Tristan a Isolda: Osudová, ale tragická láska princezny a rytíře

Po staletí se traduje milostný příběh o Tristanovi a Isoldě, dvou milencích, jimž nebyla dopřána společná budoucnost. Existovaly tyto dvě postavy, nebo se jedná pouze o romantický mýtus?

Reklama

Smrt je spojila i rozdělila

Jak stojí v sepsané verzi Josepha Bérdiera, v temných dobách raného středověku byla Británie roztříštěna a sužována mnoha krvavými boji. Tehdy na území Cornwallu vládl král Mark, jenž byl povinen věrností vůči irskému králi. Tomu musel odvádět 300 mladíků a 300 dívek jako hold. Nicméně irský panovník vydal prohlášení, že pokud se někomu podaří porazit jeho nejlepšího bojovníka Morholta, nařízení zruší.

Vědom si mužovy neporazitelnosti, se zákeřně bavil snahami cornwallských obyvatel o vydobytí svobody. Stalo se však něco nečekaného. Krutý Morholt padl k zemi zasažen mečem Tristana, synovce krále Marka. Mladík je symbolem všech rytířských ctností a snahy konat dobro, z boje si však odnese vlastní zranění – je zasažen otráveným hrotem meče. V domnění, že je mrtev, ho dle starodávných zvyklostí uloží na člun a vyšlou po moři. Ale tady Tristanova cesta nekončí.

Jeho člun dorazí na břeh Irska, kde je nalezen na pokraji smrti. Začala o něj pečovat irská princezna Isolda, která je zběhlá v léčitelství, a jen díky ní se plně uzdraví. Tristan se do Isoldy zamiluje a odhalí jí svou totožnost. Když však dívce dojde, právě on zabil jejího strýce Morholta, přísahá mu nenávist. Aniž by znal její skutečné jméno, vrátil se Tristan zpět do Cornwallu.

Epická láska s tragickým závěrem

Jednoho dne do Cornwallu doputují zprávy, že je irská princezna k mání, a král Mark se rozhodne o její ruku ucházet a vyšle Tristana jakožto svého zástupce. Zde teprve mladík zjistí Isoldinu totožnost, ale bez ohledu na své city ji musí dopravit ke svému strýci.

Dívčina služebná Brangien je pověřena, aby manželskému páru podstrčila nápoj lásky. Shodou okolností se ho však během plavby napije Isolda i Tristan. Vášnivě se do sebe zamilují, nicméně dívka již patří jinému. Svým citům však odolat nemohou. Tajně se schází, král je ale svými rádci na manželčinu nevěru upozorněn. Mladí milenci jsou nakonec odhaleni a utíkají. Mark je objeví spící v lese, když však vidí, kam byli schopni zajít, aby ochránili svou lásku, položí mezi ně svůj meč a vymění prsten na Isoldině ruce jakožto symbol toho, že se jí vzdává.

Když se dvojice probudí, Isolda si uvědomí královo milosrdenství, což ji přinutí vrátit se ke dvoru. Tristan je však vyhoštěn, proto odchází žít do Bretaně, kde se ožení s dívkou, která rovněž nese jméno Isolda. Jednoho dne je opět raněn, proto žádá, aby k němu jeho první lásku přivedli. Posla požádá, aby roztáhl bílé plachty, pokud se mu dívku podaří dovést, nebo černé, pokud se za ním nevydá.

Jeho manželka je ale plna žárlivosti a Tristanovi namluví, že zahlédla černé plachty. Ten nakonec žalem naposledy vydechne. Když Isolda dorazí ke své lásce, rovněž jí žalem pukne srdce a umírá v jeho objetí. Mýty říkají, že z jejich hrobů vyrostly dva stromy a proplétají své větve tak, že je nelze nikdy rozdělit.

Pravda, nebo mýtus?

Příběh Tristana a Isoldy je legenda o lásce dvou lidí, jejichž osudem bylo sdílet zakázanou a nehynoucí lásku. Původ prvotního textu je zahalen tajemstvím, protože není zřejmé, kde vznikl ani kdo by mohl být autorem. Nicméně akademici zabývající se mytologií věří, že legenda vznikla v Bretani v západní Francii a patrně má kořeny v keltském mýtu, uvádí web Britannica.

Zřejmý důkaz, že by se příběh těchto milenců skutečně odehrál, patrně neexistuje. Navzdory tomu se akademikové i laikové domnívají, že tyto postavy opravdu existovaly. A jestliže někdy Tristan a Isolda žili, zemřeli o několik století dříve, než se příběhy o nich začali ve 12. století objevovat.

Autor: Pavla Krejčí – NašeTéma. Zdroj: Britannica, Gutenberg.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama