KOMENTÁŘ: Podezření na střet zájmů jako z učebnice a přesto jej ministr práce Aleš Juchelka měsíc popíral a mluvil o spiknutí. Pod tlakem nakonec potvrdil odchod poradkyně Alexandry Semancové. Česku teď hrozí, že za jeho loajalitu ke špatné věci přijde o desítky milionů z evropských fondů.
Aleš Juchelka (ANO) byl loajální šéf, ne k Česku, ale dnes už ke své bývalé poradkyni. Když Seznam Zprávy odhalily, že jeho poradkyně Alexandra Semancová na jedné straně možná ovlivňovala pravidla dotačního programu za miliardy korun, zatímco na straně druhé skrze vlastní firmu Siptrade pomáhala klientům z téhož programu čerpat peníze, ministr bez váhání vykročil na její obranu.
„Je to spiknutí,“ bránil Semancovou Juchelka. Práci investigativních novinářů označil za ohýbání reality a manipulaci s fakty. Jeho video dokonce sdílel i premiér Andrej Babiš (ANO). Soudržnost hnutí ANO je věc obdivuhodná.
Video: Je to spiknutí, tvrdí Juchelka. Zdroj: Aleš Juchelka, X
Střet zájmů je přitom pojem, který nepotřebuje zvláštní výklad. Poradkyně ministra by neměla soukromě podnikat v oblasti, kterou má z titulu své funkce vykonávat. To je tak elementární princip, že by ho snad pochopil i člověk, že by ho snad pochopil i člověk, který nikdy žádnou funkci nezastával. Juchelka vládní funkci zastává, takže to už možná pochopil také, jen o něco později.
Vlastní úředníci ho varovali. Pokud se o střetu zájmů dozví EU a ministerstvo sporné projekty raději vůbec nepředloží k proplacení, státní rozpočet možná přijde o miliardy korun. Juchelka dokument zřejmě měl k dispozici, protože jinak by ho těžko mohl ignorovat.
Teprve když Evropská komise napsala, že situace „vzbuzuje závažné obavy ze střetu zájmů“, a žádala vysvětlení, věci se pohnuly.
Semancová náhle „po vzájemné dohodě“ odešla, přičemž ministr laskavě vysvětlil, že „nechtěla riskovat ohrožení evropských fondů pro Česko“. Hezké gesto z její strany. Tak se nabízí otázka, proč totéž nenapadlo ji ani ministra o měsíc dříve, když je to tak šlechetný důvod.
Ministerstvo teď stojí před nepříjemnou volbou, která je celá důsledkem onoho měsíce statečné obrany a údajného spiknutí. Buď sporné projekty EU nepředloží a přijde o finance. Nebo je předloží a riskuje zpochybnění celého dotačního balíku za miliardy, určeného mimo jiné na budování dětských skupin, kterých je v zemi zoufale málo. Obě varianty jsou drahá připomínka toho, že loajalita ke špatné věci má svou cenu.
Jeden detail přitom nelze přehlédnout. Vrchní ředitelka sekce evropských fondů Martina Štěpánková, která varovný dokument podepsala a ze zákona za celou agendu zodpovídala, na ministerstvu skončila také. Ale jako první. Člověk, který pojmenoval problém, odešel dřív než člověk, který možná problémem byl.
Na ministerstvu práce zjevně panuje svérázná představa o tom, co stojí za řešení, zvlášť když jde o zájmy těch, kterých se to týká.
Bůh ví, jak to mezi Semancovou a Juchelkou bylo. Zda šlo o nešikovnost při výběru poradkyně, nebo o záměr, na který prostě nikdo neměl přijít. Druhá možnost je znepokojivá. Systém, kde ruka ruku myje, známe ze Slovenska či Maďarska.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Péter Magyar chce zastavit státní továrnu na lži. Čeští vládní politici plán kritizují
