Každá část Itálie vypadá trochu jinak a vyznačuje se odlišnými zvyky, přírodou i architekturou. Itálie je zemí, která se na mapě podobá kozačce. Celý ten podpatek dole je Salento. Charakteristická je úžasná příroda a olivové háje táhnoucí se na ožehlé trávě. Hlína je tam červená a sluníčko pálí jako v exotické destinaci.
Města jsou v Salentu celá z bílého kamene, vápence zvaného „pietra leccese“ (v překladu kámen z Lecce). Tento materiál byl pro tamější obyvatele snadno dostupný a opracovatelný. Není vlastně vyloženě bílý, ale citronově nažloutlý. Z tohoto kamene jsou postaveny sebevědomé kostely, paláce a veřejné budovy ve stylu baroka. Světlé barokní stavby působí kulatěji a masivněji v porovnání s těmi českými.
Tři místa, která musíte vidět
Lecce
Město Lecce je díky své krásné architektuře nazýváno „Florencií jihu“ nebo „barokní Florencií“. Město sice nemá hrad, ale když projdete jednou z bran, které jsou součástí hradeb města, skrze romantické uličky se dostanete k velkému množství kulturních památek, jako je Bazilika svatého kříže vysoká až do nebes a římský amfiteátr. Centrem dění je zde Náměstí sv. Horatia (Piazza San Orzo), radnice a na ní nalepený kostelík sv. Marca.
Otranto
Salento je trochu nešikovně postaveno, bez jakékoli ochrany úplně na konci Itálie a moře z obou stran. V minulosti bylo toto území postiženo různými tahanicemi a nájezdy cizích kultur.
Otranto to odskákalo především v roce 1480, kdy město vyplenili Turci. Lino De Matteis ve své knize „Il grande Salento“ poznamenává: „Obyvatelé se bránili odvážně, ale přes 400 obránců města v čele s vojevůdcem i arcibiskupem bylo nemilosrdně zmasakrováno.“
Nájezdníci odtáhli ženy a děti do otroctví a zbylým mužům, kteří odmítli islám, usekli hlavu, nebo je rozčtvrtili. Ostatky 800 obětí tureckého vpádu jsou vystaveny za oltářem v Kapli mučedníků. Při pohledu na oltář zblízka na vás dýchne smrt. Nebo si alespoň budete připadat jako v románu Umberta Eca.
Pokud se chcete pokochat něčím méně temným, jistě oceníte, že jih Itálie byl silně ovlivněn byzantskými vlivy. V Otrantu naleznete jediný byzantský chrám, nyní kostel sv. Petra, jenž je zachován v původní podobě. Otrantu vévodí dominanta robustního hradu omývaného mořem.
Santa Maria di Leuca
Mys Santa Maria di Leuca stojí úplně na konci špičky italského podpatku. Pod kopcem si můžete nasednout na loďku a podívat se po jeskyních. Na kopci se nachází mystický kostel Panny Marie na konci světa, kde naleznete obraz Panny Marie konající zázraky a překvapivě i obraz českého světce sv. Jana Nepomuckého, kterému byl podle legendy vyříznut jazyk. Na „konec světa“ se dostal údajně přes Florencii.
Vedle obrazů vás zde čeká překrásná vyhlídka na spoj jónského a jaderského moře, kde můžeme vidět tzv. čáru, tedy křížení mořských proudů v zátoce mezi mysy Punta Meliso a Punta Ristola. Pokud je příznivé počasí, uvidíte až do Albánie a Řecka.
Příroda, pláže a dobré jídlo
Ne všichni jsou na památky, někteří jdou radši na pláž. „Porto Badisco je spíše koupalištěm než skutečnou pláží, kde se skáče ze skalní římsy do hluboké vody nebo se brodí z místa, kde se spouštějí lodě,“ píše Abigail Starková na webu La Vita Roma.
V Salentu naleznete i krásné pláže např. na místě, kterému se přezdívá Maledivy Salenta. Je to trasa vedoucí směrem od Torre Vado, kde najdete písečné pláže. Jedna z nich se jmenuje Pescoluse.
V létě se na plážích konají tradiční vystoupení tarantely. Salento má také specifické jídlo. Vaří se tam placaté, kulaté těstoviny nazývané ouška (orrecchiette), které následují suchary ve tvaru briošek nazývané „friselle“. Tento chléb se namočí do vody, po 5 minutách se vyndá a jí se spolu s rajčaty a olivovým olejem. Dále můžete ochutnat ledové espresso s mandlovým mlékem a mnoho dalších dobrot a zamilovat se tak do Itálie, neboť láska prochází žaludkem.
Autor: Martina Hokszová. Zdroje: Vlastní zkušenosti redaktorky Martiny Hokszové. Kniha – De Matteis, L. Il grande Salento. Glocal Editrice, 2016. La Vita Roma
