ROZHOVOR | Veronika Machová je vášnivá rybářka, která se poslední čtyři roky aktivně věnuje rybaření. V rozhovoru pro NašeTéma.cz prozradila, kdo ji k rybaření přivedl, a co považuje za svůj nejlepší úlovek.
Veronika Machová (27) je členkou rybářské komunity a ryby chytá jak u nás, tak v zahraničí.
Žije ve Středočeském kraji a živí se prací ve firmě, kde střídá dvanáctihodinové směny. Rybaření je jejím koníčkem, na který si vždy musí najít ten správný čas. Většinu svých úlovků prezentuje na sociálních sítích, kde má přes 30 tisíc sledujících.
První rybu chytila jako malá holka a dnes si život bez rybaření nedokáže vůbec představit.
Veroniko, jak jste se dostala k rybaření?
S rybařením jsem již měla první zkušenosti jako malá holka, když jsem chodívala rybařit s dědou, vždy mi udělal jeden prut na splávek a nechával mě chytat malé rybky.
Vždy jsem mu říkala: „Dědo, uděláš mi prosím prut na řízky?“ Už tenkrát jsem mohla tušit, jak to celé dopadne.
Ostatní děti si hrály v kempu a já místo toho, abych s nimi divočila, jsem vydržela upřeně koukat od rána do večera na splávek.
Ovšem k rybaření jako takovému jsem se dostala až později, teď to bude čtvrtý rok, a to opět díky dědovi, kterého jsem vezla na svaz, aby si prodloužil rybářský lístek. Při této příležitosti se mě zeptal, zda bych si jej také nechtěla nechat zařídit, a já souhlasila. Tím začal můj krásný rybářský život a od té doby mě od vody jen tak někdo nedostane.
Co děláte, když zrovna nechytáte ryby?
Mám více koníčků, nejvíce času trávím sice na rybách, ale mám ráda celkově přírodu, ať už je to chození na houby nebo jen procházky po lese. Chodím také do posilovny, ráda si zajdu zastřílet na střelnici, okrajově se věnuji i myslivosti a teď jsem si velmi zamilovala jízdu na motorce.
Rybaření Veroniky Machové
Zdroj: NašeTéma.cz
Když mi zbyde nějaký ten čas, tak velmi ráda hraji šachy, čemuž bych se jednou také chtěla věnovat intenzivněji, ale bohužel se to nedá vše časově zvládnout.
Pracuji v Legu a dělám dvanáctihodinové směny, takže už takto mám co dělat, abych vše stíhala.
Co Vás u vody nejvíce baví, je to klid, adrenalin při zdolávání ryby nebo ještě něco jiného?
Vzhledem k tomu, že žiji celý život ve městě, užívám si u vody ten krásný klid, hlasy a celkově krásy přírody. Člověk tam vidí a slyší věci, které na sídlišti nezažije.
Je to taková příjemná změna, kdy se člověk zamyslí a řekne si, jak je ten svět vlastně krásný. Na chvíli se zastaví čas, dokážu tam lehce vypnout a nevnímat nic jiného.
A samozřejmě ten adrenalin, když je ryba na prutu. Je to prostě taková úžasná směs pocitů, kterou si asi člověk, který to nikdy nezkusil nebo k tomu nemá žádný vztah, nedokáže představit.
V podstatě se ani nedá říci, co nejvíce mě na tom baví. Je to celkově všechno, co se dá u vody s prutem v ruce zažít.
Veroniko, máte nějaký oblíbený revír nebo místo, kam se ráda vracíte?
Moje největší srdcovka je určitě řeka Berounka, protože ji mám spojenou s dětstvím, a hlavně s mým dědečkem, se kterým jsme tam společně chytávali.
Také ráda jezdím na Labe, protože se tam dají nachytat pěkné ryby.
Jakou rybu nejraději chytáte?
Nedá se říci, jaká konkrétní ryba je moje nejoblíbenější, protože každá ryba má svoje specifika, co se týká záběru, boje a vzhledu.
A mě právě strašně baví ta různorodost. Nejraději mám lov dravců, protože je to takové akčnější a zábavnější.
Jaký svůj úlovek považujete za dosud největší nebo nejvzácnější?
Můj největší úlovek byl sumec chycený ve Španělsku, který měřil 199 cm. V závěsu za ním to byl sumec se 190 cm a ten byl chycen zde v ČR.
Kromě sumců za své nejcennější úlovky také považuji velké okouny. Ten největší měl 45 cm. V neposlední řadě to byl pstruh duhový se 63 cm.
Každopádně je to taky takové těžké říci, protože pro mě jsou všechny hezčí kousky, které se mi povedou chytit, velmi cenné.
Máte za sebou nějaký zajímavý úlovek, kterým nebyla ryba?
Jednou se mi podařilo ulovit při náhozu holuba, který akorát prolétal kolem. Bylo to docela „tóčo“, ale naštěstí se při vymotávání vlasce, který měl kolem nožky, vůbec nebránil, takže jsme to oba přežili ve zdraví.
Veroniko, používáte spíše klasické metody rybaření, nebo zkoušíte moderní techniky a vybavení?
Mám ráda takový trochu „oldschool“, celkově nejsem moc na moderní věci, takže třeba místo „pípáků“, které mám doma úplně nové, raději chytám s klasickými „policajty“.
Nicméně vzhledem k tomu, že dělám testerku pro jednu rybářskou firmu, rukama mi projde spousta nových krásných prutů.
Osobně musím říci, že je velmi znát, když člověk chytá na kvalitní vybavení, určitě to má velký vliv na zdolávání samotné ryby.
Vnímáte rozdíl v tom, když rybaří žena versus muž? Setkala jste se někdy s předsudky?
Rozdíl já osobně nevnímám, ale s předsudky se bohužel setkávám docela často. Třeba že „žena patří do kuchyně, nikoliv k vodě“ a tak podobně. Já si ale myslím, že tohle kouzlo, které v sobě rybaření ukrývá, má právo zažívat úplně každý.
Naštěstí žijeme v době, kdy ženy mají právo na své koníčky a na to, co je baví. Lidé v mém okolí to respektují a podporují mě v tom. V rybařině se objevuje čím dál tím více žen a za mě je to velmi dobře.
Mnoho z nich mi napsalo, že jsem je inspirovala a že díky mně začaly i ony rybařit.
Jaké máte sny nebo cíle směrem do budoucna?
Určitě bych si chtěla zkusit všechno, co rybaření nabízí. Velmi bych si přála chytit hlavatku, která se bohužel u nás v Čechách nevyskytuje, ale dá se ulovit třeba na Slovensku nebo ve Slovinsku.
Již jsem byla na dvou takových výpravách za hlavatkou, ale bohužel bez úlovku. Věřím však, že se mi to jednou povede.
Pak bych určitě chtěla zkusit i jiné destinace a vyzkoušet si tam různé tamní způsoby rybolovu. Uvidíme, kam mě moje rybářská loďka zavede.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chci v oblasti prevence dokázat to, co Musk ve vesmíru, říká Tůma z Revolution Train
