REKLAMA

Víte, od kdy v Praze fungovala první veřejná toaleta?

Ocitli jste se v centru města a náhle se vám začalo chtít na velkou nebo na malou. Co teď? Spásou bude vypátrat v okolí veřejnou toaletu. Jak to tam ale bude vypadat? A od kdy se taková WC používají?

REKLAMA

Hororový zážitek

Zkušenosti s veřejnými toaletami bývají různé. Když vystoupím v Praze na Roztylech z autobusu a nutně si musím odskočit, nastává problém. Tamní toalety u vstupu do metra totiž připomínají spíše scénu z hororu. Pokud jste někdy měli stejnou cestu a také vás potkalo nutkání, budete asi stejného názoru. V jiných stanicích metra jsou ale toalety mnohem hezčí a komfortnější. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak veřejné toalety vypadají? A kdy vlastně vznikly?

Kapacita 50 osob

Zdaněním veřejných toalet se proslavil římský císař Vespasianus. Pro Římany tato místa nepředstavovala jenom oázu, kde si mohli ulevit. S vykonáním potřeby si dávali na čas a úkon pro ně představoval společenskou záležitost. Na WC se scházela spousta lidí.

Archeologové měli podle webu Nature možnost na římském Palatinu prozkoumat toalety s kapacitou 50 osob. Občané na záchodcích diskutovali o životě i o politice. Císař se stal po zdanění terčem kritiky, protože za republiky byly toalety zdarma. Senátoři si mysleli, že platba za tyto služby by jim znepřátelila potenciální voliče.

Mramor pro bohaté

V době císařství se ale toalety už pronajímaly podnikatelům, kteří od klientů vybírali platbu za návštěvu. Vespasianus správně pochopil, že z jejich příjmů by se dalo něco vytěžit. Jak reagoval na kritiku? Po nespokojencích údajně hodil mince se slovy, že peníze nesmrdí. Pro státní kasu znamenaly vybrané mince tučný příspěvek.

Existovaly i komfortní V.I.P. záchodky pro bohaté vrstvy. Jejich součástí se staly mramorové obklady zdí nebo sochařská výzdoba. Většina obyvatel ale navštěvovala ty běžné.

Recept na vyprázdnění

Zlatou éru římské záchodky zažívaly v období 2.–3. století n. l., kdy se jich ve městě nacházelo asi 150.

Určitě jste na veřejných toaletách setkali s nápisy včetně těch sprostých. Podobnou výzdobou se pyšnily i záchodky ve věčném městě. Podle webu Nature lidé ryli na zdi nápisy, když stáli ve frontě. Co obsahovaly? Třeba dobré rady, jak nejlépe vykonat velkou potřebu. Když zákazník trpěl zácpou, doporučovalo se křičet, kašlat, současně mávat rukama, dupat nohama a třást tělem. Recept nebyl od věci, pohyb k dobrému vyprazdňování pomáhá. Na stěnách nechyběly ani erotické kresby a vulgarity. Staří Římané se svojí kreativitou od dnešních návštěvníků veřejných záchodků nelišili.

Záchrana nešťastníků

Jak v římských oázách úlevy fungovalo splachování? Archeoložka Ann Olga Koloski-Ostrowová na webu Smithsonian Magazine tvrdí, že k němu sloužila voda svedená z veřejných lázní. Římané byli v oblasti veřejných toalet pokrokoví. Po nich zůstalo dlouhé prázdno.

Středověk se stal špinavou dobou, kdy se většinou moc neřešilo, kde vykonat potřebu. Teprve novověk přinesl změny. Zhruba od poloviny 18. století se centry mnoha evropských měst potulovali lidé označovaní jako monsignor nebo madame toilette. Jejich výbava v podobě vědra a dlouhého pláště se stávala záchranou pro trpící. Zákazníci se posadili na vědro a majitelé přenosných záchodků je zahalili pláštěm, aby měli soukromí.

Potřeba ve stoje bude zadarmo

Brightonský instalatér George Jennings na londýnské Velké výstavě podle serveru Historic UK roku 1851 představil návštěvníkům první veřejný splachovací záchod. Skutečně veřejné toalety ale pánům zpřístupnil londýnský stavitel Samuel Peto na Fleet Street 95 až 2. února 1852. Na podporu svého záměru rozdal asi 50 tisíc letáků.

Přesto web Vintage Everyday uvádí, že úspěch neměl. Jeho toalety za první rok navštívilo jenom 82 klientů. Většině zájemců se zdálo, že dvě pence za úlevu jsou moc vysoká částka. Peto pochopil svoji chybu a za návštěvu toalet otevřených tři roky poté už žádal jenom polovinu. Když někdo zvládl akt ve stoje, měl ho zadarmo.

Praha drží krok

S veřejnými záchodky v Evropě se od té doby roztrhl pytel. Pozadu nezůstala ani Praha, kde se první zmínka o veřejné toaletě datuje podle webu Prahy 7 k roku 1853.

Ovšem Pražské vodovody a kanalizace míní, že podobné zařízení tu bylo mnohem dříve. „Historie a vývoj pražské sítě veřejných toalet je ale ve skutečnosti ještě delší – daný dokument ukazuje, že záchodky se na území Prahy vyskytovaly již předtím. Vůbec prvním záznamem k tomuto tématu je zápis z 20. října 1472 o existenci toalety u Újezdské brány,“ uvedl archivář Jan Kolář v časopisu Pévékáčko (pozn. red. časopis vydán v září 2023).

Autor: Helena Stejskalová. Zdroje: Kniha – VONDRUŠKA, Vlastimil: Intimní historie od antiky po baroko. MOBA, 2019. Kniha – NOVÁK VEČERNÍČEK, Jaroslav, Historie všedních věcí, Jaroslav N. Večerníček, 2007. Sulabh Toilet Museum

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA