Během 30 let družicového pozorování údaje ukázaly, že výška hladiny oceánu stoupá stále rychleji. „Špička globální hladiny moře podle průzkumů nastala v roce 2023,“ uvádí NASA ve své analýze. Podle predikcí by se pak mohl zlomovým stát rok 2050.
„Globální průměrná hladina moří vzrostla od roku 2022 do roku 2023 asi o 0,76 centimetru, což je téměř čtyřikrát více než v předchozím roce,“ uvedla ve čtvrtek NASA, přičemž „významný skok“ připisuje silnému jevu El Niño a změně klimatu. Analýza provedená NASA je založena na více než 30 letech satelitního pozorování. K prvotnímu vypuštění satelitu došlo v roce 1992 a k poslednímu v roce 2020.
Od roku 1993 se celkově hladina moří zvýšila asi o 10 cm. Tempo vzestupu se také zrychlilo, dokonce se více než zdvojnásobilo – z ročních 0,17 cm v roce 1993 na současnou míru 0,43 cm za rok.
„Současná míra zrychlení znamená, že jsme na dobré cestě přidat dalších 20 centimetrů ke globální průměrné hladině moře do roku 2050,“ řekla Nadya Vinogradova Shiffer, ředitelka týmu NASA pro změnu hladiny moře a programu oceánské fyziky ve Washingtonu.
Dodala, že ve srovnání s minulým stoletím by během příštích tří desetiletí mělo dojít k dvojnásobnému množství změn, a vytvořila tak možný obraz budoucnosti, kde jsou povodně mnohem častější a katastrofičtější než dnes.
Bezprostřední příčinou takového skoku je El Niño, které nahradilo La Niñu v letech 2021 až 2022, kdy hladina moře stoupla asi o 0,20 cm. El Niño je přirozený jev počasí spojený s narušením vzorců větru, což přináší vyšší teploty povrchu oceánu ve východním a středním Pacifiku.
El Niño, které se objevuje v průměru každých 2 až 7 let, obvykle trvá 9 až 12 měsíců a může způsobit extrémní jevy počasí, jako jsou požáry, tropické cyklóny a dlouhotrvající sucha.
Naproti tomu La Niña je počasí charakterizované neobvykle nízkými teplotami v Tichém oceánu. Oba klimatické jevy tak zřetelně ovlivňují vzorce dešťových a sněhových srážek i hladiny moří po celém světě.
„El Niño vyprodukuje velké množství deště, které normálně padá na pevninu, skončí v oceánu a dočasně zvedne hladinu moří,“ řekl Josh Willis, výzkumník hladiny moří v NASA’s Jet Propulsion Laboratory (JPL).
V tomto zrychlujícím se trendu je ale také vidět zřetelná lidská stopa. „Soubory dlouhodobých dat, jako je tento třicetiletý satelitní záznam, nám umožňují rozlišovat mezi krátkodobými účinky působícími na hladinu moře, jako je El Niño, a trendy, které nám říkají, kam se hladina moře pohybuje,“ podotýká Ben Hamlington z JPL.
Technologické inovace v průběhu let přinesly větší přesnost měření. Například radarové výškoměry odrážejí mikrovlny od mořské hladiny a zaznamenávají dobu, za kterou signál doputuje zpět k satelitu. Zaznamenávají také sílu zpětného signálu. Svá data poté porovnávají s jinými zdroji, jako jsou měřidla přílivu a odlivu nebo satelitní měření atmosférické vodní páry a zemského gravitačního pole.
Autor: Pavla Krejčí. Zdroj: NASA.