Do italských Pompejí se v letošním roce vrátí gladiátorské zápasy. Podle ČTK půjde ale jen o několik speciálních akcí pro turisty. Ti budou moci zhlédnout zápasníky jako z dob starého Říma v historicky věrných oděvech bojující tehdejšími technikami. Informovala o tom agentura ANSA.
Do amfiteátru v archeologickém parku Pompejí také několikrát dorazí v dobové výzbroji skupiny římských legií, jejichž členové předvedou i slavné bojové želví formace zvané testudo. A gladiátoři budou trénovat jako kdysi v gladiátorských školách.
První představení se uskuteční už 7. dubna, pak 19. května a 8. září a bude jich vždy několik za den. „Návštěvníci si připlatí pouze pět eur navíc ke vstupnému do archeologického parku, uvedla ČTK.
Antický přístav Pompeje, který leží nedaleko Neapole, byl zničen při erupci sopky Vesuv v roce 79 našeho letopočtu. Spolu s ním byla zasypána popelem či zavalena sopečnou lávou a bahnem také římská města Herculaneum, Stabiae a Oplontis.
Obyvatele zastihla katastrofa nepřipravené a mnoho z nich poté zatuhlý popel věrně zachytil v posledních okamžicích života.
Archeologický park Pompeje, který je rovněž památkou UNESCO, patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům v Itálii.
Historie Gladiátorských her
O zrodu gladiátorských her se stále vedou debaty. Obecně je známo, že pravděpodobné jsou dvě verze.
Řecký historik Nikolaos z Damašku žijící v prvním století před naším letopočtem se domníval, že se jedná o původně etruskou tradici. Avšak na druhou stranu Livius ve svých Dějinách za zakladatele tradice označuje obyvatele jihoitalské Kampánie.
To, že pravdu má pravděpodobně jistý Livius, dokládá zrod prvních kamenných amfiteátrů právě v Kampánii, konkrétně v Pompejích a v Capui. „Tam se navíc nacházely první ludi (pl., singulár ludus), tedy gladiátorské školy,“ píše Michal Syřínek na webu Válčníci starých časů.
„Pro Etruskou variantu pak má svědčit mimo jiné zase etymologie slova lanista (vlastník, nebo provozovatel ludu) a vyobrazení pro změnu v etruských hrobkách, které jsou ale mladší než hrobka v Paestu,“ doplňuje Syřínek.
Autor: Lenka Michálková. Zdroj: ČTK
