Douglas Adams sice ve svém kultovním díle Stopařův průvodce po Galaxii tvrdí, že stačí ručník, ale my zajdeme trochu dál. Během loňského stopování po Evropě jsem se naučila, co si sbalit a co mít neustále po ruce. Také umím perfektně napsat ceduli a zaujmout správný postoj na kraji silnice.
Loni jsem vyrazila s kamarádkou stopovat po Evropě. Zvládly jsme to do Holandska a Itálie. Není však důležité kam, ale spíše jak. Důležité je dobře se sbalit, mít otevřenou mysl a nechat se svézt kamkoliv, kam to zrovna vyjde. Dát si předem cíl má smysl pouze v případě, že máte lístky na festival a jedete stopem, chcete vidět konkrétní město nebo vylézt na konkrétní horu. V opačném případě se ptejte řidičů, kam jedou.
Pokud máte vybavení (nezmrzli byste ani nezmokli), můžete jet prakticky kamkoliv. Stopování po Evropě má tu výhodu, že když vám dojde čas na návrat, stačí sednout na nejbližší letadlo a jste za pár hodin doma.
Co si vzít s sebou
Ledvinka a pohledy, dvě nejdůležitější věci stopaře. Proč? Protože do ledvinky si dáte mobil, doklady a peníze. Tím pádem o ně nejen nepřijdete, ale také nebudete muset sundávat batoh, kdykoli budete něco potřebovat a přendávat věci, když ho na chvíli někde necháte. Pohledy jsou zase odměnou pro všechny, kteří vám během cesty pomohou. Požádáte někoho o pitnou vodu? Směňte ji za pohled vašeho města.
Co si tedy sbalit, aby vám nic nechybělo?
Základem je kvalitní krosna. Myslete na to, že ji budete mít na zádech celé dny. Představa hodinového postávání u silnice je dobrá tak leda do filmu. Pokud nebudete stopovat úplně mimo civilizaci, pravděpodobnější je, že půjdete z auta do auta. Co do té krosny dát? Vodu a jídlo řešit nemusíte. Kde jsou auta, jsou i obchody a pitná voda. Žádné týdenní zásoby do batohu.
Především vám nesmí chybět spacák, karimatka a celta. Pro vaření bude potřeba mít s sebou vařič, bombu, sirky, nádobí, zavírací nůž a otvírák na konzervy. Sbalit si nezapomeňte ani oblečení, kosmetiku a veškerou elektroniku.
Myslete na déšť. Sbalte si pláštěnku, pod kterou se vlezete s batohem, a nepromokavé obaly na oblečení a elektroniku.
Jak správně postávat u krajnice?
Ceduli do ruky, na ni fixem velká písmena a batoh na záda. Bez cedule a batohu není všem řidičům na první pohled jasné, co po nich chcete. Hlavně na benzinkách a odpočívadlech, kde je jdete oslovit přímo. Řidiči často spěchají, jsou unavení z práce a chtějí co nejrychleji odjet. Cedule a batoh jsou mezinárodní poznávací znaky. Vyhnete se tak zdlouhavému vysvětlování. Stačí pozdravit, ceduli do ruky a počkat na první reakci. Pokud je pozitivní, můžete se dát do řeči.
Kam jsme v loňském roce dostopovaly?
S kamarádkou jsme vyrazily z Prahy. Dojely jsme jedním stopem k hranicím s Německem, kde jsme chytly Holanďany vracející se z maďarské Ozory. První noc jsme spaly na střeše jejich bytného auta. Bylo to super, nebe plné hvězd, jen na nás nad ránem padla rosa a na té kovové střeše jsem parádně promrzla. Druhou noc jsme spaly u nich doma. Druhý den nás vzali k okraji Amsterdamu, kde jsme sedly na metro. Ve městě jsme zůstaly několik hodin.
Další dvě noci byly víceméně probdělé na benzínových pumpách. Projely jsme znova Německo a dostopovaly až na Lago di Garda. Jezero v Itálii, kde jsme se rozhodly zůstat celé tři dny. Po dnech strávených u dálnic a na cestě to byl velký relax. Při zpáteční cestě jsme musely šlápnout do kopce, abychom se dostaly do sousední vesnice v horách, odkud se nám podařilo odjet stopem.
Zpáteční cesta byla náročná, ale užila jsem si ji. Když jsem doma zadala vše do mapy, zjistila jsem, že jsme stopem zvládly ujet během osmi dnů tři tisíce kilometrů. Do té doby jsem neměla představu, jak rychlé stopování je. Musím ale říct, že jsme měly skutečně štěstí na lidi.
Nejvíce mi v paměti utkvěl Polák, který nás vzal nevyspalé nad ránem uprostřed Německa. Po cestě, během které poslouchal polský hip hop, nám při zastávce na odpočívadle připravil obložené chleby. Také jsem se poučila, že se nevyplatí přespávat v italských parcích. Nad ránem se v nich totiž spouští automatická závlaha trávníků. Super byl i starší český pár, který nás na zpáteční cestě vysadil v Česku v malé vesničce u splavu, kde jsme si mohly pohodlně ustlat.
Co si zjistit, než začnete stopovat?
Než se rozhodnete pro konkrétní zemi, měli byste si zjistit, jak jsou nastaveny místní zákony. Ne všude je stopování legální. Ne všechny země, kde stopování legální je, vám umožní stopovat, kde se vám zachce.
Ověřte si, jak je to se spaním venku, konkrétně se stanováním, abyste pozdě večer neskončili v chráněném parku, kde je problém i bivakování.
Je vhodné si předem také zjistit čísla na záchrannou službu a policii dané země. Myslete na vlastní bezpečnost a domluvte se s někým, komu se pravidelně ozvete, že jste v pořádku. Největší šanci chytit stop má sice žena, která je sama, ale pokud můžete, jeďte raději ve dvou. Dvě holky chytnou stop stejně dobře jako jedna. Pokud si místo kamarádky vezmete s sebou muže, budete o to víc v bezpečí.
Autor: Ema Hrušková. Zdroj: Vlastní zkušenosti redaktorky NašeTéma Emy Hruškové.
