Praotec Čech se vraždy nejspíše nedopustil, datum jeho příchodu na Říp neznáme

Praotec Čech je stále tajemnou osobou. Kdo to byl a existoval vůbec? V nějaké podobě jistě ano, vždyť slovanské kmeny měly svoje náčelníky. Zdrojem informací o něm jsou ale dodnes jenom pověsti. Může na nich být něco pravdy?

Reklama

Přejímané příběhy

Právě na hoře Říp se má zastavit praotec Čech, když dorazí do naší kotliny. Vysloví tu památnou větu o zemi mlékem a strdím zaslíbené. Kosmas (asi 1045‒1125) ve své kronice líčí příběh, že sem dorazil Boehm, okolnosti i čas jeho příchodu nedefinuje.

„Sám kronikář ani netvrdí, že vše bylo tak, jak napsal, ale ponechává na čtenáři, aby posoudil, zda se příběh o Čechovi – podobně jako další o Krokovi a jeho dcerách, Libuši a Přemyslovi či lucké válce – opravdu stal, nebo je smyšlený,“ uvádí současný historik Jiří Bílek.

Jisté je, že Kosmas svoji kroniku sepisuje zhruba s 500letým odstupem od období, kdy se události měly odehrát. Je také jasné, že motivy starodávných pověstí se sobě podobají jako vejce vejci. Autoři je od sebe přejímali a jejich věrohodnost je tedy sporná. Kosmas vlastně jenom potvrzuje, že sem dorazil někdo se svojí družinou a usadil se tady.

Mohlo jít o pomstu?

Když sáhneme do hloubi slovanských pověstí, ta nejstarší dochovaná vypráví o třech bratrech, Chorivovi, Kyjovi a Ščekovi (nápadná podobnost s Čechem) a jejich sestře Libědi. Pojednává o založení města Kyjeva. My se ale chytíme trochu jiné verze.

„Říká se, že Čech byl v Chorvatsku knížetem nebo knížetem, když spáchal zločin – někoho zavraždil – takže musel opustit zemi se svým kmenem, se svými nejbližšími. Kmen chtěl najít svůj Kanaán, svou vlastní domovinu. A praotec Čech jednoho dne vylezl na kopec, rozhlédl se a podle pověsti uviděl tu krásnou, krásnou zemi. A tak řekl svým lidem, že našli svou vlast, a kmen tu zemi nazval Čechy,“ uvádí Martin Zubík z Národního památkového ústavu. Naráží na jihoslovanskou pověst o třech bratřích, Čechovi, Lechovi a Mechovi a jejich sestře Vilině. Celá událost vraždy se měla odehrát v chorvatské Krapině. Aureolus (asi 220‒268), římský správce Dalmácie, kde se Krapina nachází, měl být se svojí družinou Vilinou vpuštěn do města, které zdevastoval. Rozzuřený Čech ho poté jako pomstu zabil. Následkem toho musel okamžitě prchnout země.

Kronikáři od sebe opisují

O této vraždě se zmiňuje Dalimilova kronika sepsaná ve 14. století. Je to právě takřečený Dalimil, kdo ve svém textu jako první použije slovo Čech, předtím se všude potkáváme pouze s Boehmem. Líčí, že Čech spáchal zločin: „Dopustil se však vraždy, a proto se svými šesti bratry a jejich rodinami tajně v noci vyrazil na cestu.“ Tady už je dokonce šest bratrů – ty uvádí právě chorvatská pověst.

Na podobnost s chorvatským příběhem upozorňuje i historik Dušan Třeštík (1933‒2007). Ovšem ani motiv útěku není originální. Stačí zalistovat Biblí a víme, že Mojžíš musel také odejít z Egypta, i když neměl za sebou podobně krvavou minulost, jaké se údajně měl dopustit Čech.

Na podobnost s Biblí upozorňuje i sám Zubík a dodává, že se v legendě dají najít i antické prvky. Ostatně Dalimil není sám. V téměř stejné době, tedy ve 14. století, tento příběh o vraždě uvádí kronikář Přibík Pulkava z Radenína (†1380). Ani on ale nejmenuje konkrétní postavu a můžeme předpokládat, že Dalimilovu práci napsanou o něco málo dříve, dobře znal a vycházel z ní. Dalším, kdo zmínku neopomene, je také kronikář Václav Hájek z Libočan (†1553).

Propast tří staletí

Může být Aureolův příběh pravdivý? Tento muž opravdu existoval a faktem je, že byl zabit, ale v Miláně, když se snažil získat císařský trůn. Tedy z úplně jiných důvodů, než že by na něj zaútočil Čech. Také časově to nesouhlasí. Aureolus žil ve 3. století, zatímco Slované do Čech dorazili až v 6. století, tedy o poznání později. Takže tu máme nevysvětlenou propast tří staletí.

Podle názoru dnešních odborníků Slované do našich končin došli v první vlně někdy v 1. polovině 6. století, pravděpodobně kolem roku 530. Odkud se k nám vydali? Je možné, že jejich pravlastí je oblast na pomezí Běloruska a Ukrajiny, a sice Pripjaťské mokřiny. Někteří odborníci ale dávají přednost střednímu Podunají. Obojí je možné.

Praotec Čech a krvavý prvek

Pokud jde o čas a další údaje, úplně nejpodrobnější je Jiří Vymetal Zvičínský (1914‒1989), který tvrdí, že praotec Čech vystoupil na Říp ve středu 23. dubna 480. Prý ustupoval před Franky z údolí Neckaru a cesta k nám mu trvala 50 dní, přičemž měl doprovod asi 500 družiníků.

Jeho názor ale musíme samozřejmě brát s notnou rezervou. Migrační vlny Slovanů k nám byly pravděpodobně tři a přesné datum už dnes nezjistíme. Podobné příběhy se vyprávěly dlouhá staletí, přežívaly v ústním podání, než je zachytily kroniky. O tom, jestli praotec Čech vraždil, tedy můžeme dnes pouze spekulovat.

Dá se říci, že aby příběh byl barvitější a zajímavější, vypravěči ho mohli obohatit o krvavý prvek, který se ve skutečnosti vůbec nestal. Vyprávění ale zdramatizuje a dodává mu punc výjimečnosti, i když pravdivé zřejmě není.

Autor: Helena Stejskalová – NašeTéma. Zdroje: Radio Prague Int., Prima ZOOM, Kniha: Hádanky naší minulosti 2: Praotec Čech přišel ve středu (Jiří Bílek, Euromedia Group, 2002), Kniha: Mýty kmene Čechů (7.-10. století) (Dušan Třeštík, Nakladatelství Lidové noviny, 2003).

Diskuze Vstoupit do diskuze
Přidat na Seznam.cz
Reklama
Reklama
Reklama