po zaměstnancích.
Moc dělnických organizací rostla
Sociální a nemocenské pojištění v dnešním smyslu tohoto slova ale vzniklo až v 80. letech 19. století. Německý kancléř Otto von Bismarck se stal jeho průkopníkem. Všiml si, že dělnické svépomocné spolky mají stále větší členskou základnu a podporu, protože v továrnách panovaly tvrdé pracovní podmínky. Pokud dělník přišel o práci, či onemocněl, neměl téměř žádné prostředky na živobytí. Často na jeho výdělku závisela i celá rodina. Proto rostla důležitost a síla dělnických organizací. To nešlo přehlédnout.
Kancléř bedlivě sledoval, jak roste spolupráce mezi dělnickými odbory a některými zaměstnavateli a dospěl k názoru, že zavedení sociálního pojištění je nezbytné.
Příklad pro ostatní
Zákon o povinném nemocenském pojištění přijalo Německo v roce 1883. Dvě třetiny příspěvku podle něj pocházely od zaměstnavatele, třetina od zaměstnance. O rok později začal platit zákon o úrazovém pojištění a v roce 1889 o pojištění pro případ invalidity a stáří. Bismarckovým cílem bylo dostat takto dělnické podpůrné spolky pod dozor státu. Představovaly totiž mocnou politickou sílu, která disponovala poměrně vysokým obnosem peněz z vybraných příspěvků. To bylo pro německou vládu nebezpečné.
Rakousko-Uhersko podobný model následovalo v roce 1888 ve formě zákonů 1/1888 o úrazovém pojištění a 33/1888 o nemocenském pojištění. Systém přejaly i další země, hlavně ty pod německým kulturním vlivem.
Československý zákon o nezaměstnanosti
Odlišná situace panovala ve Francii, kde v roce 1905 začalo fungovat dobrovolné pojištění v nezaměstnanosti, ale povinné nemocenské pojištění bylo schváleno až v roce 1930.
„Dva nejdůležitější systémy – německý a francouzský – si byly podobné ve svých snahách pokrýt dělnickou třídu, kombinovat starobní a invalidní pojištění a dotovat pojistné prostřednictvím příspěvků zaměstnavatele a státního přídavku ke každému splatnému důchodu. Lišily se způsobem výpočtu pojistného, výší důchodů a administrativními opatřeními,“ uvádí historik Abe Bortz na webu Socialwelfare Library. Rakousko-uherský koncept, vycházející z německého, později přejalo i nově vzniklé Československo, a to zákonem o nezaměstnanosti 63/1918 Sb., schváleným 10. prosince 1918.
Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: Kniha – Dušan Janák – Kapitoly z dějin sociální práce, Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, 2011, MUNI, Kapitoly z historie sociální práce a vybrané osobnosti
