Milovník tropické přírody z Jižní Moravy, který se jednoho dne rozhodl začít žít v Amazonii, pokračuje v psaní svého seriálu. Dnes si řekneme více o tom, jak je to uprostřed pralesů s dostupností elektřiny, vody a plynu – tedy věcí, které většina lidí v Česku považuje za naprosté samozřejmosti.
Život Čecha v amazonském pralese
Jelikož řadu lidí zajímá, jak jsem se do amazonského pralesa vlastně dostal, co tu dělám, co zajímavého jsem zažil, rozhodl jsem se psát tento seriál.
„Narodil jsem se v roce 1982 v Brně a již ve věku cca 5 let jsem oznámil své mamince, že jednoho dne budu studovat biologii a později pracovat v tropických deštných lesích v Brazílii. Nakonec jsem ale skončil v peruánském regionu Loreto, kde žiji uprostřed divočiny se svou místní partnerkou, jejím synem a spoustou zvířat,“ řekl na úvod volného pokračování o svém životě v Amazonii zahraniční redaktor NašeTéma Jiří Černý.
Řada lidí se mě v různých diskusích ptá, jak přesně je to v amazonském pralese s pitnou (i užitkovou) vodou, s elektřinou a s plynem. Proto jsem dospěl k závěru, že by nebylo na škodu se těmto tématům věnovat trochu podrobněji.
Elektřina
Elektřina se postupně zavádí na více a více míst, nicméně často jde o velice zdlouhavý proces, který komplikuje velká byrokracie. Stále ale samozřejmě existuje spousta lokalit, kde stále dostupná není. Někteří lidé mají benzínové generátory, ale ty jsou drahé a navíc hlučné (alespoň na můj vkus). Jiní žijí úplně bez elektřiny a své mobilní telefony a další zařízení nabíjejí u šťastnějších sousedů.
Určitou ironií je, že elektřina tu funguje lépe než v řadě malých vesniček v České republice. Sám jsem v jedné takové několik let žil, a především v zimním období byly výpadky proudu dosti časté, přičemž oprava některých z nich zabrala klidně i den a půl (třeba v případě, že na vedení spadly stromy).
Tady k výpadkům naštěstí tak často nedochází, a pokud už se to stane, obvykle trvají tak půl hodiny – hodinu. Rychlost, s jakou Peruánci tyto závady odstraňují, mě upřímně řečeno až překvapila.
Elektrické rozvody jsou tu podle očekávání řešeny úplně jinak než v Česku. Na nějaké normy můžete rovnou zapomenout – prostě natáhnete kabel a na jeho konec umístíte zásuvku či nějaké svítidlo. Spousta domů ostatně ani nemá žádné vnitřní stěny, do kterých by teoreticky bylo možné kabely schovat.
Určitou zajímavostí je, že elektřina se zde v podstatě vůbec nepoužívá k vaření. Když jsem si svého času chtěl pořídit kombinovaný sporák s elektrickou troubou, nepodařilo se mi najít jediný obchod, který by ho nabízel. Troubu jsem tak nakonec musel koupit samostatně.
Voda
V jedné debatě se kdosi pozastavoval nad tím, proč si tolik lidí v Amazonii staví domy v blízkosti řek, kde hrozí riziko záplav. Odpověď je přitom úplně jednoduchá – aby měli přístup alespoň k užitkové vodě. Potrubí tu totiž opravdu není položené všude a situace navíc není úplně jednoduchá ani tam, kde je.
Jak jsem již napsal v předchozím dílu svého seriálu, voda z trubek teče jen v určitém časovém rozmezí, například mezi 11:30 a 13:00, nebo v noci. To znamená, že nezbytně potřebujete velkou plastovou nádrž („tanque“), kterou v této době pomocí elektrického motorku naplníte a následně čerpáte vodu z ní.
V případě, že žijete někde, kde rozvody nejsou, vám nezbývá než zachytávat do barelů dešťovku či nosit vodu právě z nějaké řeky či potoka. Další možností může být zkusit si vyhloubit vlastní studnu.
Vodu z kohoutku dlouhodobě piju (přestože obecně se to nedoporučuje) a dosud jsem kvůli tomu žádný zdravotní problém nikdy neměl. Z přírodních zdrojů si pak troufnu pít výhradně hluboko v pralese, nikdy ne v blízkosti „civilizace“. Taková voda nám slouží výhradně k praní prádla, umývání nádobí, koupání, uklízení atd.
Plyn
Plyn je zde k dispozici jen v bombách, což má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že můžete používat sporáky či jednoduché plotýnky v zásadě kdekoliv. Naopak nevýhodou je, že bomba není právě lehká a dostat ji na nějaké těžko přístupné místo, kam není možné dojet v mototaxi ani na samostatné motorce, může být pořádná dřina.
Když k tomu připočítáme cenu, která není na místní poměry právě nízká, není divu, že leckde je mnohem lepší připravovat jídlo normálně na dřevě či dřevěném uhlí. Já osobně to vlastně i preferuji, protože maso má pak znatelně lepší chuť.
Pro úplnost dodávám, že plyn se opravdu kupuje jen kvůli vaření, tudíž bomba je dostačující (vydrží vám i pár týdnů). Topit tu totiž v žádném případě nepotřebujete a o koupání v horké vodě z pochopitelných důvodů rovněž nikdo moc nestojí.
Předchozí články o životě v amazonském pralese
Z Brna do amazonského pralesa: Jak to všechno začalo?
Z Brna do amazonského pralesa: Začátky v Iquitos
Z Brna do Amazonského pralesa: Jak se bydlí v Amazonii
Autor: Jiří Černý (redaktor trvale žijící v Amazonii).
